Realita pohádky tisíce a jedné noci

Nikola Hrušková odjela do Uzbekistánu na tři roky pracovat. Měla za sebou pobyt v Moskvě, cesty do divokých východních regionů Ruska i snahu se na dočasný život ve Střední Asii teoreticky připravit. Přesto ji příjezd do Uzbekistánu překvapil: „Skočila jsem do toho jako do ledové vody, s naivní iluzí, že Uzbekistán je přece bývalý Sovětský svaz, mluví se tam rusky, je tam hodně Rusů, tudíž to musí být podobné tomu, kde jsem žila doposud.!

Jenže realita brzy ukázala, že východní geny, tradice, islám a historie ve Střední Asii jsou silné a dominantní, že je pár desetiletí sovětského režimu nemůže potlačit. Je to úplně jiný svět, východní bazar, paleta vůní a chutí, křižovatka obchodu a kultur, Hedvábná stezka, pohádka tisíce a jedné noci, která ale až takovou pohádkou není.

Za tři roky Nikola Hrušková procestovala nejen Uzbekistán, ale i uzavřený Turkmenistán, Tádžikistán a Kyrgyzstán a své zážitky shrnula ani ne v průvodci, ale spíš osobitém cestovním deníku, který přibližuje realitu v dnešní Střední Asii. Popisuje spíš každodenní situace a setkání s místními než hlavní památky, i když i na ty dojde, zve na bazary a do malých místních restaurací, ale pozoruje i tragédii vysychání Aralského jezera, zprostředkovává vhled do nelehkého života žen, smýšlení společnosti, významu náboženství a rodiny.

Za tři roky vidí, jak se svět kolem ní, hlavně ve městech, mění: mizejí celé historické čtvrti a místo nich vyrůstají mrakodrapy jako v Dubaji. Venkov však zůstává stejně krásný a divoký.

„Na to, abych tento region pochopila a objevila všechna krásná místa, bych potřebovala minimálně ještě několik let. Tím spíš, že čas má v tomto koutě světa naprosto jiný rozměr a v podstatě nic neznamená,“ říká autorka.

Její knihu V srdci Střední Asie rozhodně nemusejí číst jen ti, kteří se tam chystají, ale bavit bude i ty, kteří možnost cestování nemají. Nikola Hrušková rozprostírá barevnou mozaiku zážitků, které se čtou jedním dechem.