R.U.R. dorazilo až do Padovy a dostalo se mu té nejlepší péče

Alessandro Catalano, významný bohemista, profesor české literatury na univerzitě v Padově, překladatel autorů jako jsou Karel Čapek, Bohumil Hrabal, Patrik Ouředník a Michal Viewegh, připomíná výročí sto let od zrození robotů, které se ve spolupráci s milánským Českým centrem slavilo u příležitosti brzkého italského vydání (nakladatelství Miraggi) komiksové adaptace slavného Čapkova R.U.R. v podání Kateřiny Čupové.

Na konci října v Padově věnovali R.U.R. program s kulatým stolem a divadelním představením. Součástí byla i prezentace italského překladu komiksu R.U.R  Kateřiny Čupové, která navazovala na náš dlouhodobý projekt zaměřený na podporu české literatury vydávané v Itálii „Kultura v karanténě“, zahájený během prvního italského lockdownu.

Kniha bohužel ještě není vytištěná, jelikož na italském trhu není momentálně dostatek křídového papíru, ale mluvili jsme o ní na místě přímo s autorkou za doprovodu ukázek. Komiks vyjde, jakmile to bude možné, a doprovodí ho můj doslov o století robotů v padesáti obrázcích. Zdálo se mi, že k tomu, aby italský čtenář plně porozuměl práci mladé české umělkyně, by měl přece jen o komplikované vizuální historii robotů něco vědět. Práce na překladu komiksu byla pro mne zajímavá i proto, že jsem v roce 2015 nově přeložil do italštiny Čapkovu divadelní hru. Bylo nutné se vypořádat například s tím, aby se italština, jako jazyk, který je i díky členům určitým a neurčitým vždy delší než čeština, vešla do obrazových polí a bublin.

Když jsem nabídl toto vydání nakladatelství Miraggi z Turína, které má mimo jiné speciální řadu věnovanou české literatuře, měl jsem na mysli, že právě komiks by mohl oslovit zcela jinou skupinu čtenářů, a tím pádem i velmi účinně propagovat Čapkovo dílo. Na italském trhu se v posledních letech objevilo poměrně velké množství komiksových zpracování slavných literárních děl. Avšak jen v některých případech se tyto komiksy skutečně vydařily, v podstatě jen tehdy, když měl autor odvahu hledat svou vlastní cestu, aniž by původní text buď příliš citoval, anebo naopak zcela zradil.

V tomto případě se jednalo o velice náročný úkol – komiksovou adaptaci divadelní hry, tzn. převést literární dílo založené na dialogu do vizuální podoby. Kateřina Čupová se musela vyrovnat se stoletou vizuální tradicí, a přitom projevit i značnou odvahu. Neinspirovala se jednou konkrétní inscenací tolikrát zajímavě pojatého díla, ale celkem originálně interpretovala původní text. Přitom zachovala strukturu prologu a tří částí původní hry, do níž zakomponovala krátké flashbacky a jeden sen. Domnívám se, že se jí tím podařilo utlumit i některé příliš moralistické repliky Čapkova originálu. Plně pochopitelná zůstávají naopak některá důležitá témata, která se přitom objevují jen v pozadí. Velmi povedené je například řešení diskuse nezaměstnanosti způsobené roboty, která je zde pouze naznačená v postavě klečícího žebráka s transparentem. Za asi nejpůsobivější považuji rozhodnutí umístit slavnou scénu, v níž poslední zbylí lidé čekají na svou smrt, na divadelní jeviště, obklopené všudypřítomnými roboti.

Velkou výzvou musel být pro Kateřinu Čupovou způsob, jak tyto roboty pojmout. Autorka se rozhodla zcela opustit mechanickou představu, a tak čtenář hned od prvních stran může sledovat, jak se rodí bytosti, které plně respektují podobnost mezi člověkem a robotem, jsou jakoby „z masa a kostí“, navzájem však od sebe neodlišitelná masa oblečená do pracovních úborů s nápisem „R.U.R.“ Od skutečných lidí se liší pouze očima, které odjakživa (například už ve filmu Metropolis) představovaly nejvyužívanější prostředek, jak lidi a umělé bytosti od sebe rozlišit.

Samozřejmě by se dalo poukázat i na části, které by bylo možné řešit jinak, ale myslím, že autorka našla způsob, jak se vypořádat s dílem s velmi bohatou tradicí. Uspěla právě proto, že se rozhodla tlumit dlouhé dialogy a pracovat hlavně s obrazovou interpretací. V této souvislosti stojí za zmínku například její práce s barevností. Jako jednobarevnou šedomodrou masu pojala roboty, zatímco na lidi a poslední dva roboty použila bohatší barevnou paletu, díky které se kontrast na konci knihy jakoby obrátí naruby.

Kateřina Čupová vytvořila velmi působivý komiks, který účinně aktualizoval Čapkovo R.U.R. pro současného čtenáře a který bude mít, doufám, úspěch i v Itálii. Jedná se o záslužné přepracování do jiného média, protože témata, s kterými Čapek polemizoval před sto lety, jsou znovu naléhavá i dnes.

My Alessandrovi moc děkujeme za kompetentní vhled do zákulisí příprav, diskuzi mezi profesorem a Kateřinou Čupovou můžete zhlédnout v přiloženém videu, a moc se těšíme na další zahraniční vydání (korejské nás čeká už na české poště a španělského se snad dočkáme příští rok).

Děkujeme!