Proč číst knihu o tom, jak pomáhat účelněji? Je dobročinnost věda?

Úspěšná kniha skotského filozofa Williama MacAskilla Dobré úmysly nestačí svým tématem i praktickým zaměřením naplňuje záměry ediční řady Crossover, ačkoli to nemusí být na první pohled patrné. Předchozí tituly edice probíraly blahé i neblahé trendy uvnitř ekonomického nebo politického systému západních společností či vlivných technologických i společenských oborů dneška. Čerstvá novinka s podtitulem Jak lépe pomáhat díky efektivnímu altruismu naproti tomu sleduje oblast lidské činnosti, která obvykle předmětem odborného pojednání nebývá: pomáhání potřebným. Pokud se však spolu s autorem na tuto oblast podíváme blíže, zjistíme, že se nijak zásadně neliší od výše zmíněných: stala se zrovna tak globální, zahrnuje stamiliony lidí, na straně dárců i příjemců, a točí se v ní miliardy dolarů. A zaběhané procesy by rovněž zasloužily nějaký ten upgrade.

U zrodu knihy stál jednoduchý impuls: dobré úmysly samy o sobě nepřinášejí kýžený výsledek, a někdy v nejlepší víře dokonce naděláme více škody než užitku. Ve svých analýzách autor vychází z konceptů (mezní užitek, statistické analýzy nebo využití kontrolní skupiny v rámci experimentu), které se v mnoha výzkumných oblastech používají už od devatenáctého století. Přesto jsou v rozporu s naší intuicí natolik, že se podle nich v praktickém životě stále moc neřídíme. Kniha podrobně dokládá, jak užitečné je změnit naši perspektivu a začít takové koncepty aktivně používat. A to i když stojíme před otázkou, jak co nejlépe pomáhat druhým.

Při řešení mnoha komplexních problémů nám v minulosti nezbývalo než se řídit především intuicí. V posledních letech však máme k dispozici čím dál přesnější podklady pro naše rozhodování díky přibývajícímu množství kvalitních vědeckých studií. Když váháme, jak zlepšit kvalitu vzdělání nejchudších dětí v rozvojovém světě, už nemusíme hádat, jestli pomůže víc nákup učebnic, stavba školy, nebo léčba střevních parazitů – výzkumy nám dávají jasnou odpověď.

Text se věnuje hlavně pomoci v nejchudších zemích, ale principy efektivního altruismu jsou aplikovatelné univerzálně. Řada příznivců efektivního altruismu se například věnuje výzkumu globálních katastrofických rizik a jejich prevenci. Část z nich se tak třeba zabývala rizikem pandemií už dlouho před začátkem té koronavirové. Po jejím příchodu někteří hráli klíčové role ve výzkumu a působili i v poradních orgánech jednotlivých států (včetně Česka). Oblasti globálních katastrofických rizik se do větší hloubky věnuje MacAskillův oxfordský kolega Toby Ord v knize Nad propastí (The Precipice), jejíž české vydání se chystá na jaro 2022 rovněž v edici Crossover.

Počet příznivců efektivního altruismu i počet organizací založených na těchto myšlenkách se po celém světě od vydání knihy Dobré úmysly nestačí zmnohonásobil. Hnutí efektivního altruismu díky tomu prožívá rozmach, s nímž nejspíš ani sám autor nepočítal. Na nejefektivnější programy pomoci a výzkumu již byly darovány v přepočtu miliardy korun a další stovky miliard jsou přislíbené v závazcích nadací i jednotlivců. Rozvinuly se nové akademické instituty, think tanky a celé nové oblasti výzkumu, jako jsou globální prioritizace nebo bezpečnost umělé inteligence. Sám autor se krátce po vydání knihy stal ve dvaceti osmi letech nejmladším profesorem filozofie na Oxfordské univerzitě a pravděpodobně i na světě. William MacAskill však není aktivní pouze v akademické sféře. Spoluzaložil organizaci GiveWell, která podle sady kritérií systematicky hodnotí dobročinné programy mezinárodní pomoci, aby donoři mohli zodpovědněji rozhodnout, do kterých z nich namířit své finanční prostředky. Jiná jím spoluzaložená organizace Giving What We Can zase sdružuje lidi, kteří věnují deset procent svého výdělku na efektivní charitu.

Využít analytických nástrojů ke zpracování ohromných balíků dat pro zvýšení zisku nebo politického vlivu už umíme, co to pro změnu zkusit se zvýšením efektivity dobročinnosti?

Tento i další články naleznete v magazínu #mojeargo.