Práce v reklamce může být někdy horor

Adolf Majer a jeho spolupracovníci z reklamní agentury přijímají pozvání na netradiční výběrové řízení, které se má uskutečnit v hotelovém komplexu v okolí třeboňských rybníků, borových lesů a rozsáhlých rašelinišť. Nemají přitom nejmenší tušení, že kromě nápadů může během pobytu vyvěrat na povrch i něco mnohem temnějšího… Daniel Krásný napsal suverénní a originální prvotinu Druhý dech. Položili jsme mu ke knize několik otázek.

# Jste pracovníkem reklamní agentury a člověk si říká, že už vás to tam musí pěkně štvát, když jste napsal něco tak nemilosrdného.

Ale vůbec ne, ta práce mě baví. Nástup sociálních sítí navíc udělal z reklamní kreativy o to lákavější obor pro milovníky příběhů. Tamější reklama apeluje na storytelling a kontinuální obsah. A navíc: na rozdíl od televize nebo tisku tam máte pod každým příběhem nachystané publikum, které nejde v komentářích pro kritiku daleko. Druhý dech v sobě snoubí moji vášeň pro reklamu a pro horor. A v tomhle kombu holt není prostor pro přehnané adorace, spíše se odhalují ty temnější kontury.

# Konkurz na reklamní kampaň pro jeden speciální výrobek stojí v centru vašeho příběhu. Nakolik je ono kreativní pinožení autentické? Ona totiž tahle méně temná stránka vaší knihy vůbec není méně čtivá. Za socialismu by se to možná dalo nazvat „román z pracovního prostředí“.

To vzájemné štengrování – souboje přebujelých eg – to všechno v sobě jistou porci autentičnosti má, byť samozřejmě s nadsázkou. Samotný koncept výběrového řízení kdesi v hotelu je neobvyklý, ovšem jako k neobvyklému k němu přistupují i samotní hrdinové Druhého dechu. Kdoví, jak by se skuteční reklamkáři zachovali, kdyby jim v mailu přistála podobně štědrá nabídka. Klidně bych se vsadil, že dost podobně. Kreativní procesy jsou jinak v knížce vesměs reálné. Stejně jako detektivkáři jsem z nich ale vyřadil ty nudné věci: papírování, tabulky, brainstormingy a tak dále.

# Napadl vás příběh rovnou a pak jste ho postupně zapisoval, nebo jste začal spíše s mlhavou představou a pointa vás napadla až během psaní? A děláte si osnovu?

Má úplně první idea byla věta rozvitá, která v sobě obsahovala finální pointu Druhého dechu. Kolem ní jsem pak začal vrstvit postavy a dílčí zápletky. Do příjezdu ústřední trojice na hotel jsem měl všechno perfektně rozmyšlené. Poté jsem nechal trio postav dýchat podle toho, jaké plíce se jim pod mýma rukama postupně zformovaly. Kupříkladu postavu Švejka, dobrého přítele hlavního hrdiny, jsem si během psaní čím dál víc obliboval. A právě její vývoj byl pro mě dobrým dopingem pro pokračování v příběhu.

# Vaši románoví kreativci odjeli na „soustředění“ do nádherné přírody České Kanady. Připadá mi, že to prostředí velmi dobře znáte. Vypadá to na pobyty v dětství. Nebo se pletu?

Jsem rodilý Jindřichohradečák a do lesů České Kanady jezdím doteď na chalupu. A ačkoliv jsou Hotel Hejmon či vesnice Jiratice fiktivními místy, do textu pronikla řada skutečných míst, které si můžete – ideálně v létě na kole – sami prošlápnout. Snad jen: kdybych měl být lokačně pintlich, narazil by nejspíš Švejk při svých procházkách v Druhém dechu i na sídlo zpěvačky Petry Janů. Z původního textu jsem dokonce odstranil pro nadbytečnost její drobné cameo!

# U debutantů se jen málokdy setkávám s tím, že je jejich text vyloženě zábavný a napínavý. Učil jste se evidentně u už hotových autorů, kteří to byli?

Jsem asi jediný fanoušek hororu na světě, se kterým nic moc nedělá H. P. Lovecraft. Preferuji texty, v nichž člověk delší dobu netuší, co konkrétně kolem nehraje. Když se v knize – nebo i ve filmu – příliš brzy odhalí hlavní zrůda, tenze pro mě zvadne. I proto mám rád třeba Vesnici nebo Znamení od M. Night Shyamalana, a plně rozumím, proč má tenhle režisér v oblibě knihy Paula Tremblaye. Obdivuji, jak s napětím i žánry pracoval třeba Trevanian (jeho Léto s Káťou roky doporučuji, kudy chodím), miluji povídky pro dospělé od Roalda Dahla a podobně uctívám i Michela Fabera. Jeho povídka „Zkoumání kokosů“ byla koneckonců inspirací pro jednu z výrazných pasáží Druhého dechu.

# Jaká bude vaše druhá kniha? Druhé dílo potvrzuje mistra, tak mě zajímá, o čem bude a zda ji už máte promyšlenou; a také to, zda bude opět ovlivněná vašimi oblíbenými horory.

Ideu na druhou knihu si aktuálně „stařím“ v hlavě a čekám na příležitost, kdy ji budu moci hodit na gril. Momentálně existuje jen draft první kapitoly, u kterého jsem si sám pro sebe ověřoval, zda mě motiv baví. A baví. Nechci prozrazovat detaily, snad jen že budeme s hlavním hrdinou hledat biologické rodiče skrze televizní relaci. A ano, zůstanu věrný hororovému žánru, který je mi blízký. Pastiše Kinga nebo zmíněného Lovecrafta ale nečekejte. Hrozně bych si přál, aby z textu sálal především Krásný.

Foto kredit: Jan Křikava