McCarthyho opus magnum, román Suttree, je situován do tennesseeského Knoxvillu 50. let dvacátého století. Jeho hrdinou je Cornelius Suttree, mladík v Kristových letech, jenž sešel z pravé životní cesty jako kdysi Dante a nyní v černé komedii hledá sám sebe i vlastní spásu. Na živobytí si vydělává rybařením na řece Tennessee a protlouká se knoxvillským peklem plným odpadlíků, vyděděnců a zatracenců – bez spolehlivého průvodce, zato s mnoha svéráznými souputníky. Autobiografické dílo, na němž McCarthy pracoval více než dvě desetiletí, se vyznačuje mnohovrstevnatým vyprávěním, jazykovou invencí, myšlenkovou hloubkou a v neposlední řadě netypickým svébytným humorem. Suttree završuje rané tenneeseeské období autorovy tvorby a spolu s Krvavým poledníkem (1985) a Cestou (2006) představuje její naprostý vrchol.
Po třech úspěšných knihách, z nichž dvě
(Josef/JO537 a Knihafoss) byly nominovány
na Magnesii Literu a jedna (Knihafoss)
získala Zlatou stuhu v kategorii beletrie
pro děti a mládež, napsala Marka Míková
tři moderní pohádkové příběhy inspirované
autorčiným pobytem v USA.
Typické americké
mrakodrapy jsou v jejím podání fascinujícím
světem, kouzelnou zemí, v níž se nikdy
nenudíte, kde vše je možné, kde najdete
peklo i nebe, krásu i ošklivost, zlo i dobro.
Jak je pro autorku charakteristické, také
v těchto nových textech srší nápady, fantazií
a humorem, její jazyk je hravý, neučesaný,
rytmický a dynamický. Míková přitom nezapře
textařku a hudebnici, když s lehkostí vytváří
rýmy a slovní hříčky. Hrdinkami příběhů Tak
jdem! a Ema jsou malé holčičky zažívající
báječná, podivuhodná dobrodružství, jedna
v newyorských ulicích, druhá v jednotlivých
patrech mrakodrapu. Protagonisty třetí
pohádky Mrakodrapy jsou samotné
personifi kované mrakodrapy.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
Středověké umění a kultura jsou nám vzdálené, přesto ale patří k dědictví naší vlastní minulosti. Kniha se odlišuje od dosavadní české produkce zejména v tom, že nevykládá dějinný vývoj umění, ale na konkrétních příkladech osvětluje širší ideové a intelektuální souvislosti vizuální tvorby a funkce obrazu v širokém smyslu. Přistupuje přitom k tématu středověkého umění důsledně z pozice moderní a aktuální umělecké tvorby a používá jazyk současné teorie umění a obrazu. Cílem je zprostředkovat dnešnímu divákovi středověký obraz tak, aby jej mohl vnímat nejen jako historickou památku, ale také jako vlastní umělecký prožitek. Situace středověkého člověka a jeho obrazů v mnohém nečekaně připomíná otázky a problémy dneška – především vztah mezi úlohou tištěného textu na jedné straně a obrazu (vizuálního znaku) na druhé straně v kulturní a společenské komunikaci. Kniha se zabývá pamětí, vztahem mezi obrazem a realitou a médii komunikace. Vedlejším cílem knihy je také uvést do českého prostředí
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.