Kniha, která obdržela prestižní cenu Muriel pro nejlepší český komiks roku 2012.
Příběhy pojednávají o konfliktu konkrétních lidí s totalitní mocí a jsou pestré jako život sám – přinášejí vítězství i prohry, velké heroické činy i lidské slabosti a vyrovnání se s nimi. Jedním z komiksových hrdinů je například Jiřina Tvrdíková, v jejímž příběhu se dozvíte, jaké to je „česat bílého medvěda“ a že v sovětských gulazích bylo vězněno i mnoho československých občanů. Rudolf Bělohoubek zase vypráví, jak mu zavraždili oba rodiče, jen pár kilometrů od Berouna, během poválečného divokého odsunu Němců. Nechybí ani příběhy z období normalizace a mezi komiksovými hrdiny vystupuje i spolupracovník Státní bezpečnosti. Osud „estébáka“, který promluvil o svém selhání, zpracoval v komiksu Chytřejší než oni Tomáš Kučerovský.

Ještě jsme ve válce – Nikkarin – Mikuláš Kroupa
Česání bílého medvěda – Vojtěch Šeda – David Bartoň
V rodinném táboře – Miloš Mazal – Adam Drda
Gestapácké razítko – Prokop Smetana – Mikuláš Kroupa
Masakr „U Zabitého“ – Martin Plško – Adam Drda
Hurvínkovy příhody – Vhrsti – David Bartoň
Luboš Jednorožec – Václav Šlajch – Mikuláš Kroupa
Ten kluk přece nic neudělal – Toy Box – Adam Drda
15 let ve stodole – Jiří Husák – Adam Drda
Poslední let – Jan Bažant – Mikuláš Kroupa
Chytřejší než oni – Tomáš Kučerovský – Mikuláš Kroupa

Mánička ze severu – Branko Jelínek – Adam Drda
Borské povstání – Petr Včelka – Mikuláš Kroupa

Tento román se určitě neodehrává na podzim a dokonce ani ne v Pekingu. Snový svět, vzdáleně připomínající ten náš, zalidňují vágně vykreslené postavy, autor se dosyta
vysmívá všem a všemu, syrově odhaluje sobeckost mocných a bohatých, vrství symboly a tajemství, hraje si s jazykem i logikou. Ale také, a především, píše o lásce, o lásce tragické a prazvláštní, která zaplaví veškerou mysl.

Na návrh svého nakladatele strávil George Orwell v roce 1936 několik měsíců v severoanglickém hornickém městečku Wigan, aby zde dokumentoval otřesné podmínky, v nichž zdejší dělníci žijí a pracují. Po této zkušenosti napsal reportážní prózu Cesta k Wigan Pier, v níž přesně a živě popisuje bídné ubytování, nuzné výdělky a ubohou hygienu, jakož i nemoci a podvýživu, jež místní horníci často zakoušejí. Po tomto soupisu bídy a beznaděje přechází autor k abstraktním úvahám o povaze socialismu, jeho výhodách či nástrahách, a dochází k názoru, že socialismus by měl usilovat spíše o obyčejnou lidskou slušnost a podílnictví než o politicky rigidní stranické hnutí či neprůstřelný filozofický systém.