O chybách, které nejsou chybami

Čas od času se stane, že dojde k nepochopení a dostáváme maily o chybách, které se vyskytují v námi vydaných knihách, ale ve skutečnosti nejde o chyby, ale o záměr autora. Rekordmanem byla Dáma, která měla ráda čisté záchodky J. P. Donleavyho. Ano, autorova interpunkce byla velmi specifická a upozorňovali jsme na to v knize, ale málokdo si upozornění všiml a byli jsme zavaleni maily o špatných korekturách. Často je upozorňováno na nedostatky v knihách Irvina Welshe.

Posledním případem byl mail od pána, který upozorňoval na špatné psaní velkých písmen v názvech míst v cyklu Píseň ledu a ohně George R. R. Martina.  Konkrétně Královo Přístaviště a podobné názvy. „Překlady místních názvů s velkými písmeny druhých částí odporují jak českému pravopisu, tak i logice. Tahle „bota“ v prvním překladu nebyla. Já jsem si ovšem tyhle „pecky“ ve svém zakoupeném elektronickém vydání opravil, takže mě při čtení neruší a nerozčiluje!“

Při čtení mailu člověk na milisekundu zapochybuje, jestli jsme něco neudělali špatně, ale naštěstí hned naskočí pravidla českého pravopisu, konkrétně psaní velkých písmen u názvů měst. Ano, nepíšeme Kutná hora, Karlovy vary, ale Kutná Hora, Karlovy Vary, takže ne Královo přístaviště, ale Královo Přístaviště. Co na tom, že v prvním překladu u jiného nakladatele to tak psali. A bohužel se to odtud rozplevelilo i na fanouškovské stránky, schválně, dejte si do vyhledávače Královo Přístaviště a uvidíte…