Novinka Kate Atkinsonové: detektiv Jackson Brodie potřetí zasahuje

Cizinec s porcovacím nožem přepadne mladou rodinu na opuštěné venkovské stezce a zabije matku, dceru, dítě i psa. Jediný, kdo přežije, je prchlivá dcera Joanna. Těžko si představíme román, který by začínal napínavěji a zlověstněji než nová detektivka Kate Atkinsonové Kdy už přijdou dobré zprávy? Ta nyní vychází v českém překladu Veroniky Volhejnové.

O třicet let později se s Joannou setkáváme znovu, je vdaná, má dítě a psa, a muž odsouzený za vyvraždění její rodiny je propuštěn z vězení. Ve stejný den bývalý voják a bývalý detektiv Jackson Brodie omylem nastupuje do osudného vlaku, který nemíří směrem k Londýnu a jeho nové ženě, ale k Edinburghu a staré lásce, vrchní inspektorce Louise Monroeové. A osud tomu chtěl, že Reggie Chaseová, odvážná dospívající dívka, nedávno osiřelá a na svůj věk neobvykle bystrá, sedí a překládá Iliadu jen pár kroků od kolejí.

Navzdory akční první kapitole se tématem románu spíše než řešení zločinu zdá být otázka „jak zůstat naživu“. Co se stane s pozůstalými, kteří jsou rukojmími smutku a zklamání? Jak se vymanit z trosek žalu? Jak se vyrovnat se smrtí milované osoby, překonat dětství hodné hrdinů Charlese Dickense, naučit se žít s tím, že jsme si vzali nesprávného člověka? Jak získat to, co potřebujeme?

Fanoušci románů Kate Atkinsonové, ověnčených mnoha prestižními cenami (Whitebread Award, Crime Thriller Award, British Book Awards, Costa Book Awards), mohou i v této knize očekávat drsného, ale citlivého Jacksona Brodieho.

Atkinsonová používá z prvků klasických detektivek především náhodu. Nebo jak říká Jackson Brodie: „Náhoda je jen událost, co čeká na vysvětlení.“ Když se Brodieho vlak srazí s autem odstaveným na kolejích, jeho život se obrátí doslova vzhůru nohama. Ztratí peněženku, telefon i paměť. Bezvědomému mu život vrátí Reggie Chaseová, která shodou okolností umí provádět resuscitaci. A nedlouho poté zmizí Joanna se svým synem a Jackson s Reggie musí spojit síly, aby je společně vypátrali.

Lásku k hrabství Yorkshire, kde Atkinsonová vyrůstala, přisoudila i své nejznámější postavě – Jacksonovi Brodiemu. Ten je „posledním gentlemanem“, tím, kdo je připraven vrhnout se z útesu, aby někoho zachránil. „Má instinkt ovčáckého psa,“ tvrdí Atkinsonová, „ví, že musí chránit ženy a děti. Také má v sobě ale střípek temnoty, který ho nutí tu vnější temnotu vyhledávat.“ Se svým údělem tragického dětství, sérií neúspěšných manželství a cynickým pohledem na svět spadá téměř dokonale do archetypu drsného soukromého detektiva. Ten ale díky autorčinu literárnímu talentu překračuje stereotypy.

Atkinsonová umí kromě bezchybně vykonstruovaného děje přidat i něco navíc. Její thrillery nekončí u prostého pátrání po pachateli krok za krokem. Příběh se rozvíjí s nenuceností, nabízí nám různé úhly pohledu a seznamuje nás intimněji s každou postavou. Protagonisté filozofují, citují bibli, odkazují se na Ernesta Hemingwaye nebo Jane Austenovou. Nenajdeme zde doylovský tropus grandiózního odhalení pachatele. O tom, kdo byl zločincem, není pochyb: ptáme se proč.

Sama Atkinsonová začala psát až po čtyřicítce. „Byla jsem vášnivá čtenářka, jinak jsem do knižního světa nezapadala. Všichni mi tvrdili, že po čtyřicítce už svoji prvotinu vydat nemůžu. Jenže já si řekla, že teď se do toho konečně můžu pustit, protože jsem zvládla to nejtěžší… žít.“

Nejprve napsala dva romány, které jsou formálně komplikované a experimentální. Později se ale vrátila na pole detektivek, které jí sednou nejvíce. To z ní paradoxně učinilo ještě lepší autorku beletrie. Její romány jsou chytré, pečlivě vystavěné, a přitom si udržují to nejlepší ze svého žánru.

Z rozhovoru pro britský deník Guardian víme, že cílem Atkinsonové bylo vždy jediné: „Žiju proto, abych bavila ostatní, ne abych vzdělávala, poučovala nebo dělala politiku.“