Nejhlubší válečné rány v podání Mary Chamberlainové

Nejhroznější poranění bývají ta na duši a hlavně to platí o těch neřešených. Posttraumatickou stresovou poruchu a stockholmský syndrom – dvě reakce na extrémně traumatizující situace – zná psychologie celkem krátce (více se o nich začalo hovořit teprve koncem minulého století). Skvěle s těmito stavy pracuje britská spisovatelka Mary Chamberlainová ve svém třetím  románu V utajení (2019, č. 2022). Dvě hlavní postavy se celá desetiletí potýkají nejméně s jedním z nich, spíš ale s oběma.

Dora a Joe uvízli za téměř pětileté německé okupace na britském ostrově Jersey a oba skrývají velmi nebezpečné tajemství. Porodní asistentka Dora je německá Židovka, a před úřady místními i německými a také před podezíravým okolím se vydává za Švédku. Irský kněz a boxerský šampion Joe možná je a možná není homosexuál a navíc poslouchá zakázané BBC, což obojí dost zajímá německou tajnou policii. Navíc je silně podezřelý tak jako tak, protože pozoruje ptactvo a pohybuje se krajinou profízlovaného ostrova s dalekohledem. Obyvatelstvo Jersey i jeho hlavního města St Helieru bylo nepočetné a také se většinou stihlo evakuovat ještě před německou invazí, takže lidí na ostrově zůstalo velmi málo. Přesto se Dora a Joe neznají ani od vidění a narazí na sebe až po osvobození v červnu 1945, a to za hodně nepříjemných okolností. Přitom je oba zároveň už o dva roky dříve semlela jedna jediná událost, která jejich další osudy fatálně nasměrovala. Že byli oba její součástí, se ovšem dozvědí až o čtyři desetiletí později, navíc jen díky velké náhodě v podobě velmi odhodlané Němky Barbary; ta na Jersey a v Londýně pátrá po minulosti své matky, kterou podezírá, že její biologickou matkou nebyla. Po četných dějových peripetiích, náznacích a překvapivých zvratech nakonec Barbara své biologické rodiče najde.

Mary Chamberlainová je „původním povoláním“ historička. Vydala několik nebeletristických titulů, ale od roku 2014, kdy jí vyšel první román, už žádný. Ten první román je o Karibiku, kde několik let žila, ale pak díky Švadleně z Dachau (Argo 2015) našla své nejdůležitější téma, totiž silné (a zejména ženské) osudy ovlivněné druhou světovou válkou; stejný námět zpracovává i ve svém čtvrtém románu V zapomnění, jehož překlad Argo chystá. Vzhledem ke svému zaměření není divu, že má autorka faktografickou stránku své prózy opravdu skvěle ošetřenou. Takto se ostatně v doslovu k románu V utajení čtenářům omlouvá za drobnou nelogičnost, které se dopustila: „Že Joe našel na farmě útočiště, je poněkud přitažené za vlasy, protože… většinu domů zabrali Němci. Chtěla jsem Joeovi také něco dopřát: už od dětství byl mnohokrát zneužíván.“

Velitele jerseyského koncentračního tábora na druhou stranu zachytila do detailů, dokonce včetně jeho pravého jména.