Nejen rok cestopisů blíže představíme na Tabooku

Již 3. 10. začíná každoroční knižní festival v Táboře Tabook. Letos Argo přispěje programem týkajícím se našich historických řad. O edici Itineraria se na blogu rozepisuje její redaktorka Magdalena Moravová.

VÍCE O TABOOKU: 

V roce 2015 jsme v Argu založili edici Itineraria, v níž se chceme zaměřit cesty, a putování ve zprávách, cestovní denících či korespondenci. Edice nevznikla úplně na „zelené louce“.

Už v minulosti Argo vydalo řadu cestopisů významných autorů, např. Benjamina z Tudely, Petajchy z Řezna či Pigafetty z Vicenzy.  Nyní se však chceme tomuto literárnímu žánru věnovat soustavněji a také máme v plánu klást větší důraz na promyšlenou koncepci edice. Do dnešního dne v edici Itineraria vyšly čtyři tituly: Astolphe de Custine, Dopisy z Ruska. Rusko v roce 1839; Čeští jezuité objevují Nový svět. Dopisy a zprávy o plavbách, cestách a živobytí z Ameriky, Filipín a Marián (1657–1741), (ed.) Pavel Zavadil; Šimon Polský, Putování 1608–1618. Cestopis a kroniky arménského poutníka a Patrick Leigh Fermor, Čas darů. Pěšky do Konstantinopole. Putování mladého Angličana z Rotterdamu de střednímu Dunaji. Nezdá se to jako velké číslo, příprava každého svazku však vyžaduje spoustu práce už proto, že chceme vydávat především původní edice.

Toto předsevzetí naplňujeme letos ze všech sil. Během několika dnů sjede z tiskařského lisu první české vydání zprávy španělského conquistadora Alvara Núñeze Caba de Vaca Ztroskotání. Příběh trosečníka z pobřeží Mexického zálivu (1527–1537) o jeho cestě na Floridu; překladu a komentáře se ujala Jaroslava Marešová. Tento pozoruhodný dokument, který lze významem řadit ke Kolumbovým či Cortésovým dopisům, nabízí překvapený pohled Evropana na americkou přírodu a svět jejích původních obyvatel.

Cabeza de Vaca a další tři muži, kteří spolu s ním jako jediní přežili rozpad výpravy Pánfila de Narváez, podnikli dlouhé pěší putování územím dnešních Spojených států amerických a severního Mexika. Mezi místními lidmi prožili více než sedm let a Cabeza de Vaca se během té doby stal z otroka obchodníkem zajišťujícím výměnu zboží mezi různými kmeny a nakonec léčitelem. Právě pasáže, v nichž sám sebe popisuje jako člověka uzdravujícího nemocné a šířícího křesťanství, ho proslavily mezi jeho současníky a vysloužily mu přízvisko muže, „který konal zázraky“.

Další svazek, Itinerario, cesta a plavba na Východ neboli do Portugalských Indií, 1579–1592 do češtiny přeložil a k vydání připravil Karel Staněk. Jeho autor, Nizozemec Jan Huyghen van Linschoten, strávil v 80. letech 16. století několik let v portugalských službách v tzv. Východních Indiích. K psaní svého díla poté využil či spíše zneužil zdroje od portugalských informátorů (např. přísně tajné listiny i námořní a geografické údaje o poloze ostrovů, mořských proudech či mělčinách). Cestopis obsahuje první detailní mapy tras z Evropy do Východních Indií, což pak umožnilo anglickým a nizozemským obchodním lodím zásadněji proniknout do této oblasti a postupně z ní Portugalce vytlačit. Pro současné čtenáře je ale Itinerario zajímavé především tím, že obsahuje hojné zmínky o geografii Asie, místní fauně a flóře, o zvycích i vyznání tamějších etnik.

Rok cestopisů završíme vydáním Cestovních deníků Alberta Einsteina z let 1922–1923, kdy se proslulý fyzik vydal na téměř šestiměsíční cestu, během níž přednášel o teorii relativity v Číně, Japonsku či Palestině a nakonec také ve Španělsku. Edice zahrnuje faksimile deníkových stránek a dokládá Einsteinův zájem nejen o vědu, ale i o filozofii, umění či politické dění. Proslulý fyzik si cestovní deník vedl očividně pouze pro osobní potřebu, díky tomu z něj však můžeme vyčíst mnohé o méně známých stránkách jeho osobnosti, ba dokonce i o rysech dosud neznámých.

Brilantní vědec s mimořádným citem pro zákony fyziky sice ve svých předběžných a zevšeobecňujících soudech projevil občas až překvapivý nedostatek porozumění pro odlišné kultury a národy, cesta na Východ se však pro něj stala i možností k introspekci vlastní identity a Jinakosti. Jak říká editor deníků Ze’ev Rosenkranz „lze ji … interpretovat jako sestup do Einsteinovy duše, jako výpravu do ‚srdce temnoty‘“. Rozpoznat sebe sama v Jiném a svou vlastní Jinakost v sobě nebylo zkrátka vždy jednoduché ani pro tak mimořádnou osobnost, jako byl Albert Einstein.