Miquel Reina představuje svou pohádku pro dospělé Světla na moři

Právě vyšel román Světla na moři, který zatím slaví velký úspěch u čtenářů. Srdceryvný skvělý příběh, jaký tu už dlouho nebyl. Rozhovor s autorem přeložila překladatelka románu Renáta Sobolovičová.

 Co pro vás znamená psaní?

Psaní je pro mě způsob, jak se osvobodit, je to možnost, jak předat světu svůj způsob nahlížení na život. Když píšu, vnímám, že je to pro mě zároveň určitá terapie nebo vnitřní meditace. Musím se vypořádat s emocemi, postavami a situacemi, které já sám neprožívám, ale současně mě nutí přemýšlet mimo mé vlastní limity – ten pocit miluji.

 Jste autorem románu Světla na moři, jehož hlavní postavy jsou velmi staří lidé. Bylo pro vás obtížné rozvinout jejich charakter, snad proto, že nevíte mnoho o tom, jak se starší lidé chovají?

Věk Harolda a Mary Rose nebyla ta nejtěžší část ztvárnění těchto postav. Vždy jsem byl tak trochu posedlý časem, vždy mě trochu znepokojovala představa, že bych svůj život proplýtval a žil jej tak, jak očekávají ostatní, nikoli tak, jak chci žít já sám. Tedy v tomto smyslu vyjádřit tento druh pocitů u dvou postav na sklonku života bylo snadné. Nejtěžší bylo pochopit, co se děje s párem, který přišel o dítě. Jaké to má následky na osobní úrovni, jakým způsobem se pár vyvíjí. Spletité pocity, jež vznikají u každého člověka, jsou opravdu komplikované, to byla skutečná výzva.

Jakým způsobem lze vyjádřit na prvním místě realistický pohled na svět a zároveň do něj zahrnout magické prvky?

Domnívám se, že je to zcela proveditelné, a dokonce i prospěšné. Vždy jsem se tak trochu upínal k magickému realismu, myslím, že je to neznámý a v určitém smyslu nepochopený žánr. Fikce, jakkoli se zakládá na té nejčistší skutečnosti, je stále fantazií. Magický realismus jde ještě o krok dále a zavádí prvky, které zjevně nejsou součástí našeho světa, ale jsou do skutečnosti začleněny přirozeně. Světla na moři mají nádech magického realismu, jelikož není příliš reálné, aby se třípatrový dům zřítil z útesu, a pak plul oceánem…

I tak jsem vždy usiloval o to všechny detaily důvěryhodně ospravedlnit, někdy dokonce pomocí vědeckých důkazů, aby čtenář mohl tu magičnost vstřebat jako něco skutečného. Stejně tak věřím, že tím, že magický realismus využívá prvků nacházejících se vně našeho běžného světa, má mnohem větší metaforický účinek. Mám hrozně rád pohádky a bajky a myslím, že to je to, co Světla na moři v konečném důsledku jsou – pohádka pro dospělé.

Příběh pojednává o lásce a nešťastném páru. Jak jste na tento námět přišel?

Ano, příběh Světel na moři se odvíjí kolem témat, jako je láska, láska k životu, láska ke snům a tužbám, které nás doprovázejí po neznámém moři, jakým náš život je. Nemyslím si, že by příběh pojednával o smůle, ale spíš o špatných věcech, které se nám mohou v životě přihodit. Pravda je, že zdaleka ne všichni z nás zažili tak hroznou tragédii, jíž musejí postavy románu čelit, když přijdou o svého syna; ale život jako takový není celý prozářený světlem, jsou zde bezútěšné chvíle, náročná období, která podrobují zkoušce nejen nás, ale také naše sny a naši lásku k životu.

Jaký je váš oblíbený citát z příběhu?

„Domov se buduje na našich zážitcích, na lidech, které cestou potkáme, a především na způsobu, jakým se rozhodneme ubírat životem.“ Život je pohyb. Nejistá rovnováha, která se může každou chvíli zvrtnout.“

Jaké další autory obdivujete?

Vždy mě velmi fascinovali Tolkien a Gabriel García Márquez – dva velmi odlišní spisovatelé, oba však vytvořili velmi bohaté světy a úžasně lidské postavy.

Jaká je vaše oblíbená kniha?

Jsou dvě, Hobit a Sto roků samoty.

Plánujete v současné době napsat další příběh?

Ano, aktuálně pracuji na svém druhém románu. Zatím mám jenom hrubou verzi a čeká mě hodně práce, ale jsem tím opravdu nadšený. Příběh má také větší ambice než Světla na moři, nejen kvůli svým vlastnostem, ale také svému námětu a postavám. Už se nemůžu dočkat, až vám budu moct sdělit víc!

 

Ze zahraničních zdrojů přeložila Renáta Sobolevičová.