Legenda české literatury Zdena Salivarová Škvorecká slaví narozeniny

Tento text je pro mnohé možná zbytečný, protože Zdena Salivarová Škvorecká je tak důležitou osobností moderní české literatury, že se zdá skoro nemožné, aby ji někdo neznal. Nová generace čtenářů ale možná pár slov o ní přece jen uvítá.

Narodila se 21. 10. 1933 v Praze – a my ke gratulaci k jejím narozeninám (jedna naše kolegyně grafička řekla „hezké, to jsou dvě nekonečna“) přidáváme dárek v podobě nového vydání stěžejního díla oslavenkyně: román Honzlová. Za současné krize trhu s papírem to bylo o fous, ale stihli jsme to. Ovšem když jsem napsala, že Zdena Salivarová Škvorecká je důležitá osobnost moderní české literatury, neměla jsem na mysli jen její literární tvorbu. Ta nakonec nebyla příliš rozsáhlá, i když právě Honzlová patří k tomu nejlepšímu, co bylo v české literatuře 20. století napsáno, a pro mnoho lidí se stala důležitou, ne-li zlomovou knihou v jejich osobní čtenářské historii.

Velice zásadní roli ale Zdena Salivarová sehrála také coby vydavatelka. Když se s manželem Josefem Škvoreckým usadili po okupaci Československa v kanadském Torontu, založili v roce 1971 proslulé nakladatelství ʻ68 Publishers. Do ukončení jeho činnosti (1993) v něm vydali přes 200 titulů československých autorů, které by jinak nespatřily světlo světa. ʻ68 Publishers bylo spolu s Indexem asi nejznámějším exilovým nakladatelstvím jak mezi českými exulanty, tak mezi lidmi železnou oponou uvězněnými tady. Ani ta železná opona totiž nebyla dokonale neprostupná a oběma směry skrz ni pronikaly rukopisy (ven) a vydané knihy (dovnitř). Když čtete, jak na tu dobu vzpomínala například Jiřina Šiklová, která byla jedním z uzlů v síti tuzemských pašeráků literatury, připadáte si jako ve špionážním románu. Zdena a Josef Škvorečtí tak pomohli mnoha svým literárním kolegům a pro nás zachránili mnoho rukopisů, které by nejspíš zůstaly ležet v šuplatech. A za to bychom jim měli být vděčni.

Prvními tituly, které v ʻ68 Publishers vyšly, však byly Zdenina Honzlová a Josefův Tankový prapor. Tankový prapor před několika dny odvysílal Český rozhlas Dvojka jako četbu na pokračování a ještě chvíli tam bude k poslechu, Honzlovou v covidově odložené premiéře před nedávnem uvedlo pražské divadlo Rokoko, na VŠKK proběhla konference věnovaná dvěma výše zmíněným exilovým nakladatelstvím a Knihovna Václava Havla na Havel Channel uvedla k narozeninám Zdeny Salivarové Škvorecké debatu – a celé je to vlastně takový dárkový balíček, alespoň doufáme, kterého se novým vydáním Honzlové v Argu účastníme.

Michael Špirit v doslovu k našemu vydání Honzlové napsal: Mnohá pojednání o Zdeně Salivarové Škvorecké provázejí povzdechnutí nad tím, že autorka se v exilu cele obětovala nakladatelské činnosti a nenapsala bohužel více takových knih, jako je Honzlová (a novela z roku 1976 Nebe, peklo, ráj nebo Hnůj země). Myslím, že je to nedorozumění. Jsou spisovatelé a spisovatelky, kteří píší jednu knihu za druhou, až je škoda, že je od této činnosti raději něco neodvádí. Naše autorka vedla dvacet let jedinečné nakladatelství s více než dvěma sty původními tituly a k tomu stačila napsat několik výjimečných próz. To je přece velké štěstí.

A právě to přejeme Zdeně Salivarové Škvorecké – velké štěstí a sloužící zdraví. A děkujeme za všechny ty knihy!