Kterak britská tajná služba povstala jako fénix z popela

Špičkový agent George Smiley byl dočasně povolán zpět do aktivní činnosti, aby zachránil, co se dá. Britská tajná služba nazývaná Cirkus, zdecimovaná působením sovětského špiona v samotném vedení, sčítá obří ztráty. Celé sítě byly odhaleny a zlikvidovány, komunikace se spojenci klesla na nulu, mezi samotnými zaměstnanci Cirkusu panuje vzájemná nedůvěra…

John Le Carré bývá považován za nejvýznamnějšího představitele jedné větve špionážního románu. V jeho knihách se to nehemží nesmrtelnými agenty dobývajícími srdce všech dam, které na své cestě potkají, ani geniálními, megalomanskými padouchy toužícími podmanit si svět.

Le Carrého špionážní hra je naopak delikátní šachovou partii mezi několika skupinami nenápadných úředníků, již každý svůj krok musejí důsledně zvažovat, aby zjistili, zda poměr zisků a ztrát pro ně bude na konci výhodný. A cílem není nic jiného než soupeře přehrát a zajistit pro vlastní službu náskok v podobě stálého přísunu informací…

Takřka všichni z kola ven

Série o Georgi Smileym, psaná skoro půl století, čítá devět značně rozdílných svazků, jež na sebe až na výjimky navazují jen velice volně, prakticky vůbec, a spojují je pouze některé postavy. Po prvních dvou spíše detektivních románech, z nichž česky vyšel kdysi ten druhý pod názvem Kvalitní vražda (Lidové nakladatelství 1971), následoval definitivní průlom.

Špion, který přišel z chladu (Argo 2019), napsaný v polovině šedesátých let, ohromil svou realističností, brutální upřímností, nejednoznačností a cynismem, s nímž šéfové Cirkusu zacházejí i s vlastními agenty. Román byl nedlouho poté i zfilmován s Richardem Burtonem v roli Aleca Leamase vyslaného na území tehdejší Německé demokratické republiky, a nastartoval le Carrého hvězdnou kariéru.

Po románu The Looking Glass War, v němž je Smiley stejně jako ve Špionovi pouze vedlejší postavou, a několika dalších, v nichž nevystupuje vůbec, přišla na řadu hvězdná trilogie Karla, vydaná v originále v letech 1974–1979. V ní je Smiley opět v centru dění, agent nedobrovolně poslaný do důchodu, který musí nejprve tajně odhalit „krtka“ ve vlastních řadách, poté postavit zdecimovanou britskou službu na nohy – a nakonec se vypořádat s protivníkem nejhorším, samotným šéfem sovětské rozvědky přezdívaným Karla, jenž za naverbováním onoho zmiňovaného „krtka“ kdysi stál.

První část trilogie tvoří slavný román Jeden musí z kola ven (Argo 2019), který končí hořkosladce – agent byl odhalen, ale samotný Cirkus je na kolenou, nefunkční, zdecimovaný, bez podpory ze strany vlády, o „Bratrancích“ za velkou louží ani nemluvě. George Smiley tak musí rozlousknout několik oříšků najednou – znovu vybudovat rozvrácené sítě rezidentů, obnovit činnost Cirkusu, a hlavně přijít s nějakou „velkou ránou“, která by britské tajné službě vrátila ztracenou prestiž.

Ctihodný školáček v Hongkongu

Příležitost se Smileymu naskytne záhy – důkladnou mravenčí prací vedoucí po stopách „krtkovy“ činnosti odhalí nezvykle usilovnou snahu nezabývat se jistým hongkongským zbohatlíkem a obchodníkem s drogami, Drakem Kaoem, na jehož účet sovětská tajná služba uložila v bance nemalé částky. Za co, to nikdo neví, zvlášť když se zdá, že Kao nemá se Sověty vůbec nic společného.

Smiley vysílá do Hongkongu svého prověřeného agenta, Jerryho Westerbyho, zchudlého šlechtice, který je známý pod přezdívkou Ctihodný školáček, aby celou věc prošetřil a nenápadně se jako novinář vetřel do Kaovy přízně.

Plánovaná trpělivá, dlouhodobá a opatrná práce se ale nakonec nekoná. Do akce se vloží Američané, britská vláda – a také agenti samotného Cirkusu, kteří prahnou po Smileyho místě. Ti všichni se rozhodnou dění urychlit a tím nevratně ohrozí hlavní cíl mise – dostat se „pozvolným zdoláním hory, jež stojí před námi“ na kobylku samotnému Karlovi, s nímž má Smiley i celá britská tajná služba nevyřízené účty…

Ctihodný školáček (Argo 2025) jakožto druhý díl trilogie Karla líčí právě tuto hongkongskou epizodu. Důkladně, systematicky, dopodrobna, bez jakéhokoli sentimentu nebo ideologického zabarvení. Samozřejmě, v podtextu je zřejmý onen klasický boj studené války „dobra proti zlu“, jenže problém spočívá v tom, že ani na straně „dobra“ nebojují samí dobří lidí. A skoro každý řeší pouze své vlastní zájmy, jež se často značně liší od toho, co by mohlo vést k úspěšnému završení mise.

Smiley tak musí čelit nejen problémům v samotném Hongkongu, ale i ve vlastních řadách, a je stále jasnější, že ani zde se žádný jednoznačný happy end konat nebude. A že na konci se při porovnání zisků a ztrát bude výsledná hodnota jako obvykle blížit nule…

Smileyho lidé v čase velkých změn

Le Carrého civilní styl psaní, vzdálený jakékoli heroizaci, ukazuje prostředí tajné služby velice realisticky (le Carré sám působil nějakou dobu jako agent, takže určitě ví, o čem píše). Postavy jsou kvůli neustále prožívanému stresu často na pokraji zhroucení, neschopné vyřešit si ani vlastní osobní problémy. Vše pak podtrhuje sugestivní atmosféra plná paranoie a nekončících střetů s byrokratickým molochem, který ve své tuposti nedokáže rozpoznat jemné nuance práce Smileyho týmu a mnohdy v dobré víře je často až sabotuje.

Čtení le Carrého knih je tak tíživé, mrazivé, ale nádherné dobrodružství, které připomíná skládání puzzle. V textu jsou umně rozesety jednotlivé dílky, jež jsou na celkovém obrazu od sebe v prostoru a čase na míle vzdáleny, a čtenář musí hledat, přemýšlet, skládat, aby pochopil, co je pro příběh vlastně klíčové.

Trilogii Karla završuje román Smileyho lidé (Svoboda 1994) a k samotné sérii je ještě nutné přiřadit povídkovou sbírku Tajný společník (Naše vojsko 1993) a román Dědictví špionů (Mladá fronta 2018), který pro změnu navazuje na Špiona, který přišel z chladu.

Doba se mezitím změnila, Železná opona padla a dlouhá léta to naivně vypadalo, že svět bude trápit něco zcela jiného než ruská rozpínavost a imperiální choutky. Le Carré stačil napsat až do své smrti v roce 2020 spoustu skvělých knih, které s Georgem Smileym povětšinou nemají nic společného.

Jedno se v nich ale opakuje s naprostou pravidelností. V hlavní roli se nachází obyčejný člověk, kterého se soukolí vládní či výzvědné mašinerie pokouší jakýmkoli způsobem ohnout, zlomit, zničit, nasměrovat, kam potřebuje – bez ohledu na to, jak to dotyčnému může ublížit, nebo ho dokonce zabít –, a to jenom proto, aby dotyční dosáhli svého.

Také z toho důvodu jsou le Carrého romány nejen skvělým dobrodružným čtením, ale i něčím víc. Melancholickým zpodobněním různých epoch, které se sice v mnohém od sebe významně liší, ale běda, pokud v nesprávnou dobu na nesprávném místě potkáte ty nesprávné lidi…