Krásná Belle a její černá kapka krve

Lapierre_Slečna Belle Greene

 

Belle. Krásná. Nomen omen – jmenovala se tak dáma, která svým šarmem svého času okouzlovala New York. Její celé jméno znělo Belle da Costa Greene. Ačkoliv její jméno…

Přídomek da Costa měl navodit zdání portugalských kořenů a ospravedlnit tak její poněkud exotické rysy. A příjmení Grenne mělo původně tvar Greener – jenomže tak se jmenoval všeobecně známý aktivista v boji za práva Afroameričanů, první černý student Harvardu, doktor práv Richard Greener. Bellin otec.

Bellina matka Geneviève pro boj za černošská práva zprvu hořela také. Ovšem když se ukázalo, že Richardovi leží na srdci blaho všech, až na jeho nejbližší (kromě Belle s ním měla ještě syna a tři dcery), rodina se rozpadla. Přišla deziluze a existenční problémy. A protože jsme v první polovině 20. století a v USA se život černošského obyvatelstva podřizuje segregačním zákonům, neměla moc na vybranou. Nakonec se ale spolu s dětmi, většinou už skoro dospělými, rozhodla provést tzv. passing. Přechod. Přechod ze světa černých do světa bílých. Zfalšovat minulost. Jméno. Dokumenty. Vzhledem k tomu, že všichni Greenerovi byli míšenci a snad jedině na Belle byly černošské kořeny trochu patrné, bylo to zdánlivě snadné – ale nesmírně, nesmírně riskantní.

Alexandra Lapierre ©Philippe Matsas/Opale

Až potud by to byl velmi zajímavý a barvitý příběh, ale ne zase tak ojedinělý. Jenže je fascinující. Belle totiž byla výjimečná. Cílevědomá, nesmírně inteligentní a asi taky hodně drzá. Ve velmi mladém věku se dostala po bok finančního magnáta, mecenáše a sběratele umění J. P. Morgana zrovna v době, kdy zakládal dodnes existující a proslulou Morganovou knihovnu jako stánek pro své početné sbírky. A snad to byla právě Belle, kdo mu vnukl myšlenku, aby se knihovna stala veřejnou institucí. Každopádně se z Belle časem stala její první ředitelka, kurátorka sbírek, obávaná soupeřka na mezinárodních aukcích a taky hvězda newyorské smetánky. A ve své době nejlépe placená žena v USA.

Jestli měl její šéf podezření, že je ve skutečnosti černoška (ve smyslu zákona „jediné kapky krve“, který byl stále uplatňován), nevíme. Ona to tajila celý život, kvůli riziku narození černého dítěte nezaložila rodinu, žila ve lži a bála se. Tragickým následkům svého „passingu“ se nakonec nevyhnula.

Rasistická minulost má následky pro celou společnost ještě dnes. Zaplaťpánbůh se už však Morgan´s Library k odkazu své první ředitelky a duchovní zakladatelky může hlásit bez výhrad. Letos na počest Belle da Costa Greene pořádá velkou výstavu. Tip na výlet do New Yorku.

Anebo si o ní můžete alespoň přečíst biografický román Alexandry Lapierre Slečna Belle Greene.