Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě musí najít práci. Třetí upravené vydání - dotisk.
EAN | 9788085794588 |
ISBN | 80--85-794--58--6 |
Počet stran | 362 |
Jazyk | česky |
Vazba | vázaná |
Produkt | kniha |
Rozměry | 12cm x 20cm |
Vydání | 1995 (3. vydání) |
Nakladatel | Argo |
(...) Kdybych si s sebou měla vzít pět knížek na pustý ostrov, určitě by mezi nimi tahle nechyběla. Absolutní skvost. Mohu ji číst kdekoliv a kdykoliv, nikdy se neomrzí a stále baví.
(...) Podle mě silně přeceňovaná kniha. Pokud nesnesete v klidu a s úsměvem sledovat člověka, kterého byste za jeho chování, jednání, odpovědi, nulové logické argumenty nejraději umlátili, tak tato kniha určitě není pro vás. Humorná mi nepřišla ani trochu. Jen vám to zvedne tlak.
(...) Jedna z absolutně nejlepších knih, které jsem kdy četl. Z vlastní zkušenosti vím, že tento román buď čtenáře absolutně dostane, nebo naopak jim tenhle typ humoru nesedí a celou knihu pak nezskousnou. Těm, kteří ještě Ignácia a spol. neznají, bych doporučil si zkusmo přečíst pár stránek a teprve pak se rozhodnout zda si ji pořídit. Za mne šest hvězdiček z pěti!
(...) Vynikající čtení, neotřelý a originální humor, zkrátka kniha, která se čte, aniž by ji člověk chtěl na chvíli odložit !
(...) Máme ji doma od mého dětství, vím, že jsme ji četli pořád dokola a smáli se smáli, celá rodina. Stála hned vedle "Pana Kaplana...". Ještě za minulého režimu. Je to nadčasová satira, inteligentní a nemá to v literatuře obdoby. Je mi líto, že autor měl tak špatný osud a nepochopen musel zemřít, aby byl objeven....
(...) Zamiloval jsem se do Ignáciových řečí a celkově jeho chování. Stojí za to překousat se první polovinou. Pak už nebudete chtít knihu odložit a rozloučit se s tím chlapíkem Ignáciem.
P.S. Nikdy se nenajde lepší prodejce párků, než byl Ignácius.
(...) Nejgeniálnější satira, která ve 20. století vznikla. Neskutečně vtipně napsaná obžaloba buranství, maloměšťáctví, pokrytectví a dalších rysů, které jsou stejné jak v New Orleans, tak v Česku. Škoda, že John Kennedy Toole už nemohl kvůli krátkozrakosti tehdejších nakladatelů stvořit podobných mistrovských děl mnohem více...
(...) Pozitivní recenze byly důvodem, proč i já jsem sáhla po této knize. Nevím přesně jak popsat humor, který je v knize obsažen, nepřesněji asi jako trochu trapný, jednoduchý. Nic pro milovníky britského humoru. Pro mě osobně spíše zklamání.
(...) Spolčení se mi dostalo do rukou v celkem down situaci, po úraze a operaci, v nemocnici a zapůsobilo jako velmi účinný lék!! Je to úžasná kniha, od prvního líčení naturalistických a místy neuvěřitelných životních etap a propletenců Ignaciuse J. Reillyho, šťavnatých figurek s jejich nádhernou jižanskou mluvou(člověk je zrovna slyší), které průběžně vstupují, či vpadají Ignaciovi do cesty, ta úchvatná situační komika a přirovnání a všudypřítomná Ignaciova 'záklopka'...přečteno jedním dechem a lituji, že se nemohu těšit na případné pokračování!!! Zcela určitě se nebude líbit čtenářům 'červené knihovny'a Čtyřlístku...
(...) Překvapily mě negativní recenze, protože podle mě je to geniální kniha a patří mezi mé nejoblíbenější. Ale každému tento druh humoru nesedne nebo ho nepochopí a to je velká škoda, protože jinak nám tu mohl J. K. Toole nechat takových knížek víc...
(...) Je to jedna z vůbec nejlepších knih, které jsem kdy četla. Pro ty, kteří se u ní zatím nepobavili - dejte si čas. Vracejte se k ní, přeskakujte Ignaciovy dopisy, abyste se k nim později mohli vracet a zjistit, že jsou geniální. Pusťte si k tomu písničky od Burma Jones a hlavně - nezapomeňte na kšilt se zeleným stínítkem, hot dog a kuželkářské boty! Ocení to určitě i Myrna Minkoffová, která určitě nezruinuje vaše investice.
(...) Teď právě čtu Spolčení hlupců asi popáté a zase se královsky bavím. Potěšilo mě, že se kniha dostala do prvního kola Knihy mého srdce, dál už bohužel ne. Je to ze života, každý jistě zná svého Ignácia. Doporučuji - přečtěte si ji.
(...) Tuhle knihu jsem dostala na vánoce. Sice jsem ji ještě nedočetla. Neříkám, že by byla nezajímavá, čte se celkem dobře, ale není moc čas, mám rozečtených snad dalších pět knih, tak je to takové šílené :D Každopádně, potkat někoho jako je Ignacius Reilly někde na ulici tak ho asi zabiju a zahrabu pět set metrů pod zem :D
(...) Koupila jsem na základě recenzí, jsem v půlce knížky, ale zatím jsem se nezasmála. Asi jsem čekala něco jiného. Zkusím to dočíst do konce i když mě to vůbec nebaví, ale opravdu mě knížka zklamala.
(...) Knihu jsem si koupila na základě recenzí tady popsaných. Přečetla jsem pár stran a pořád mi jaksi chybí ten humor. Je to dost nuda. Kniha zůstala ležet v knihovně a určitě se k ní jen tak rychle nevrátím.
(...) Mám vydání z r. 1985 s překladem J. Kořána, co víc si přát? Ještě tak párek v rohlíku! Přečetli jsme to s kolegou o nočních směnách a váleli jsme se smíchy. Není to ovšem pro toho, kdo si ždá kladného, průhledného hrdinu + happyend :-))).
(...) Kniha mě zaujala originálním humorem a sexuálními praktikami hlavního hrdiny. Smraďoch Ignácius.
(...) Tato kniha se mi dostala do rokou letos, když o ní měla má spolužačka referát. Skvěle ji popsala a ja jí neodolala i přesto, že mám spoustu jiné povinné četby. Zkrátka tato kniha byla výborná, snad ještě lépe napsaná (hlavně ty popisky), ale nejlepší ze všeho je prostě ten humor, hlavně Igny v kině :-D Všem vřele doporučuji :-)
(...) Opravdu jedna z nejlepších knih,jaké jsem kdy četl.Bohužel jsem ještě neměl možnost číst autorovu prvotinu 'Neonová bible',je-li stejně dobrá jako Spolčení...,pak ji musím hned mít u sebe v knihovně!!!PS:Párek bych si od Ignáce nejspíš nekoupil :-)))
(...) Jedina kniha, ktera mi pomohla, kdyz jsem byla na dne. Skoda, ze se nemuzu s Ignaciem a spol. seznamit osobne.
(...) Skvěle napsaná knížka plná skvělého humoru. Vřele doporučuju, pokud jste to ještě nečetli...
(...) Po přečtení recenzí jsem neodolala a hned Spolčení hlupců přečetla. Je to fakt sranda, moc se mi líbily hádky s matkou nebo popis večírku u Santy (olízlá lžíce od bram. salátu...). Taky je moc pěkně promyšlený jak do sebe osudy všech postav nakonec zapadnou. Škoda, že už nikdy nebude druhý díl, konec je dost otevřenej....
(...) Bozsky napsany humoristicky pribeh! Libilo se mi vypraveni a pojmuti postav. :)
(...) Úplně fantastická knižní bomba. Přečetla jsem ji snad 5x a určitě se k ní zase vrátím. Neonovou bibli jsem četla 2x, je to úplně jiný žánr, je to i zfilmované, ale na knihu to nemá. Zkuste přečíst a uvidíte. Spolčení hlupců mám ještě ve starém vydání s překladem Kořána a je škoda, že nové vydání, jak jsem se na těchto stránkách dočetla, je tištěno malými písmeny
(...) Jedna z nejlepších humoristických knih všech dob! Paráda!
(...) co víc psát...
(...) Zdravím z OSTRAVY! S radostí zjišťuji,že je více lidí, kteří si oblíbili knihu SPOLČENÍ HLUPCŮ. Já ji doslova miluji, četl jsem ji už x-krát... Vždy při čtení této knihy mám hned lepší náladu a pokaždé naleznu něco nového. Ignácius, Myrna, pochůzkář Mancuso a další jsou prostě cool! :-) Víte, že vyšla Neonová bible? Četli jste ji už někdo, jaká je? Zdeněk z OV. (ICQ: 204872245, nebo 179872562). Čaukýýý!
(...) Na knihu Spolčení hlupců jsem se těšila, že se (podle vašich recenzí)hlasitě zasměju. Byla to pravda jen částečně, vydavatel volil malé písmo a k dovršení všeho byly dlouhé pasáže dopisů v knize psány ještě menším písmem. Za dlouhých zimních večerů to chce lupu.Moderní vydavatelé milují také tisk na černé a zelené barvě (viz Urban). Je to krásné, ale ke čtení to není. Kdo má zničený zrak od nahlížení do cizích karet, ten si nepočte. Zdraví Ilona
(...) Velice velmi kniha - jedna z nejlepších co jsem kdy četl. Chováni Ignaciuse a obzvláště hádky s matkou jsou perlou diálogů. A vůbec každá postava knihy je ten největší 'magor' co kdy mohl v nečí mysli vzniknout. A taktéž obohatila můj slovník...aj waj....
(...) Tato kniha rozšířial mé badatelské obzory hlavně co se týče společenského chování. Teď už vím, že nejhorší nadávka na světě je 'ty komunarde',že Nescafé je všeobecně povážováno za břečku a jak správně psát výhružné dopisy učitelům dějepravy. Také se nemohu zbavit pocitu, že by člověk měl neustále za něco bojovat (zatím mi ale uchází jak bojovat a za co).Vašek
(...) Ti co vedeli, se na me jen potutelne usmivali, kdyz jsem v tramvaji rval smichy a z oci mi tryskaly slzy.
(...) Myslím že Strana božího nároku by prospěla i našemu politickému spektru.
(...) Ač jsem přáteli považován za patologického knihomola a počet mnou přečtených knih se počítá na tisíce, tato kniha má místo v první desítce.
Tisíce nerozhodných čtenářů bezradně bloudí mezi tituly. Nechte jim tu recenzi a nenechte je zoufat.