Otvírání studánek (kniha+CD)

„Z ruky do...

(...) „Z ruky do ruky si stále podáváme těžký klíč – klíč od domova.“ Otvírání studánek (1955) je lyrický cyklus inspirovaný českým lidovým zvykem májového čištění studánek po přešlé zimě. Tento obřad symbolizuje zahánění zlé moci a neštěstí. Básník Bureš viděl obyčej ve Třech Studních a z úcty k lidové tradici napsal v roce 1954 Píseň o studánce Rubínce. Poté požádal svého přítele, skladatele Bohuslava Martinů, aby báseň zhudebnil. Martinů vytvořil dojemnou kantátu, pravděpodobně i jako upomínku na vlastní pobyt ve Třech Studních v roce 1938. V poetickém popisu rituálu se básník vrací na Vysočinu k břehům rybníka Sykovce, ke studánce Rubínce, a nakonec sám k sobě („Znovu hledám pramen v sobě a hloubky čistím.“). Podobenství očisty studánky a člověka je vyprávěno prostou lidovou poezií, v níž se vrací motivy a prolínají písně se zaříkadly (např. „studánka na hladině nebe nese“ a „hlubáňky zakalené až do pramene“). Symbolika proměny v něco čistého nekončí pouhým odstraněním zla (přeneseně smutku, pochybností), ale je v básni rozvinuta až do konečné proměny. V ní se přesmutný kal, vynesený na povrch ze dna studánky, proměňuje díky slunci a teplu v úrodnou zem. Na konci svého putování širým světem všelidských hodnot se básník vrací do rodného kraje. Pod dojmem lidového obyčeje otvírání studánek hledá podstatu své bytosti a poslání. Nachází ji překvapivě v kraji, ze kterého jako mladý tak spěchal. Uvědomělou vzpomínkou objevuje, co v kraji zanechal, a poznává, že i když jsme doma, skutečně se domů vracíme až svým jednáním. Jako umělec nachází sebe a své poslání v dotváření toho, co příroda a život pouze naznačily. Ve znovunalezené jistotě svého poslání a významu ve světě poznává, že návrat mu vrací sílu, pokoj a sebedůvěru. Ze svého návratu tedy sbírá poklad prostoty, věrnosti, čistoty, pravdivosti a naděje, aby to vše uložil do uměleckého díla. Vše jako sázku na život a lidskost.