Léto ztracených duší

Léto ztracených duší...

(...) Léto ztracených duší je román s trochou magického realismu a hodně skvělých myšlenek. Pokud byste rádi okořenili klasické vztahové knihy trochou nevysvětlitelných jevů, tohle bude kniha přesně pro vás. Vůbec nechci psát, o čem kniha je - podle mě je nejlepší jít do ní opravdu naslepo. Trochu jsem se čtení bála, úplně jsem nevěděla, do čeho jdu. Ale lákal mě název, obálka i to, co jsem do té doby o knize věděla. Tři domácnosti, každá trochu jiná a každá řeší svůj vlastní problém. Trochu toho magična, případně něčeho nevysvětlitelného, se děje v každé z nich. Ale já osobně oceňuji to, že kniha je podaná opravdu realisticky, dokázala jsem si představit cokoliv z příběhu a užívala si to jako takovou pohádku. Co mě na knize bavilo nejvíc, byly myšlenky, popisy pocitů, obav. Kniha byla hodně čtivá, zajímaly mě osudy všech postav a čekala jsem, jak to autor všechno zvládne vyřešit, ukončit a proplést. Líbila se mi lehkost textu, jména postav, úsměvné momenty. Byla jsem hodně spokojená, čtení jsem si užila a několik úryvků z textu mám založených. ”Život, mladý muži, přece není cirkus, aby nás bavil. I když se mnozí lidé zdají být šašky. Je na nás, abychom ho naplnili radostí.” “Přestaneš-li v duši věřit a duši milovat, pak ji sama zatratíš, neboť tvá duše jest tebou a duše tvá tvým nitrem a tvá víra jes vírou v sebe sama a tvá láska nechť je sebeláskou!”