Bez zpěvu a bez zvonění
Dekriminalizace sebevraždy mezi sekularizací a medikalizací v 17.–19. století
Kniha Bez zpěvu a bez zvonění se zabývá postupným procesem dekriminalizace sebevraždy od konce 17. do konce 19. století. Autorku přitom nezajímá pouze to, jak se změnil samotný trestní postih sebevraždy, ale především skutečnost, jak se proměnilo nazírání na trestní postižitelnost sebevraha, na jeho duševní stav, a co tyto změny vypovídají o proměnách společnosti a myšlení v českých zemích mezi barokem a „moderní“ dobou. Autorka rovněž zkoumá, jak soudní praxe odpovídala zákonným normám, jakým způsobem byla vnímána sebevrahova „vina“ a jeho i její mravní „škodlivost“, jak byla dokládána „vina“ či „nevina“ a jak se doboví aktéři z nejrůznějších různých společenských vrstev vyrovnávali s emocionálně vyhrocenou situací, již sebevražda pro komunitu představovala.
- kniha
Bibliografické údaje
| EAN | 9788025735244 |
| ISBN | 978-80-257-3524-4 |
| Počet stran | 496 |
| Jazyk | česky |
| Vazba | vázaná |
| Produkt | kniha |
| Rozměry | 15,5cm x 21cm |
| Vydání | 2021 (1. vydání) |
| Nakladatel | Argo |
Recenze v médiích
Jan Jaroš: Co si počít se sebevrahy?
(...) Vyskytovala se období a společnosti, kde sebevražda byla přijatelným způsobem, jak opustit tento svět, pokud přestal vyhovovat nebo naopak – pokud člověk uznal, že nadále nemůže žít podle svých představ. Někdy to byl jediný způsob jak si uchránit (ztracenou) čest, případně svou rodinu. Avšak příchodem křesťanství, kdy člověku byl vdechnut život Božím úradkem, a proto si jej nesměl sám odebrat. Zavraždil by totiž sám sebe, a tím spáchal hrdelní zločin. Jsou dokonce doloženy případy, kdy sebevrazi byli dodatečně ještě popraveni, vlečeni ulicemi, veřejně spalováni…
Přečteno jedním dechem?
Tisíce nerozhodných čtenářů bezradně bloudí mezi tituly. Nechte jim tu recenzi a nenechte je zoufat.
