Když už se potřebujete rozejít, pomůže vám Richard Dawkins

Britský biolog Richard Dawkins se letos dožívá 80 let. Narodil se v Nairobi, do Británie se s rodiči přestěhoval v osmi letech. Vystudoval a posléze vyučoval na Oxfordu. Podle vlastních slov byl vychován v křesťanské víře, ale později nahlédl, že jde o blud.

Oči mu otevřela Darwinova evoluční teorie; svou úctyhodnou vědeckou kariéru proto zasvětil evoluční biologii a šíření ateismu. Obě témata se v jeho knihách prolínají. Dawkins upoutal pozornost už svou první knihou Sobecký gen, která bývá řazena k nejvlivnějším vědecko-populárním pracím. V ní prezentoval svoje pojetí evoluce postavené na šíření a replikování genu; zde také vytvořil analogický pojem mem jakožto jednotku informace, která se šíří a replikuje podobně jako gen.

Téma evoluce se objevuje v řadě jeho dalších knih, mimo jiné v Největší show pod sluncem, která vyšla v českém překladu v řadě ZIP v roce 2011. Z knih, které šíří jeho pojetí ateismu, jmenujme například Boží blud. Jeho ateistické postoje mají značný ohlas; věřící ovšem namítají, že Dawkins možná nevěří v boha, ale v jiného, než ve kterého věří oni. Co si o jeho psaní myslí Bůh, se nepodařilo zjistit.

Ve své nejnovější knize Rozchod s bohem se Dawkins obrací na mladší čtenáře – ale „dost staré, aby se mohli rozhodnout sami“, zda má, či nemá smysl věřit v Boha. V první polovině knihy shrnuje argumenty proti smysluplnosti náboženství, ve druhé části se věnuje tématu evoluce. Je jako vždy čtivý, tu a tam ironický, a jeho líčení evolučních mechanismů je skutečně podmanivé.

Úkázky: Jediná sexy biblická kniha je „Šalomounova“ píseň (neboli Píseň písní, což je lepší název, protože píseň určitě nenapsal král Šalomoun). Že ji nikajský koncil přijal do oficiálního kánonu, je docela překvapivé. Tohle je docela zábavné: Bible krále Jakuba, nejslavnější anglický překlad, má na horním okraji každé stránky komentář. Píseň písní je překrásné básnické ztvárnění erotické lásky mezi mužem a ženou. Co však říká na příslušné stránce křesťanský výklad? „Vzájemná láska Krista a jeho církve“. K nezaplacení. A zcela typické pro způsob, jak teologové uvažují: nebrat na zřetel to, co se skutečně říká, a předstírat, že to všechno mělo být symbol nebo metafora.

Hlavonožci jsou podobní mimozemšťanům – nejvíce ze všech živočichů, kteří se na naší planetě vyskytují. Jejich osm (u chobotnic) nebo deset (u sépií a olihní) chapadel je uspořádáno kolem zobákovité tlamy. Chapadla mají úctyhodnou schopnost neustále se pohybovat precizně ovládanými vlnitými pohyby, což je obzvláště pozoruhodné vzhledem k tomu, že nemají kostru. Hlavonožci jako jediní živočichové mají skutečný tryskový pohon, který využívají pro plavbu vzad, obzvláště při náhlém útěku. A také dovedou velmi rychle a ve vysoce složitých vzorech měnit barvu těla. Pikantní je, že způsob, jak to dělají, je podobný principu, na němž fungují současné barevné televizory.

Věda pravidelně vyvádí selský rozum z míry. Servíruje mu překvapení, která berou dech nebo rovnou přinášejí šok. K tomu, abychom následovali rozum tam, kam nás vede, potřebujeme odvahu, protože někdy nás vede do míst, která jsou skutečně velmi překvapivá. Pravda může být víc než překvapivá, může být přímo děsivá. Mně samotnému připadá dosti děsivá kvantová teorie se svou nepochopitelnou podivností. Přesto musí být v nějakém smyslu pravdivá, protože pokusy potvrdily matematické předpovědi kvantové teorie s přesností odpovídající odhadu šířky severoamerického kontinentu s přesností na vlas. V čem spočívá „podivnost“, o které mluvím? Bohužel nemáme prostor na to, abychom se mohli podrobně podívat na všechny výsledky pokusů, které nás svou podivností šokují. Zmíním se jen o takzvané „kodaňské interpretaci“ některých z těchto prazvláštních výsledků. Podle kodaňské interpretace se určité události – kvantové jevy – nestaly až do chvíle, kdy se někdo podíval, aby ověřil, zda se staly.

Více o knize ZDE:.