Juraj Červenák: „Současnost ani budoucnost mě nelákají“

Slovenského spisovatele Juraje Červenáka není třeba českým čtenářům představovat. Jen v českém překladu mu vyšly desítky příběhů, jak historických, tak s fantastickými prvky, a každý rok jich několik přibyde. V Argu vychází zejména oblíbená detektivní řada se Steinem a Barbaričem, ale v současnosti také série Bohatýr nebo Zakletý klášter.

 # V současnosti vychází v Argu druhé, lehce upravené vydání série Bohatýr. Ta nejprve vyšla v českém překladu, poté jsi ji pro slovenské vydání upravil a nyní toto pozměněné vydání vychází česky podruhé v novém překladu. Není to výjimkou, stejný osud má i „černokněžnická“ sbírka Válka s běsy. Mají se tedy tví čtenáři připravit na to, že se do budoucna podobných nových překladů objeví povícero? V čem konkrétně děláš zpětně nejvíc úprav?

Černokňažník a Bohatier dostali v slovenčine novú, miestami výrazne pozmenenú podobu (a následne vznikol alebo ešte vznikne aj nový preklad pre české vydanie), ale Bivoja, Báthoryho a nasledujúce romány už nemám potrebu nijako upravovať. Urobil som to len s knihami a poviedkami zo začiatkov mojej tvorby, pretože… jednoducho som ich pripravoval pre nové vydanie a po tých rokoch autorského vývoja mi nedalo, aby som do textu nesiahol.

Rýchlo sa to vymklo z rámca bežných korektúr, teda škrtania prebytočných slov a menenia slovosledu. Začal som rozširovať dialógy, aby som postavám dodal hĺbku či farbu, a v Bohatierovi som dosť výrazne prepísal aj bojové scény, pretože moje znalosti dobovej vojnovej taktiky sa medzitým nemálo rozšírili. Teraz som pripravoval poviedky pre černokňažnícku zbierku Ostrov bohýň, a tie najstaršie (napríklad Kvapku krvi, ktorá vyšla v rôznych antológiách) som zmenil na nepoznanie.

# Máš ve zvyku přeskakovat z jedné série na druhou s pozoruhodnou lehkostí. Pokud se nemýlím, pak by Zakletý klášter měl být zárodkem tvé další série, po něm jsi napsal zřejmě závěrečný svazek tvé léta budované série Černokněžník a následně ses pustil do nového dobrodružství Steina a Barbariče. Jak se vždy tak rychle naladíš na odlišné postavy a prostředí, nemluvě o stylu, jenž se kupříkladu ve srovnání Černokněžníka a Steina s Barbaričem notně liší?

Pustím si k písaniu iný soundtrack… Vôbec nevnímam, že by som sa musel nejako prelaďovať, najmä ak sa vraciam k hrdinom, o ktorých som už napísal niekoľko kníh a mám dobre naštudovanú ich dobu. Samozrejme, rozbeh nového cyklu v celkom novom prostredí, ako je Zakliaty kláštor, si vyžaduje omnoho viac prípravy, vrátane štúdia dobových textov, aby som nejako prispôsobil aj jazyk príbehu. Keď už však budem písať dvojku, pôjde to výrazne ľahšie. Celkovo to striedanie sérií potrebujem, aby mi niektorá z nich nezačala liezť na nervy. Pri románe z 19. storočia sa už ku koncu práce teším, ako sa potom pustím do Slovanov, a pri nich sa už teším na 16. a 17. storočie s rudolfínskymi detektívkami alebo vojnovo epickým Báthorym.

# Zdá se mi, že postupem času opouštíš svou někdejší „brakovou“ tvorbu psanou po vzoru Roberta E. Howarda směrem k historickým dobrodružstvím, kde by čtenář fantastických prvků pohledal. Stane se tak Juraj Červenák v budoucnosti autorem čistě historických příběhů? Co tě k podobné proměně v posledních letech vedlo?

Asi iba potreba skúšať iné žánre či žánrové odtiene. Detektívky s kapitánom Steinom a notárom Barbaričom už sú čisto historické romány bez nadprirodzených prvkov, aj v Báthorym už bolo tej fantasy máličko. Na druhej strane, Zakliaty kláštor je opäť výrazne ochutený fantasy, a kto si ho prečíta, tak pochopí, že možno smerujem k žánrovke z čisto fiktívneho sveta. História ma nejaký čas zaujímala omnoho viac ako mytologické záležitosti, a do istej miery to stále platí, ale stále sa k fantasy rád vraciam. Skôr sa žánrovo pohybujem v kruhu než po priamke.

# Na Slovensku střídáš nakladatelství Artis Omnis a Slovart, v českých překladech pak Brokilon a Argo. V prvních z nich vychází tvorba se silnějšími fantastickými prvky, zatímco v druhých jmenovaných dejme tomu vážnější, historicky orientované romány. Co tě k podobnému rozložení sil vedlo? Je to čistě bezpečnostní strategie budování dvou odlišných literárních kariér, anebo se tím prostě snažíš oslovit nesporně větší množství čtenářů?

Myslím, že to rozdelenie na historickejšiu a fantastickejšiu časť tvorbu už dnes príliš neplatí, dôkazom je fantastickejší Bohatier vychádzajúci v Argu a historickejší Kapitán Báthory, ktorý stále patrí Brokilonu. Nemyslím si, že v tom bola nejaká cielená stratégia, na Slovensku sa spolupráca s dvoma vydavateľstvami vyvinula vlastne náhodou. V Česku som sa však do stajne Arga dostal naozaj tak, že som po mnohých fantasy románoch napísal nefantastickú historickú detektívku a chcel som ju vydať v nejakom veľkom mainstreamovom vydavateľstve. Nezastieram, že za tým bol úmysel osloviť širšie publikum, vrátane čitateľov, ktorí by si o fantasy neopreli ani hrdzavý bicykel… V slovenčine sa mi ten prienik do mainstreamu podaril výrazne, ale myslím, že aj Argo je s našou spoluprácou spokojné.

# Když už jsem u toho střídání literárních žánrů, dočkali jsme se od tebe hrdinské fantasy, historické fantasy, historické detektivky, hororového westernu… Jako fanoušek filmové a seriálové tvorby bys nám do budoucna jistě mohl nabídnout i klasický thriller nebo třeba gangsterku. Láká tě rozšířit si spisovatelský rejstřík, když už jsou od tebe čtenáři uvyklí čekat ledacos?

Nikdy nehovor nikdy, ale momentálne nemám v pláne napísať nič z budúcnosti ani zo súčasnosti. Pod súčasnosť zahŕňam aj 20. storočie, ktorého dejiny ma (aspoň zatiaľ) príliš nezaujímajú. Svojho času som uvažoval o románe z 2. svetovej vojny, vychádzal zo skutočného príbehu o slovenskej rodine, ktorá v tajnej komnate v pivnici schovávala skupinu Židov, a dom hore obsadila posádka Nemcov a gardistov. Skvelý námet na malý klaustrofobický thriller. Ale skôr sa obrátim do iných čias, celkom ma lákajú príbehy o elitnom Čiernom pluku uhorského kráľa Mateja Korvína, a zopár ďalších námetov. Nevylučujem ani fantasy z imaginárneho sveta.