Znali jsme jen mlčení. Moji prarodiče z matčiny strany o své zkušenosti z doby druhé světové války nikdy nemluvili. A my si kolem nich utvořili vlastní legendy: on byl v koncentračním táboře učitelem a pomáhal dětem vyplnit čas, než na ně dojde řada; ona dokázala unést železniční pražce, pod jejichž tíhou jiní Židé našli smrt. A s tím jsme si vystačili, věděli jsme, že se dál nemáme ptát. A tyhle příběhy poté, co zemřeli pouhý měsíc po sobě, bez dalšího zkoumání vstoupily do rodinné paměti. Jenže po čase se v nich začaly objevovat praskliny. Novinový článek, v němž se tvrdilo, že vychází s rozhovoru s ním. Fotografie, na níž se ona drží za rámě cizího muže. E-maily od anglického osmdesátníka, jenž tvrdil, že byl jeho žákem. Hromádka dopisů v krabici od bot ukryté v komoře u její sestry. A příběh jejich životů se nám najednou začal měnit před před očima. Bram Presser na základě skutečných faktů a fragmentů historie vystavěl nesmírně působivý román o lásce, paměti, minulosti a identitě.

„Upřímný a originální pokus o překlenutí mezery, jež se s ubíhajícím časem čím dál víc rozevírá mezi historií, pamětí a mlčením.“
– The Australian

Podobně jako prózy W. G. Sebalda i Presserův román přebývá v dynamické zóně mezi fikcí a fakty.“
– The Australian Book Review

„Hrst hlíny od Brama Pressera mi nejde z hlavy. Napsal tak pronikavý, citlivý a nečekaně otevřený příběh, že jsem chtě nechtě myslel na svoje vlastní předky a jak snadné je minulost raději tiše obejít.“
– Australian Book Review

„Nevšední příběh o přeživších holokaustu, o lásce a pátrání po rodinných kořenech.“ – Books + Publishing

„Lyrické, vášnivé a kulturně obohacující.“ – Saturday Paper

„Hrst prachu přináší nejen láskyplné a upřímné zpodobení osudů, které by jinak natrvalo zmizely, ale zároveň daleko univerzálnější lekci o tom, jak se zkušenost proměňuje v legendu. Díky tomu udržuje debatu o traumatu, paměti a skutcích, jež prostředkují výměnu mezi generacemi, živou i pro ty, kteří teprve přicházejí a hrozí jim zapomnění. Obdivuhodný debut.“ – Sydney Review of Books

Vydání knihy podpořila Australská rada pro umění.

Olof Hagström projíždí krajem svého dětství, idylickou krajinou
modrých hor a řek na severu Švédska. Z náhlého popudu se
zastaví v rodném městečku, poprvé po dvaceti letech. V rodném domě, kde nebyl od té doby, co jej ve čtrnácti letech odsoudili za těžký zločin a zavřeli do výchovného zařízení. Od setkání s otcem si moc neslibuje, ale dopadne to ještě hůř, než si
představoval: najde jej v koupelně mrtvého.
Vyšetřování se ujímá policistka Eira Sjödinová, která se do
rodného Adalenu také vrátila teprve nedávno, aby pečovala
o matku, u které se začala rozvíjet demence. Olofův mladický
zločin si dobře pamatuje, i když byla tenkrát ještě malá. Zavraždil Olof otce? Eira začne rozplétat nitky zločinu, brzy se však
ukáže, že možná ne jednoho.
Příběh inspirovaný skutečnými případy a policejními postupy
řeší otázky vyšetřovacích metod, viny a paměti, především jde
však o mistrovsky napsanou napínavou detektivku.

Nejlepší švédská kriminálka roku 2020.

Don DeLillo bývá označován za jednoho ze tří největších žijících amerických prozaiků (vedle Cormaca McCarthyho a Thomase Pynchona) – a jeho poslední kniha, útlý román Ticho, výmluvně dokládá proč. Děj románu není nijak složitý: na Manhattanu se jeden postarší manželský pár spolu s mladším rodinným přítelem chystá v televizi sledovat Super Bowl, tedy finále ligy amerického fotbalu. Připojit se k nim má druhý pár, který se právě letadlem vrací z Paříže. Svět však náhle postihne blíže nespecifikovaná, zato však totální technologická porucha; přesto se přátelé nakonec sejdou a společně se pokoušejí vyrovnat s nastalou situací, přičemž kolísají mezi paranoidním přesvědčením, že nastává konec světa, a pochybnostmi, jestli veškeré tyto obavy a úzkosti nejsou jen přemrštěnou, hluboce iracionální reakcí na tuctový výpadek proudu.

O děj ovšem v posledku tolik nejde: napětí v DeLillově próze neplyne z děje, ale z jazyka plného zvláštně poskládaných slov a slovních spojení nabitých záhadnými, skrytými, a přesto důvěrně známými významy a emocemi – a taky z vět plných nedořečených, a přesto hrozivých náznaků toho, co všichni tak nějak víme nebo aspoň temně tušíme. DeLillo ve svém románu týmiž slovy a větami, z nichž je náš dnešní svět vystavěn, ohlašuje jeho trudný zánik – akt stvoření či ustrojení je zde aktem zpotvoření a odstrojení.

Chcete vědět, kdo byl skutečným objevitelem Islandu? Jak to bylo s vůbec prvním parlamentem
na světě? Jak výbuch islandské sopky ovlivnil Velkou francouzskou revoluci? Co má společného Island a Apollo 11? Jak Island ovlivnil průběh druhé světlové války, ukončil tu studenou a stál u vzniku
státu Izrael? Publicista a reportér Egill Bjarnason nastínil ve své knize tyto a mnohé jiné souvislosti
mezi Islandem a zbytkem světa a velmi čtivou formou přiblížil úžasnou historii, kulturu a způsob života obyvatel tohoto udivujícího ostrova.

Tak trochu jiný pohled na Island, Islanďany, islandskou historii
a význam této ostrovní země ve světovém kontextu.

Veškerý komplexní pozemský život má společného předka: buňku, která během 4 miliard let vznikla pouze jednou, a to z jednoduchých bakteriálních předchůdců. Byla to mimořádná náhoda, anebo ostatní „experimenty“ v evoluci komplexity selhaly? V samém srdci biologie tak zeje černá díra. Řečeno bez obalu: netušíme, proč se život vyvíjel tak podivně, jak se vyvíjel, a proč jsou buňky poháněné tak zvláštním způsobem. Na obě otázky se snaží odpovědět kniha Nicka Lanea, která načrtne přesvědčivý scénář proměny jednoduchých buněk v buňky komplexní s jejich charakteristickými vlastnostmi, doprovozený nezbytným vysvětlením biochemických základů fungování živých buněk a miliardy let vzdáleného zrodu života v těsné blízkosti hydrotermálních průduchů.

Na jaře roku 1930 musela dvanáctiletá Taki jako většina chudých venkovských děvčat jít do služby. Nyní téměř devadesátiletá píše své vzpomínky na dobu strávenou v maloburžoazní domácnosti pana Hiraie v „malém domě“ na předměstí Tokia, od optimistických třicátých let do počátků války. Podrobně líčí předválečné zvyky, společenské vztahy, rovněž dosah historických událostí, rostoucího nacionalismu a devastaci po kapitulaci Japonska v roce 1945. Její nostalgický, občas naivní pohled je současně napadán jejím prasynovcem, který si v jejích vzpomínkách čte. Ten po její smrti vypátrá osud rodiny Hiraiů a s ním trpké tajemství své pratety.
Malý dům, vydaný v roce 2010, obdržel téhož roku prestižní cenu Naoki. Román byl přeložen do angličtiny, čínštiny, francouzštiny a korejštiny a v roce 2014 byl zfilmován.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

S dobrem je to tak, že čím víc dáváte, tím víc máte. Je to to nejlepší kouzlo.

Čtenáři Kelly Barnhillové, autorky bestselleru Dívka, která upíjela měsíc a držitelky Ceny Johna Newberyho, už vědí, že její fantasy romány působí mezi ostatními dětskými knihami jako zjevení – jsou nekonečně krásné, dojemné, originální a okouzlující.
V Kámentálu, kdysi prosperujícím a klidném městečku plném stromů, vypukne požár, při němž shoří knihovna, centrum moudrosti a pospolitosti. Od té doby to jde z kopce – lidé se vzájemně odcizují, vesnice chudne a chátrá, stromy chřadnou. Zdá se, že jedinou spásou je věčně usměvavý starosta. Vždyť slibuje, že všem pomůže. Lidé ale netuší, že v kůži starosty se skrývá cosi děsivého a nenasytného. Jen vzdělané a chytré děti z místního sirotčince starostovu omamnému kouzlu nepodléhají.
Jednoho dne však jeden ze sirotků zmizí a starostovy pletichy způsobí, že oči všech se upřou na zlobryni žijící na okraji města. Prý ho unesla. Jenže zlobryně je docela jiná, než byste soudili, je laskavá, štědrá a obětavá – už dlouho obyvatelům Kámentálu nezištně a tajně pomáhá.
Dokážou sirotci zvítězit nad zlobou a nenávistí? Podaří se jim odhalit pravého viníka úpadku celého společenství? Proč jim nikdo nechce naslouchat?

„Nádherné a dojemné.“ (Kirkus Reviews)

„Báječné vyprávění o dracích, zlobrech a sirotcích čtenáře pohltí tak, že ho nebudou chtít odložit… Tahle podmanivá kniha rozhodně potěší nejen děti, protože přináší cenné ponaučení o sousedské pospolitosti a toleraci.“ (Youth Services Book Review)

Píše se 10. duben 1912 a z přístavu v Southamptonu vyplouvá na svou první a poslední plavbu Titanic.

Na jeho palubě se nachází britský policejní detektiv Sanders, který má téměř nesplnitelný úkol: mezi stovkami cestujících v první třídě se má pokusit identifikovat hledaného zločince. Protože ještě na moři
nikdy nebyl a ve společnosti smetánky v první třídě se cítí poněkud nejistý, dá ho kapitán Smith, seznámit se scestovalým
badatelem Cedrikem, který se Sandersovi stane vítaným pomocníkem. Tito dva muži začnou pátrat po tom třetím – vrahovi z irských Long Meadows. Příběhu dodává na poutavosti Cedrikovo líčení jeho cest do mormonského Utahu, tradiční Indie
a židovské Haliče.

Den za dnem, centimetr po centimetru se Scott Carey zmenšuje. Jde o nezastavitelný proces v důsledku vystavení jeho těla podivné radiaci. Carey se nejprve pokouší pokračovat v jakémsi normálním životě, žena a děti se mu však nezadržitelně vzdalují. Poté, co ztratí veškerý kontakt s lidmi,
jsou mu hmyz a pavouci obřími protivníky. A i to je jen etapa na jeho cestě do neznáma…
Dnes už klasická science fiction z padesátých let minulého století je několikrát zfilmovanou, stále
působivou připomínkou, že ty nejlepší příběhy odolávají působení času. Richard Matheson zde sleduje základní premisu s neúprosnou, děsivou logikou, jak je mu vlastní. Román navíc doplňuje několik kratších prací, z nichž některé jsou známy díky úspěšným filmovým zpracováním.

Publikace Teorie sémiotiky představuje základní odbornou literaturu ve svém oboru. Eco toto dílo napsal přímo v angličtině a následně přeložil do mateřské italštiny podnázvem Trattato di semiotica generale. Eco vidí sémiotiku v širších souvislostech, především jako ekvivalent kulturní antropologie, neboť člověk jako tvůrce znakuje de facto samotnou podstatou znaku a znak je konsekventně podstatou veškeré lidské komunikace, tedy základním stavebním prvkem kultury. Přestože Eco sám charakterizuje předložený text jako pouhý úvod do studia sémiotiky, lze dílo doporučit všem zájemcům o daný obor, a to jak začínajícím, tak pokročilým.