Vícegenerační sága Davida Enii mapuje příběh jedné palermské rodiny, zejména pak jejích mužských členů, v průběhu padesáti let. Na pozadí vyprávění o talentovaném chlapci Davidu, který stejně jako jeho předkové touží stát se šampionem
v boxu, sledujeme společensko-politický vývoj Sicílie v letech
1942–1992, od válečného konfliktu, přes pouliční potyčky, až
po mafiánské přestřelky, atentáty a bombové útoky.
Před očima se nám odhaluje obraz Palerma plného špíny, násilí, hrubých slov ale i velkých citů, smyslu pro čest a spravedlnost. A přestože ženy stojí v tomto příběhu vždy v pozadí, právě ony jsou hlavními hybatelkami všech osudů.
Román se stal v roce 2012 v Itálii senzací a v roce 2016 ve Francii obdržel cenu ze nejlepší zahraniční román, je zároveň intimním svědectvím o dospívání, první lásce, hlubokém přátelství,
o rodinných vztazích, nadějích i zklamáních.

„Fígl, úskok, úder, ustoupit a pak uštědřit rozhodující zásah. Zábavná jako zápas, rázná jako přímý úder: kniha, která vám vyrazí dech a vrazí ránu do břicha… Enia zasáhne a zanechá stopu.“
– Giorgio Maimone, Gioia

„Pravdivost a jednoduchost… skutečný talent. Zběsilost Eniova psaní souvisí s autenticitou, říká věci tak, jak jsou… Člověk tuší, že v knize je něco prožitého a nesmazatelného, něco pravdivého… Silný román.“
– Vanity Fair

„Styl je tu zásadní, dialogy bleskurychlé, postavy a scény jsou tak živé, jako by čtenář místo čtení knihy sledoval divadelní představení. “
– L’Espresso

Vydání knihy podpořil Italský kulturní institut v Praze.

Vícegenerační sága Davida Enii mapuje příběh jedné palermské rodiny, zejména pak jejích mužských členů, v průběhu padesáti let. Na pozadí vyprávění o talentovaném chlapci Davidu, který stejně jako jeho předkové touží stát se šampionem
v boxu, sledujeme společensko-politický vývoj Sicílie v letech
1942–1992, od válečného konfliktu, přes pouliční potyčky, až
po mafiánské přestřelky, atentáty a bombové útoky.
Před očima se nám odhaluje obraz Palerma plného špíny, násilí, hrubých slov ale i velkých citů, smyslu pro čest a spravedlnost. A přestože ženy stojí v tomto příběhu vždy v pozadí, právě ony jsou hlavními hybatelkami všech osudů.
Román se stal v roce 2012 v Itálii senzací a v roce 2016 ve Francii obdržel cenu ze nejlepší zahraniční román, je zároveň intimním svědectvím o dospívání, první lásce, hlubokém přátelství,
o rodinných vztazích, nadějích i zklamáních.

„Fígl, úskok, úder, ustoupit a pak uštědřit rozhodující zásah. Zábavná jako zápas, rázná jako přímý úder: kniha, která vám vyrazí dech a vrazí ránu do břicha… Enia zasáhne a zanechá stopu.“
– Giorgio Maimone, Gioia

„Pravdivost a jednoduchost… skutečný talent. Zběsilost Eniova psaní souvisí s autenticitou, říká věci tak, jak jsou… Člověk tuší, že v knize je něco prožitého a nesmazatelného, něco pravdivého… Silný román.“
– Vanity Fair

„Styl je tu zásadní, dialogy bleskurychlé, postavy a scény jsou tak živé, jako by čtenář místo čtení knihy sledoval divadelní představení. “
– L’Espresso

Vydání knihy podpořil Italský kulturní institut v Praze.

Příběh fyziky je komplikovaný a dobrodružný. Po staletí se fyzikové noří stále hloub do tajemství přírody, vyvíjejí nové přístroje, které pomáhají některá tajemství rozluštit a jindy zas vedou k objevení nových záhad. Ve dvacátém století se tento příběh nesmírně zrychlil. Vědci pronikli do hlubin vesmíru i k subatomárním stavebním prvkům hmoty. Definovali, jaké síly vládnou mikrokosmu i makrokosmu, a ukázali, jak se jedna odvozuje z druhé. Pak ale narazili na záhadu, která až dosud všem pokusům o objasnění vzdoruje: jak sjednotit gravitační sílu s jadernými interakcemi a elektromagnetismem? Fyzikové už dlouho rozpracovávají tzv. teorii strun, která by snad mohla být cestou k definitivnímu sjednocení. Vznik, vývoj, půvab i úskalí této teorie srozumitelně vysvětluje Michio Kaku, známý fyzik a popularizátor vědy, ve spolupráci s novinářkou Jennifer Thompsonovou.

Kniha představí výjimečnou rakouskou cestovatelku Idu Lauru Pfeifferovou, která v průběhu 40.–50. let 19. století podnikla několik cest, včetně dvou výprav kolem světa. Během nich navštívila řadu blízkých i vzdálených míst: Palestinu, Egypt, Island, Skandinávii, Chile, Brazílii, Indii, Čínu, Tahiti aj. Své cestovní zážitky a poznatky zveřejnila v několika cestopisech, které si získaly značnou čtenářskou odezvu, Pfeifferová, zvláště od vydání Ženy na cestě kolem světa (Eine Frauenfahrt um die Welt, 1850), patřila k nejpopulárnějším cestopiscům své doby. Cestopis vyšel česky už v roce 1846 zásluhou J. E. Š. Křečka. Komentovaná edice Veroniky Faktorové si klade za cíl přiblížit dílo a osobnost jedné z prvních modeních cestovatelek i zohlednit místo, které obrozenecký překlad tohoto textu zaujímá v kontextu české literatury.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Přelidněný svět, vlády a vše ostatní ovládají velké reklamní agentury, které rozpoutávají bezohlednou bitvu o největší kšeft lidské historie – o právo kolonizovat Venuši.
Mitch Courtenay, šéftextař jedné z největších reklamních agentur, dostává za úkol získat dobrovolníky pro cestu a život na Venuši. Kdo by se ale dobrovolně vydal do takové pekelné díry dožít svůj život?
Zabití v rámci průmyslové msty se považuje za běžný přestupek, ale zabití bez výstrahy – to je obchodní urážka. Courtenay jen se štěstím uniká pokusům o vraždu, dostane se na jižní pól, na plantáže koncernu Chlorella i na osídlený Měsíc. Osud mu chystá překvapení za překvapením, s tím největším, jak se sluší a patří, nakonec.

Ale než Mitch skončí, budou se stát na palubu vesmírné lodi fronty.

Autor ve své kníize do značné míry na vazuje na svůj starší titul Fyzika nemožného. V ní zkoumal, kam ještě fyzikální výzkum a jeho aplikace ještě mohou dospět, než narazí na hranice lidských možností či na přírodní zákony. Ve Fyzice budoucnosti podrobněji promýšlí ony uskutečnitelné možnosti v různých oblastech: píše o budoucnosi počítačů, umělé inteligence, nanotechnologie, využívání energetických zdrojů, cestování do vesmíru i o budoucnosti civilizace jako takové.

Timur Vermes umí své čtenáře jaksepatří překvapit. Jeho nový román U lze jen těžko srovnávat s autorovými předchozími dvěma knihami, s bestsellerem Už je tady zas nebo drsnou satirou Hladoví a sytí. A co že vlastně znamená to U v názvu? Je to zkratka berlínského metra, U-Bahnu. A přesně a pouze tam se odehrává děj rozsahem nevelké knihy.
Zdánlivě obyčejná situace: Anke Lohmová má za sebou únavnou služební cestu. Už jen pět stanic metra ji dělí od sprchy a čerstvě povlečené postele. V noční podzemce s ní sedí pouze jakýsi nesympatický mladík, a ten příští stanici vystupuje. Ostatně… neměli být už dávno tam? Z obvyklých dvou minut jízdy je najednou pět, pak deset, dvacet, a vlak se řítí stále dál temnotou, bez zastávek… do neznáma.

Originální napínavý příběh vyprávěny v minimalistických větách zní jako zlověstné staccato, jen tu a tam jím probublá Vermesův pověstný sarkastický humor.

„Strhující literární jízda berlínským podzemím a jeho tajemstvími.“ (Jaroslav Rudiš, autor románu Nebe pod Berlínem)

„Autor nezadržitelně vtahuje čtenáře do extravagantního hororového příběhu. Nevhodné pro klaustrofobiky.“ (Hörzu)

Od 24. února 2022 se Ukrajina brání ruské agresi – a od samého počátku války přibližuje světu statečné úsilí ukrajinských
obránců ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Ve svých
plamenných, výtečně vystavěných a bravurně přednesených
projevech hájí právo na svobodu, národní svébytnost a nezávislost, burcuje svědomí státníků a vyzývá všechny lidi dobré vůle k podpoře Ukrajiny.
Kniha Poselství z Ukrajiny přináší
soubor prezidentových válečných projevů; pro knižní vydání
je vybral sám Volodymyr Zelenskyj a knihu opatřil působivým
úvodem, v němž se zamýšlí nad tím, co se o sobě a o Ukrajině
dozvěděl od počátku invaze. Součástí knihy je i předmluva Arkadije Ostrovského, jenž se coby redaktor časopisu Economist
věnuje Rusku a východní Evropě a který na přání anglického
nakladatele osvětluje kontext prezidentských projevů a jejich
význam. Řečeno s prezidentem Zelenským, „podpora Ukrajiny není trend, mem ani virální výzva. Není to hnutí, které by
se rychle rozšířilo po celé planetě a pak stejně rychle zmizelo.
Pokud chcete pochopit, odkud jsme, co chceme a kam směřujeme, měli byste se dozvědět víc o tom, kdo jsme. Tato kniha
vám v tom pomůže.“

Coby osmnáctiletý mladík se Patrick Leigh Fermor vydal na v prosinci 1933 na pěší pouť Evropou, kterou zakončil příchodem do Istanbulu na počátku roku 1935. Poté, co prošel Nizozemskem, Německem a dorazil do Vídně se zastávkou v Praze, se vydal dále slovanskými oblastmi, po proudu Dunaje do Maďarska, Sedmihradska, Rumunska a na Balkán. Z kapesného jedné libry týdně hodlal Fermor žít „jako tulák, poutník nebo kočovný učenec“ a přespávat v chudobincích, klášterech a stodolách. V druhém díle svého cestopisu, právem pokládaného za jeden ze skvostů novodobé anglické prózy, Fermor opět prokázal nejen pronikavý postřeh a zvídavost, ale i nesporné literární nadání – bohatým a poetickým jazykem podává obraz již zaniklého světa, líčí dějiny a kulturu střední i východní Evropy, přináší fascinující portréty národů.
Pokračování pěší výpravy mladého Angličana, který se v rocce 1933 vydal z Rotterdamu do Istanbulu. Mezi lesem a vodou navazuje na knihu Čas darů (2018) a autor v ní líčí cestu od slovenských hranic přes Maďarsko, Sedmihradsko a Rumunsko na Balkán.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Timur Vermes umí své čtenáře jaksepatří překvapit. Jeho nový román U lze jen těžko srovnávat s autorovými předchozími dvěma knihami, s bestsellerem Už je tady zas nebo drsnou satirou Hladoví a sytí. A co že vlastně znamená to U v názvu? Je to zkratka berlínského metra, U-Bahnu. A přesně a pouze tam se odehrává děj rozsahem nevelké knihy.
Zdánlivě obyčejná situace: Anke Lohmová má za sebou únavnou služební cestu. Už jen pět stanic metra ji dělí od sprchy a čerstvě povlečené postele. V noční podzemce s ní sedí pouze jakýsi nesympatický mladík, a ten příští stanici vystupuje. Ostatně… neměli být už dávno tam? Z obvyklých dvou minut jízdy je najednou pět, pak deset, dvacet, a vlak se řítí stále dál temnotou, bez zastávek… do neznáma.

Originální napínavý příběh vyprávěny v minimalistických větách zní jako zlověstné staccato, jen tu a tam jím probublá Vermesův pověstný sarkastický humor.

„Strhující literární jízda berlínským podzemím a jeho tajemstvími.“ (Jaroslav Rudiš, autor románu Nebe pod Berlínem)

„Autor nezadržitelně vtahuje čtenáře do extravagantního hororového příběhu. Nevhodné pro klaustrofobiky.“ (Hörzu)