George Novak má čím dál zamotanější hlavu i život. Nahlédl pod pokličku tajné služby a najednou
to, co bylo zřejmé, se zdá nemožné, anebo naopak. Komu se dá věřit, a komu ne? Kde se u Devíti
draků vzala jeptiška a co se skrývá v té nejmenší matrjošce? Snad odpověď na všechny Georgeovy otázky? V románu Tak nemožně zřejmé, závěrečném dílu trilogie Opravář osudů se některé
osudy uzavřou, některé zápletky rozuzlí, ale pro ty, kdo se vždycky ptají A co bylo dál? zůstane
spousta prostoru k přemýšlení.

Představte si, že budeme dlouho dopředu vědět, s jakou pravděpodobností se u nás vyvine rakovina, že budeme mít k dispozici personalizované poznatky o svých genech, orgánech a buňkách nebo že snadno a přesně zjistíme, na jakou stravu si potrpí náš mikrobiom. Kniha Tajemství těla imunologa Daniela M. Davise ukazuje, jak vizionářští vědci odhalují neviditelný a utajený vesmír uvnitř každého z nás a jak se díky jejich práci stávají realitou dříve netušené možnosti. Autor se zaměřuje na šest klíčových oblastí – buňky, vývoj plodu, imunitní systém, mozek, mikrobiom a genom – a předkládá zcela nový biologický pohled na lidské tělo. Srozumitelně a s využitím nejnovějších vědeckých poznatků rozvíjí naše povědomí o tom, jak lidské tělo funguje, čeho je schopno, jak ho chránit před nemocemi a co v tomto směru pro nás všechny chystá budoucnost.

Kniha německého medievisty Eduarda Mühleho představuje jedinečný pokus o syntetický výklad dějin Slovanů v dlouhé časové perspektivě od 6. do 15. století. Zpracovává téma, jemuž německá historiografie věnuje pozornost přinejmenším dvě staletí. Přesto jde o knihu inovativní. Autor ve svém výkladu vychází nejen z dobových písemných pramenů, ale velká část jeho interpretací je založena na poznatcích archeologických, jež v posledních desetiletích změnily zažité představy.
Mühle ve svém výkladu volí dvojí přístup: na jedné straně se věnuje reálným společenským strukturám Slovanů, počínaje raně slovanskými skupinami obyvatelstva přes první slovanské státní útvary 10.-12. století až po mocensky stabilizovaná království pozdního středověku; na straně druhé na středověké Slovany nahlíží očima jejich sousedů. Nikoli tedy pouze slovanské pojímání sebe sama, jež se v plnosti rozvíjí až ve 12. a 13. století, ale stejně tak i pojímání Slovanů prizmatem sousedů, kteří si byli vědomi vzájemných kulturních odlišností.
V Mühleho knize je tedy slovanský svět barvitě zachycen pohledem arabských, byzantských a latinských středověkých autorů. Jejich uvažování sice mnohdy bylo stereotypní, i přes onu stereotypnost nám ale zanechalo, byť někdy pokřivené, stopy jinak neznámých stránek života Slovanů ve středověku.
Kniha Eduarda Mühleho ale není omezena pouze na samotné dějiny Slovanů mezi 6.-15. stoletím. Její druhou dimenzi představuje zkoumání Slovanů jako kulturního konstruktu, jako nástroje politiky od středověku do 21. století.

Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

Strhující kriminální drama odehrávající se ve fiktivním městě,
přesně však zrcadlící poměry středních vrstev současné americké společnosti. Investiční poradce Patrick, který před časem
přišel o dceru, nemůže v noci spát a jezdí autem po předměstí.
V ulici Kobylek srazí velkého černého psa, který mu skočil pod
kola. Skoro nic se mu nestalo, ale Patricka, který vystoupil a šel
se na něj podívat, kousne do nohy. Patrick zjistí, že incidentu
přihlíží nějaký muž. Druhý den se ukáže, že v domě u místa nehody někdo zabil mladou dívku. Probíhal tam večírek a účastníci upadnou do podezření. Který z nich je na vině, a co když to
nebyla úkladná vražda? Šokující odhalení nabídnou až poslední strany tohoto suverénně odvyprávěného příběhu.

Dějiny ticha reprezentují prozatím poslední Corbinovu knihu
(francouzsky vyšla v roce 2016). Jejím tématem jsou proměny
smyslového vnímání mezi 19. a 20. stoletím, resp. jejich reflexe v dobové literatuře, sociologii a filozofii. Autor v Dějinách
ticha staví do kontrastu naši současnost, především městských prostorů, přetížených hlukem a neustálým mediálním
bombardováním, vůči světu 19. století, v němž bylo ještě místo pro vnitřní ticho a naslouchání. Ticho přitom Corbin chápe
jako sociální konstrukt, jenž došel v minulých dvou staletích
výrazných proměn, a to především směrem ke ztrátě vnitřního já a k odosobnění. Ticho se v jeho pohledu stalo vzácností,
jehož hodnotu už ani neumíme ocenit. Ztráta ticha pro něj reprezentuje jednu z podob civilizačního procesu.

Tato monografie, vydaná v roce 1989, představuje završení
Gurevičova nového čtení středověkých pramenů. V 70. letech 20. století se zaměřil na severské ságy, jejichž obsah interpretoval středověkou kulturu a náboženské myšlení. V 80.
letech obrátil svoji pozornost na krátká, mravoučná vyprávění (exempla), jež od 13. století začali, napříč celou křesťanskou Evropou, hojně využívat kazatelé z řad žebravých řádů.
Ačkoliv byly autory exempel univerzitně vzdělaní teologové,
podle Gureviče se v jejich znění odráží prvky jinak jen obtížně
odhalitelné lidové kultury a lidové zbožnosti. Prostřednictvím
představ o spáse, milosti a záhrobních světech Gurevič ukazuje, jak se exempla liší od názorů teologů, jak jsou myšlenkově a konceptuálně pestřejší a jak obyčejným věřícím nabízejí možnost spásy i ze samotného pekla, tedy zcela v rozporu s kanonickými teologickými výklady.

Terry Pratchett byl nesmírně plodným autorem. Jen ze Zeměplochy vzniklo jedenačtyřicet příběhů,
běžně napsal dvě, někdy i tři knihy ročně. Jednu však nikdy nedokončil – vlastní biografii. V roce
2015, kdy ho definitivně přemohla degenerativní choroba mozku, stihl svému osobnímu asistentovi
Robu Wilkinsovi nadiktovat nějakých 24 tisíc slov a došli do roku 1979. Dál už to bylo na Wilkinsovi.
Výsledkem jeho několikaleté práce je zábavný a místy dost bolestný intimní pohled na slavného spisovatele, proložený osobními postřehy a zkušenostmi. Není to bezuzdná glorifikace a Terry
Pratchett z knihy vychází jako člověk, který exceloval v mnoha věcech – od včelařství a výroby medoviny přes zahrádkářství po smlouvání a vytáčení lidí do běla. Ale ze všeho nejvíc ze stránek dýchá dojem člověka, který skutečně miloval to, co dělá.
Protože se mu v hlavě, už když jednu knihu dopisoval, líhla zápletka další, zůstala po něm spousta
útržků textů a nápadů. Rob Wilkins pár z nich v knize přibližuje, ale druhého Christophera Tolkiena
se nedočkáme; Pratchett si v závěti výslovně přál, aby se všechny nápady zničily (stylově – parním
válcem jménem Lord Jericho) a nikdo už je nedopisoval. A je to asi dobře, Terry Pratchett by měl
být jenom jeden. Ale jak řekl jeho blízký přítel Neil Gaiman: „Spisovatelé mají takovou výjimku – dokud nás čtete, nejsme mrtví.“

Esejisticky pojatou knihu Nizozemská kultura v 17. století Johan Huizinga publikoval v roce 1932.
Společně s Podzimem středověku patří k jeho mistrovským dílům. Jestliže pro pozdní středověk
spatřoval ideál v burgundské rytířské kultuře, pak pro období 17. století vidí onen ideál v podobách
měšťanské elitní kultury, obecně známé a vnímané prostřednictvím Vermeerových a Rembrandtových obrazů. Zlaté období nizozemské kultury Huizinga zkoumá ve světle dobových sociálních, ekonomických, politických i vojenských podmínek života, přičemž velký důraz klade
i na poměry náboženské, tedy na soupeření kalvínství a luterství s katolicismem. Stejně jako
v Podzimu středověku i v Nizozemské kultuře v 17. století představuje pro Huizingu hlavní zdroj
poznání dobová literatura v podobě naučných a náboženských spisů, doplněných literárními díly uměleckými.

Vydání knihy podpořil Nizozemský literární fond.

David Walliams se vrací do světa Babičky drsňačky
v prvním a zároveň posledním (kdo ví) pokračování!
Ben si zvyká na život bez své milované babičky.
Byla svérázná: náruživě pojídala kapustu (což mělo
za následek vytrvalé nevoňavé pokvákávání jejího
zadku), skvěle hrála scrabble… a hlavně byla slavnou lupičkou známou pod přezdívkou Černá kočka.
Benovi po ní zbyla báječná vzpomínka na neobyčejnou výpravu s cílem ukrást korunovační klenoty.
A pak se stane cosi nevysvětlitelného. Pod rouškou
tmy je uloupen největší světový poklad. A stopy vedou k Černé kočce! Ale to přece není možné… nebo
je? Jestlipak Ben tuhle záhadu rozluští?
Očekávejte nečekané. Bude to napínavé až do konce, a nadmíru zábavné!

David Walliams je úkaz: děti jeho knihy milují,
z každé se stane okamžitě bestseller.

Tento čtenářsky přístupný a ucelený přehled díla Stanislava Grofa, jednoho ze zakladatelů transpersonální psychologie, byl sestaven se záměrem, aby se s jeho prací mohla seznámit i širší veřejnost. Tato zcela nová kniha nejenže sumarizuje jeho profesní dráhu a předchozí díla, ale také potvrzuje Grofův neocenitelný přínos pro moderní psychiatrii a psychologii, zejména jeho ústřední pojetí holotropního zážitku, v němž slovo holotropní znamená „směřující k celistvosti“. Grof neustále poukazuje, že stávající základní předpoklady a hypotézy současné psychologie a psychiatrie si žádají radikální revizi, která se zakládá na intenzivním a systematickém zkoumání holotropních zážitků. Předkládá názor, že radikální vnitřní transformace lidstva a jeho pozvednutí na vyšší úroveň vědomí může být naší jedinou šancí do budoucna.