Esejisticky pojatou knihu Nizozemská kultura v 17. století Johan Huizinga publikoval v roce 1932.
Společně s Podzimem středověku patří k jeho mistrovským dílům. Jestliže pro pozdní středověk
spatřoval ideál v burgundské rytířské kultuře, pak pro období 17. století vidí onen ideál v podobách
měšťanské elitní kultury, obecně známé a vnímané prostřednictvím Vermeerových a Rembrandtových obrazů. Zlaté období nizozemské kultury Huizinga zkoumá ve světle dobových sociálních, ekonomických, politických i vojenských podmínek života, přičemž velký důraz klade
i na poměry náboženské, tedy na soupeření kalvínství a luterství s katolicismem. Stejně jako
v Podzimu středověku i v Nizozemské kultuře v 17. století představuje pro Huizingu hlavní zdroj
poznání dobová literatura v podobě naučných a náboženských spisů, doplněných literárními díly uměleckými.

Vydání knihy podpořil Nizozemský literární fond.

Bangalore, Indie. Hotel konferenčního centra je pro Tomáše přijíždějícího na mezinárodní vědeckou konferenci jako malý ostrov známého vyspělého světa v moři hluku, smradu a vřavy rozvojové Indie. Vystaven zmatku a přelidněnosti města se hrdina snaží vyrovnat s kulturním šokem a pocity vykořeněnosti. Do kontrastu s jeho neklidem uprostřed chaosu neznámé země jsou postaveny jeho vzpomínky na osamocené stopování po turismem nedotčeném Islandu v 90. letech. Čím dál víc je hrdina konfrontován se stereotypy zakořeněnými hluboko v jeho uvažování a s jeho iracionální neschopností tyto předsudky, se kterými nahlíží na svět, překonat. Novela Láska v době globálních klimatických změn přináší střet zcela odlišných světů, národností a životních příběhů. Spolu s osobitým stylem psaní Josefa Pánka tak představuje vskutku neobyčejné dílo na české literární scéně.

„Láska v době globálních klimatických změn působí jako zjevení. Je to současné literární dílo, které se svérázným plynutím řeči snaží formulovat vykořeněnost dnešního člověka a z perspektivy světoobčana tematizovat omezenost rasismu a xenofobie.“
– A2

„V době, kdy v české próze často postrádáme reflexi současnosti a celospolečenských témat, je velice osvěžující, když se objeví kniha, která nejenom dalekosáhle překračuje zeměpisné hranice České republiky, ale zároveň se pokouší odhalit stereotypy našeho uvažování o světě, o tom, co to znamená být šťastný, i mnohé další.“
– iLiteratura

Víte, co má každý člověk na světě? Tělo. Během dětství a dospívání se učíme poznávat, jak tělo funguje, jak se o něj starat a jak ho správně používat. Co když si ale tělo takzvaně postaví hlavu a začne se chovat záludně? Projevuje se zcela nezávisle na vůli svého „majitele“. Přesně takových věcí si začne všímat holčička Pěva, které se v takové chvíli obvykle zjeví protivná a přechytralá víla Mžitka. Její vyprávění je částečně pohádkové, zároveň ale obsahuje plno užitečných rad.

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury
České republiky

Bergen, Norsko, 1999. Světlo a tma; vědomí a nevědomí; vnitřní a vnější svět; nezlomná sebejistota a zdrcující pochybnost. Pýcha a pád. Ztráta a hledání. Vír obsedantních myšlenek a existenciální znejištění, které prožívá hrdina nového románu Josefa Pánka, čtenáře opět vystavují závratnosti nekompromisního psaní, jež se místy děsí samo sebe. Kdo je ten idol, sebejistý bůh, který v nejmenším nepochybuje o své výjimečnosti, vždycky ví, co chce, a bez výčitek to i dělá? Ten mladý muž, jehož všichni přátelé bezmezně obdivují? A co se s ním stane, když se vlastní volbou připraví o bezpečí domova, kde všechno zná, kde má vše pod kontrolou – nebo si to aspoň myslí –, a z porevolučního Česka se přestěhuje – za vědeckou kariérou – do Bergenu? Do města, kde je pořád šero a tma, kde půl roku v kuse prší, kde nikomu nerozumí; kde samota a opuštěnost dostávají zcela nový rozměr… Co se s ním stane v místě, kde ho sráží na kolena nepředvídatelná cizota, kde se už nemůže spolehnout ani na vlastní smysly?

Josef Pánek, autor originální prózy Láska v době globálních klimatických změn, za niž v roce 2018 získal prestižní cenu Magnesia Litera, přichází s novým působivým románem, v němž se pouští do krajnosti vnitřně podmíněné zkušenosti a vyostřeného prožívání cizoty světa.

Dlouho očekávaný nový román
nositele ceny Magnesia Litera.

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury
České republiky

Ukrajinské sešity jsou první část diptychu věnovaného bývalým zemím Sovětského svazu. Autor
v letech 2008 a 2009 procestoval Ukrajinu, Rusko a Sibiř, aby zachytil příběhy přímých svědků pohnutých osudů těchto zemí. V krátkých kapitolách, vzpomínkách ukrajinských občanů, rekonstruuje významné období dějin 20. století a vytváří tak autentický a často šokující portrét Ukrajiny a jejích obyvatel, který umožňuje hlubší pochopení země se strašlivou stalinistickou minulostí, kde gulagy vystřídalo vraždění a rozsáhlá korupce. V roce 2014, v reakci na první invazi Ruské federace na
Ukrajinu, původní vydání doplnil o aktuální svědectví o životě v této sužované zemi.
„Ohromená Evropa, držená v šachu pomocí ruského plynu a ropy, má v současné době před očiima naprostou tragédii a předstírá, že si neuvědomuje celou její šíři, podobně jako ve třicátých letech dvacátého století.“

Přeložila Helena Lergetporer

Ruské sešity jsou po Ukrajinských sešitech druhou částí diptychu věnovaného bývalým zemím Sovětského svazu. Igort se vydal na cestu po Ukrajině, Rusku a Sibiři po šokující vraždě ruské novinářky Anny Politkovské. Její příběh je ústředním tématem Ruských sešitů, v nichž nezaujatě zachycuje příběhy drobných lidí, zpracovává ruskou minulost i přítomnost, zabývá se válkou v Čečensku
a ohlíží se za stalinskými gulagy. Díky mistrovské kombinaci komiksových miniatur, ilustrací a krátkých textových pasáží vytváří autentický portrét bývalého Sovětského svazu.

Přeložila Monika Štefková

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Píše se rok 1986, zima se chýlí ke konci a do malé vesničky Marbäck v jižním Švédsku přiletí první konipas. Když však jindy tak radostnou předzvěst jara spatří policista Sven Jörgensson, ztuhne mu krev v žilách. Ví, že neštěstí na sebe nenechá dlouho čekat. Tentýž večer se svět převrátí vzhůru nohama v celém Švédsku. V centru Stockholmu je cestou z kina zavražděn švédský premiér, země je paralyzovaná šokem, a uprostřed chaosu se musí Sven na vlastní pěst vydat do temnoty Nyarsasenské pahorkatiny po stopách vyšinutého vraha.
Udělám to znovu, varoval ho hlas v telefonu. A Sven nepochybuje, že svou výhrůžku myslel vážně. Kdo zasel hrůzu do kdysi tak bezpečného koutku švédského venkova? A kdo je spisovatel, který se o mnoho let později rozhodne příběh svěřit papíru? A proč nenechá přízraky minulosti raději spát? Román o zločinu, pravdě, vině a odpovědnosti v časech, kdy se Švédsko během jediné noci proměnilo k nepoznání.

Nominace na švédskou Knihu roku.

Alice Sheldonová, spisovatelka publikující pod mužským pseudonymem James Tiptree, Jr., patří nejen k nejvěhlasnějším, ale také k nejkontroverznějším tvářím fantastické literatury. Za druhé světové války vstoupila do armádního letectva a ve službě pro letecké zpravodajství dosáhla na ženu v té době výjimečně vysoké hodnosti majora. Nabyté zkušenosti využila během své poválečné práce pro CIA, následně získala doktorát z experimentální psychologie. Veškeré své vědomosti a znalosti využívala během své spisovatelské dráhy, mužský pseudonym si přitom zvolila v rámci utajení před vládou, pro kterou pracovala, a zároveň tím chtěla poukázat na sexismus převládající nejen mezi autory a redaktory vědecko-fantastické literatury dvacátého století. V roce 1987 nejdříve zabila svého smrtelně nemocného manžela a následně spáchala sebevraždu.
V českém překladu je Alice Sheldonová v současnosti stále relativně neznámá, přičemž hned několik jejích nejvýznamnějších, literárními cenami ověnčených prací vychází ve sbírce Žena, kterou muži neviděli česky vůbec poprvé. Těchto osmnáct ponurých vizí tvoří vrchol z její nepříliš obsáhlé povídkové tvorby. Dotýká se v nich lidského vnímání a poznání, metafyziky či sexuality a předznamenává svět, v němž je lidstvo odsouzeno k nevyhnutelnému pádu. Jde o knihu, která je nepatrným vyrovnáním dluhu vůči jedné z nejzajímavějších představitelek fantastického žánru a současně i vůči vrcholné světové science fiction.

Susan Ryelandová dala sbohem Londýnu i práci redaktorky a vede se svým přítelem útulný hotýlek na idylickém řeckém ostrově. Má tedy všechno, co si jen může přát – nebo snad ne? Inu, ne tak docela. Hotel jí přerůstá přes hlavu, finanční problémy klepou na dveře, personál je všechno, jen ne spolehlivý, s přítelem to poněkud skřípe, a navíc jí začíná chybět londýnský literární svět.
Jednoho dne ji navštíví manželé Trehernovi, majitelé mnohem většího a luxusnějšího hotelu v Anglii. Jejich vyprávění o vraždě, která se tam před časem stala během svatebních oslav jejich dcery Cecily, je natolik podivné, že podnítí Susaninu zvědavost. A když vzápětí vyjde najevo, že Cecily zmizela jen pár hodin poté, co si přečetla detektivku Atticus Pünd se ujímá případu, kterou Susan kdysi redigovala, nezbývá než se vydat zpátky do Anglie a zjistit k tomu něco bližšího. Vše totiž nasvědčuje tomu, že by se na stránkách knihy mohly skrývat nejen stopy k několik let staré vraždě, ale i vodítko k nalezení Cecily. Susan by už ale měla vědět, že přílišná zvědavost může být nebezpečná.

V rafinovaně napínavém detektivním thrilleru plném zvratů a ozvěn ze světa Agathy Christie se v hlavních rolích znovu setkáváme se Susan Ryelandovou a Atticusem Pündem, hlavními hrdiny románu Mnoho strak věští vraždu. Brilantní hold klasickým anglickým detektivkám od scenáristy seriálů Hercule Poirot a Vraždy v Midsomeru.

Grafický román legendárního jihoamerického kreslíře Alberta Breccii a scenáristy Juana Sasturaina.
Hlavní hrdina na samém počátku příběhu ztratí paměť, a tak přijme jméno ze štítku na uniformě, do
které se náhodou obleče. A to je jen začátek a první z absurdních situací, jimž je během svého putování nestabilní Jižní Amerikou vystaven. Celý příběh vznikal ještě v době argentinské vojenské diktatury, a je tak cenným svědectvím doby – ovšem dovedeným do naprosté absurdnosti.
Existenciální
příběh s revolučním poselstvím patří k tomu nejlepšímu, co v jihoamerickém komiksu v minulém století vzniklo.

Ve 42 rekapitulovat kariéru je samozřejmě velmi brzy, nutno dodat, že Mikoláš knihu dopsal až téměř jako 44letý. Z čehož je jasné, že když si něco umane, většinou to splní. Jenom není jasné kdy.
Odkaz na Douglase Adamse je nepřehlédnutelný, stejně jako odkazy na další populární literaturu, filmy a především hry, ale kniha je především těkavou změtí tu méně, jindy ještě mnohem méně zábavných historek, které autor sepsal pro sichr dřív „dokud si to ještě pamatuje.“
A když si měl vybrat, jestli je jeho kniha poučná, zábavná či vtipná, tak tiše doufá, že aspoň jedno z toho!