Po dlouhých šestnácti letech, jež uplynuly od vydání světového bestselleru Cesta, nedávno zesnulého klasika americké literatury Cormac McCarthyho, vychází nový román Pasažér. Odehrává se v roce 1980 a sleduje osudy záchranáře Bobbyho Westerna, který se z člunu pobřežní hlídky vrhá k potopenému vraku letadla. V něm nachází těla devíti lidí, stále ještě připoutaných ke svým sedadlům. Chybí pilotova taška, černá skříňka a hlavně desátý pasažér. Jako někteří dřívější hrdinové McCarthyho románů se i Bobby Western stává nechtěným svědkem událostí, které se pro něj nakonec ukážou hrozbou. McCarthyho román Pasažér v sobě pozoruhodným způsobem propojuje meditaci nad mravností, vědou a dědičným hříchem s prvky thrilleru, a činí tak s příznačně rafinovaným, oslňujícím stylem, jenž autorovi vysloužil reputaci jednoho z největších současných amerických prozaiků.

První kniha Boba Dylana od jeho memoárů nazvaných Kroniky I a vydaných v roce 2004 a zároveň i jeho první kniha od získání Nobelovy ceny za literaturu v roce 2016. V šestašedesáti
koncentrovaných textech píše Dylan o skladbách jiných umělců, Little Richardem či Rayem Charlesem počínaje, Ninou Simone či The Clash konče, přičemž se od triviálních konstatování
a dylanovsky poťouchlých žertíků odráží k zásadním postřehům o povaze populární hudby. Analyzuje to, čemu říká past
jednoduchých rýmů, rozebírá, jak přidání jediné slabiky může
píseň oslabit, a dokonce vysvětluje, jak bluegrass souvisí s heavy metalem. Jeho psaní je tajuplné, rtuťovité, místy neproniknutelné a často nesmírně vtipné, a třebaže zdánlivě pojednává jen
o hudbě, nabízí vlastně pronikavé zamyšlení o stavu člověka.
Kniha obsahuje i sto padesát pečlivě vybraných fotografií a ilustrací, které pozoruhodně přispívají k celkovému účinku díla.

Publius Vergilius Maro (70 př. n. l.–19 n. l.), nejvýznamnější římský básník tzv. zlatého období římské literatury, vytvořil epos Aeneis na přání císaře Augusta. Dílo psané v hexametru (šestistopém verši) sestává z dvanácti knih a téměř 10 000 veršů. Je zásadně ovlivněno homérskými eposy a pojednává o cestě hrdiny Aenea, mytického předka rodu Juliů, z hořící Tróje do Itálie a o jeho následných bojích s italickými kmeny. Aeneas, pokládaný za praotce Římanů, je v eposu vylíčen jako ideální Říman zosobňující všechny národní ctnosti. Epos zásadně ovlivnil římskou i pozdější evropskou literaturu – od středověku, přes dobu renesance a humanismu až po současnost a představuje jeden ze základů klasického kánonu pro studia latiny i filologie. Aeneis se mj. stala i inspirací pro Dantovu Božskou komedii, v níž je Vergilius ztělesněním umění a lidské duševní síly. Převod Aeneidy do češtiny má dlouhou tradici – klasický a dodnes nejcitovanější je však především překlad Otmara Vaňorného (1933), z něhož vychází i modernější překlad Rudolfa Mertlíka (1970).

Vzhledem k významu Aeneidy a době, která uplynula od vzniku Vaňorného překladu, je nutné ocenit rozhodnutí Michala Ctibora pořídit překlad zcela nový, moderní, respektující však zároveň tradici časoměrného překladu antické literatury v českém prostředí. Ctiborův překlad Vergiliova eposu představuje zásadní ediční počin nejen v rámci edice Antika, a aspiruje i na to, aby oslovil jak odbornou, tak i širší čtenářskou obec, jíž antická literatura, historie a kultura stále ještě něco říká.

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury České republiky

Stárnoucí novinář Petr Kříž, jehož posedlostí jsou výtvarná díla
ztvárňující zimní výjevy, přiletí do Izraele, kam jej pozval jistý
Hanuš Weigl, český Žid, o kterém ale Petr neví zhola nic. Hanuš Petra požádá, aby se vydal po stopách pokladu olomouckého arcibiskupa Theodora Kohna. Také mu sdělí, že Petr po
jeho smrti zdědí jisté indicie, jimiž se má při pátrání řídit. Tím
odstartuje Petrova cesta labyrintem domněnek, odkazů, literárních a dějinných odboček, útržků ze životů více či méně
známých postav a historických anekdot s více či méně zjevnou
spojitostí.
Jiří Kamen vede vyprávění ve dvou dějových liniích:
historické události jsou líčené v kapitolách Hráči, v kapitolách
Pátrači pak sledujeme pátrání po arcibiskupově minulosti i penězích, jež měl odkázat na založení olomoucké univerzity. Autor postupně odhaluje dosud neznámá Kohnova tajemství.
Problém ale je, že jsou ve hře síly, které chtějí zveřejnění některých tajemství zabránit.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Španělská epopej sestává ze dvou grafických románů, v nichž Antonio Altarriba ve spolupráci
s ilustrátorem Kimem v působivé zkratce zachytil veskrze tragický osud svého otce (Umění létat,
2009) a následně i matky (Zlomené křídlo, 2016). Tyto dva silné lidské příběhy se navzájem doplňují jako rub a líc jedné mince, jejíž ražbu ovšem z obou stran určovaly tytéž dramatické dějinné zvraty. Genialita tvůrců se projevuje v tom, jak rovinu ryze osobního prožívání dokázali propojit
s rovinou velkých, neosobních dějin, které až příliš často maří lidskou touhu a snahu vést svobodný, důstojný život. Až příliš často svými poryvy brání člověku v rozletu, strhávají jej na zem, neúprosně mu lámou křídla.

Knot žije odjakživa v sirotčinci babizny Mizerové a celé dny pracuje v sirkárně Čarojas. Sní o tom, že se mu odtamtud podaří uniknout. Jednoho dne na dvoře zahlédne, jak straka upustí na zem droboučký předmět. Když přijde blíž, zjistí, že je to miniaturní kolébka vyřezaná ze žaludu a v ní leží maličké miminko. Knot se o něj postará, nakrmí ho a přebalí. V noci si pro miminko přijdou jeho rodiče, kteří patří k národu Ďobků, maličkých ochránců lesa. Z vděčnosti Knotovi pomůžou uniknout z Čarojasu a vezmou ho k sobě domů. Osud ostatních sirotků ale Knotovi nedá spát a rozhodne se je vysvobodit. Netuší však, že bude čelit mnohem strašnějšímu nebezpečí, než je babizna Mizerová…

Okouzlující dobrodružný příběh o naději, přátelství a rodinné soudržnosti v sobě nese i ekologické poselství.

Deník The Times zařadil Čarojas mezi nejlepší dětské knihy roku 2021. Kniha navíc získala Joan Aiken Future Classics Prize a Junior Design Award.

Volmanova vila je členem světové sítě Iconic Houses, prestižní mezinárodní sítě spojující architektonicky významné domy a ateliéry z 20. století, které jsou zároveň přístupné veřejnosti. Zařadila se mezi světové modernistické ikony a reprezentuje Českou republiku na mapě moderní architektury.
Volmanova vila je fenomenálním příkladem české meziválečné architektury i dokladem společenské ambice první československé republiky podepřené její ekonomickou silou. Kniha „Volmanova vila – klenot české meziválečné architektury“ je stejně tak výpravnou monografií představující její architekturu, jako sondou do české moderní historie. Svědectvím o proměnách naší společnosti po roce 1948 i dokladem více jak patnáctiletého úsilí spojeného s obnovou a rekonstrukcí vily.

Kromě podrobného popisu stavby jsou zde představeny dodnes neuveřejněné dobové plány a fotografie doprovázené mnohovrstevnatými historickými komentáři a vysvětlením technik použitých při rekonstrukci objektu. Část textů je věnována autorům vily, době jejího vzniku i dílu významného českého podnikatele Josefa Volmana, zakladatele závodu, který dal vzniknout legendární české značce obráběcích strojů i současné tváři města Čelákovice, a také osudům jeho rodiny, které byly stejně pohnuté jako osud samotného domu. To vše se prolíná s úvahami historiků a architektů o kompozici domu, jeho estetice, atmosféře, expresi i řádu, které jsou poselstvím pro současnou dobu.
.

Druhé vydání knihy je rozšířené o anglický překlad vybraných kapitol.

Vychází ve spolupráci s Národním technickým muzeem

Na sopečném ostrově uprostřed moře hemžícího
se žraloky stojí škola pro mladistvé provinilce zvaná U Nemilosrdných: vyučování je jedna velká hrůza, jídlo ve školní jídelně se skoro nedá pozřít a učitelé dětem nahánějí strach – zvláště učitelka přírodovědy doktorka Doctorrová.
Holčička, které nikdo neřekne jinak než Legrácka,
je ve škole nováček, ale brzy zjistí, že se tam děje
něco hodně divného… a že v tom má prsty doktorka Doctorrová, zvláštní brýle a Strašlifikační stroj.
Nakonec se ocitne tváří v tvář opravdovému, živému Superstrašlivákovi.
Zdá se, že před děsivým osudem není úniku. Jenže
to neznáte Legrácku!

„David Walliams opět boduje. Jeho knihy jsou jako
závan čerstvého vzduchu.“
The Sun

Svazek z pera Umberta Eca zahrnuje dvě autorovy práce: Migrace a nesnášenlivost a Věčný fašismus. V první z uvedených prací najdeme část Ecovy přednášky přednesené v rámci sympozia uspořádaného ve Valencii na téma perspektivy třetího tisíciletí, dále úvod k Mezinárodnímu fóru o nesnášenlivosti uspořádaného v Paříži, část proslovu na univerzitě v Nijmegenu a úvod k antologii textů o reciproční antropologii, uveřejněné v Paříži. Všechny tyto texty se nesou v duchu autorova přesvědčení, že zvítězit nad rasismem znamená pochopit a přijmout odlišnost toho druhého. Ve druhé uvedené práci si autor všímá fašismu přežívajícího v nových formách dodnes.

Nová kniha světoznámého brazilského autora, kterého proslavil především román Alchymista, vypráví příběh o moudrosti stáří a o naplněném životě.
Tecuja je vynikající lukostřelec, z veřejného života se ale už stáhl a na stáří žije v odlehlém údolí. Když ho však vyhledá jiný, ctižádostivý lukostřelec, který s ním chce změřit síly, Tecuja jeho výzvu přijme. Zároveň zkušenosti, jež během života nasbíral, předává mladičkému vesnickému chlapci, v jehož rozbouřené mysli vyvstává mnoho otázek. Tecuja mladíka učí, jak vést smysluplný život, a to v duchu učení kjúdo, „cesty luku“, které vzniklo v Japonsku na základě tradičního umění lukostřelby pod vlivem zenového buddhismu.

Paulo Coelho je považován za jednoho z nejvlivnějších spisovatelů dnešní doby, své knihy vydal ve více než 170 zemích v překladu do 88 jazyků, jejich náklad přesáhl 320 milionů výtisků. Coby nejpřekládanější autor světa je zapsán do Guinnessovy knihy rekordů. V roce 2007 byl organizací OSN poctěn prestižním titulem Posel míru.