27 písmen abecedy, 27 kapitol o mexické gastronomii, historii, umění, lidech a všemožných místních podivnostech. Kniha, která se nečte od začátku do konce, ale každé její prolistování přináší nové chutě, vjemy, pocity a vědomosti. Špetku chilli nevyjímaje.
Mexiko je rozlohou obrovská země, o níž se říká, že jeden život na její poznání nestačí.
Ale proč se o to alespoň nepokusit? Mexikopedie přibližuje v abecedně řazených tématech více či méně známé oblasti mexické kultury, gastronomie, přírody, umění a dějin – od úchvatné rostliny Agáve, přes unikátní indiánské baroko, tajemné oslavy Dušiček, mexickou patronku Pannu Marii Guadalupskou, ikonickou malířku Fridu Kahlo, tajemnou Lacandonskou džungli, migrující motýly monarchy stěhovavé, božská tacos, mexické naháče xoloitzcuintles až po předkolumbovskou šperkařskou metodu ztraceného vosku. A mnoho dalšího. To vše doplněné barevnými ilustracemi a desítkami fotografií.

Autorka, která již několik let v Mexiku žije, čtenářům předkládá autentické zkušenosti, vlastní postřehy a užitečná cestovatelská doporučení včetně řady barevných fotografií ke všem tématům, jimž se v knize věnuje.

Mexikopedie je určena všem, kterým už se Mexiko zvládlo zarýt pod kůži, ale i těm, kteří o jeho návštěvě zatím jen přemýšlejí a hledají poslední pošťouchnutí ke koupi letenky. Potěší však i ty, kteří nejradši cestují třeba jen prstem po mapě a rádi si o cizích krajích čtou. Protože čiré mexické radosti ze života si zaslouží každý z nás.

Ve 42 rekapitulovat kariéru je samozřejmě velmi brzy, nutno dodat, že Mikoláš knihu dopsal až téměř jako 44letý. Z čehož je jasné, že když si něco umane, většinou to splní. Jenom není jasné kdy.
Odkaz na Douglase Adamse je nepřehlédnutelný, stejně jako odkazy na další populární literaturu, filmy a především hry, ale kniha je především těkavou změtí tu méně, jindy ještě mnohem méně zábavných historek, které autor sepsal pro sichr dřív „dokud si to ještě pamatuje.“
A když si měl vybrat, jestli je jeho kniha poučná, zábavná či vtipná, tak tiše doufá, že aspoň jedno z toho!

Hrotsvita z Gandersheimu (přibližně 935–975) je jednou z prvních literárně činných žen latinského středověku. Proslulost si získala především šesti duchovními dramatickými skladbami, jež vyšly i v českých překladech. Komentovaný překlad jejího básnického díla, který pořídila Jana Nechutová, přináší všechny další, nezaslouženě méně známé Hrotsvitiny skladby v časoměrných daktylských verších. Jedná se o osm legend: první dvě mají novozákonní námět (Maria, Nanebevstoupeni Paně), dalších šest vypráví o pozdně antických a raně středověkých mučednících (Gongolf, Pelagius, Theofil, Basilius, Dionysius a Anežka). Následují dvě epické historické poemy – Skutky cisaře Oty (o životě a politickém díle císaře Oty I.) a Počátky gandersheimskeho klaštera. Tím je českému čtenáři zpřístupněno celé Hrostvitino literární dílo.

Pro překlad daktylských veršů zvolila Jana Nechutová přízvučnou nápodobu původního rozměru.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Výbor sedmi povídek představuje tvorbu jednoho z nejuznávanějších moderních autorů píšících v urdštině Najjara Masúda. Tento autor, profesor perské literatury a překladatel vydal za svého života čtyři povídkové sbírky, z nichž tři jsou v tomto výboru zastoupeny.
A nepochybně zaujmou i čtenáře bez hlubokého předchozího zájmu o indickou literaturu. Na první pohled vás okouzlí exotické kulisy plné neznámých tvarů, barev a vůní, jež však jako by unikaly našemu doteku, skryté za průsvitným závojem, bez konkrétního místního či časového určení. A stejně tak se i děj Masúdových povídek vzpírá jednoznačnému uchopení, jediné interpretaci. Čtenář se tak vlastně sám ocitá v kůži postav, jimž jsou často odpírány informace nebo vysvětlení, a ony se tak musí rozhodovat a konat jen na základě toho, co samy vidí, a svých rozumových schopností či morálních zásad. Nejde však o bezradnou neukončenost, naopak, autor čtenáře dovádí k poznání, že obraz, na který se dívají, lze nahlížet z různých úhlů, že za závojem, jenž zahaluje svět, snad následuje další.
Četba povídek Najjara Masúda skýtá člověku čiré potěšení a pobízí jej k následnému uvažování o zákonitostech morálky i literární stavby.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Druhý svazek edice Skrytá krása detailu představí pražské stavby trojice dnes stále ještě nedoceněných architektů secesní éry – Richarda Klenky, Jiřího Justicha a Josefa Kovařoviče. První z nich
strávil po studiích na pražské technice několik let v Paříži, kde se osobně podílel na projektech
pro Světovou výstavu 1900. Pak působil v Praze a byl též pedagogem Umprum. Navrhl několik
nepřehlédnutelných domů s bizarní výzdobou v oblasti pražské asanace i jinde. Byl představitelem svérázné formy secese a moderny. Justich byl žákem Friedricha Ohmanna na pražské Umprum, působil též ve Vídni. V Praze se podílel na projektech domů v asanaci (zejm. v Pařížské ulici) i jinde (hotel Palace, dům U Pelikána, přestavba Šítkovských mlýnů). I jeho tvorba se vyznačuje
originalitou. Konečně Kovařovič projektoval vedle staveb ve stylu rostlinné secese také zajímavé
domy s geometrickou a někdy i kubistickou dekorací v řadě pražských čtvrtí. Byl též autorem ledáren v Braník.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Temná fantasy jízda světem Macbetha, plná promyšlených intrik, manipulativních proroctví a nemilosrdných prokletí, osloví především čtenáře se zálibou v příbězích Neila Gaimana. Vizuálně překvapí a zaujme kresba Štěpánky Jislové a Lukáše Komárka, autoři totiž během vyprávění hledají samotné hranice komiksového média.

Téměř všechna zpracování Shakespearova Macbetha se zaměřují na titulní postavu královraha. Jaká ale byla role tří tajemných čarodějnic, jejichž stopa se objevuje od starých mýtů až po současná popkulturní díla? Co byly zač a jak to s nimi bylo dál?

Morta, Lesis a Klota, tři sestry uvězněné ve světě vlastní kletby, zoufale hledají cestu na svobodu. Naráží přitom na lži, kterým věřily celá staletí, a staré vzorce, které dnes už neplatí. Kdo je nakonec oběť a kdo tyran?

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury
České republiky

Už je to tady, přinášíme česky doposud nevydané muminí komiksy! Druhý muminí omnibus obsahuje stripy od Larse Janssona. Od roku 1960 předala Tove pochodeň svému bratrovi, aby se mohla věnovat jiným uměleckým projektům. V době svého největšího rozmachu vycházel Muminek ve více než 40 zemích a přibližně ve 120 novinách. Denně jej četlo přes 20 milionů čtenářů, což z něj činí nejúspěšnější finský komiks všech dob. Nádavkem se s vámi Sophia Janssonová, Larsova dcera a kreativní ředitelka a předsedkyně představenstva společnosti Moomin Characters, podělí o své vzpomínky na vyrůstání ve světě muminků.

Druhý svazek Gombrichových studií o renesanční době a umění spojuje antologie Apellův odkaz a Staří mistři v novém nasvícení.

Název prvního souboru, Apellův odkaz (The Heritage of Apelles, 1976), připomíná nejslavnějšího malíře starověkého Řecka, který prý ve svých dílech spojoval dokonalou krásu s nedostižnou dovedností, s níž zachycoval vzezření přírody. Tento dvojí ideál dokonalé krásy a dokonalého napodobení přírody, zděděný z antiky, přetrvával až do dvacátého století a je východiskem poučených a inspirativních studií v tomto souboru, věnovaných otázkám tradice, hodnot a standardů, i konkrétněji pracovním metodám Leonarda da Vinci či malířským technikám zachycování lesku a světla. Druhá část knihy, antologie Staří mistři v novém nasvícení (New Light on Old Masters, 1986), se pak zaměřuje na jednotlivé tvůrce, nově zkoumá dobové texty a dokumenty a objevně interpretuje díla mistrů, jak byli Giotto, Leonardo da Vinci, Raffael, Giulio Romano či Michelangelo. Gombrichovy eseje zůstávají dodnes vzorem kvalitního psaní o historii výtvarného umění. Soubor O renesanci 2 vychází opět v překladu Martina Pokorného.

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury
České republiky.

317 sonetů Franceska Petrarky je významnou součástí Zpěvníku (Il Canzoniere) italského básníka, ovlivněného tradicí provensálských trubadúrů, od nichž převzal kult lásky k vysněné bytosti a záslužné služby dámě. Franceskova paní Laura žijící v Avignonu je vdaná a má děti, básník ji však adoruje a v množství variant zpracovává oboustranný vztah, který vyústí roku 1348 po vypuknutí moru v milenčinu smrt. Takto končí první část Zpěvníku: 227 sonetů a menší počet kancon, sestin, ballat a madrigalů). Druhá část Zpěvníku, nazvaná Po smrti paní Laury, obnáší kromě kancon, madrigalů aj. 90 sonetů. Zde již básník oplakává idol pozemské ženské krásy, ale zároveň šťastnou nebešťanku, s níž se vídá ve snách.

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury
České republiky

Nový román Ondřeje Štindla nazvaný Tolik popela nabízí v hojné míře to, co známe už z autorových předchozích tří próz – řečeno s českými literárními recenzenty, „Štindl je výborný vypravěč s nezaměnitelným stylem“ (Reflex), vyznačujícím se „nezvyklou bohatostí i obrazností jazyka“ (Deník N), jehož příběhy jsou vždy vystavěny „s vnitřní logikou, a přitom s překvapivými zvraty, s kompoziční čistotou a funkčností všech součástek“ (Respekt). Hlavní hrdina románu, stárnoucí literát a překladatel Kryštof, se znenadání a vlastně proti své vůli ocitá na životní křižovatce, když se napřed za poněkud trapných okolností seznámí s mladou levicovou intelektuálkou Kristýnou a nedlouho poté i s Kamilem, guruem bizarní sekty prazvláštně spojené s Kryštofovou zesnulou sestrou. Počínající pandemie přitom proměňuje svět, jak jej znal, a zpřítomňuje možnost jeho konce – a vstříc „osobní apokalypse“ jde možná vstříc i Kryštof sám, provázený melancholií, groteskou, dotírajícími vzpomínkami i temnými tušeními. Stává se z něj váhavý aktér příběhu velkého odhalení či krutého kosmického žertu. Anebo love story.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.