Dezinformace a fake news se množí a je stále obtížnější poznat, co je pravda. Mediální prostředí se podřizuje zájmům politických stran, konkrétního byznysu nebo geopolitickým ambicím celých států. Věda se praktikuje prostřednictvím tiskových
zpráv. Startupová kultura povyšuje bullshit na vysoké umění.
Jsme poměrně dobře vybaveni k tomu, abychom rozpoznali
bullshit starého střihu založený na efektní rétorice a laskavých
slovech, ale většina z nás se necítí být kvalifikována k tomu,
aby zpochybnila současný bullshit, který je prezentován jazykem matematiky, vědy nebo statistiky.
V knize Tohle je bullshit
nám autoři poskytují sadu účinných nástrojů, které nám pomohou proniknout i na první pohled neproniknutelnými údaji. Čerpají z hluboké studnice odborných znalostí v oblasti statistiky
a výpočetní biologie a bravurně rozkrývají příklady selekčního
zkreslení a zavádějící vizualizace dat. Vždycky jsme potřebovali lidi, kteří v případě potřeby nahlas řeknou „tohle je bullshit“,
ať už v kruhu přátel, v komunitě vědců, nebo mezi občany národa. Nyní, když se bullshit tak masivně rozšířil, se musíme
znovu naučit umění skepticismu.

Ocitáme se tisíce let v budoucnosti. Galaxii obývá celá řada živočišných druhů, jejichž technologická vyspělost a dokonce i inteligence závisejí na tom, kde přesně v galaxii se nacházejí. Nejzazší a jádru nejvzdálenější vrstva zvaná Transcend je domovem božských superinteligencí, zatímco v Nevědomých hlubinách okolo jádra mohou existovat jen primitivní živočišné formy a ty nejjednodušší
technologie. Nikdo netuší, jaká síla kdysi rozdělila galaxii na tyto „kognitivní zóny“, nicméně když
ctižádostiví lidští archeologové otevřou dávno zapomenutý archiv na hranici Transcendu, probudí
prastarou inteligenci, která má jediný cíl – znovu získat vládu nad galaxií, o niž přišla před pěti miliardami let.
Následné pohromě unikne jediná rodina, jejíž členové včetně dvou dětí však záhy padnou do zajetí
Spárů, příslušníků nelítostné středověké civilizace, kteří je ihned využijí jako figurky ve vzájemném
mocenském boji. Na pomoc jim vyráží záchranná výprava, která má za úkol přivézt domů nejen je,
ale také tajemství, které je jedinou nadějí na spásu veškerého inteligentního života v galaxii.

Strhující epos o galaktické válce a jeden
z nejvýznamnějších příspěvků do žánru space opery.

Za velkou louží na to jdou jinak…
Když bývalý agent FBI Patrick Henderson nahlásí incident z ranku „X-Ray Sierra India“, operátorka
nechápe, o čem je řeč. Henderson naléhá, aby vyrozumívala výše a výše postavené osoby, dokud
se některá nechytí.
Onou osobou je speciální agentka Kimberley Reynoldsová. Případu se ujme, a když následně přijede do zasněženého severního Wisconsinu, zjistí, že polovinu obce Eloise, kde Henderson žije, srovnalo se zemí tornádo a po bývalém agentovi není nikde ani stopy.
A podivnosti neberou konce. Sousedé podávají svědectví o tom, co znepokojivého kde zahlédli,
a přitom nepřestává hustě sněžit, až Eloise zůstane odříznuta od okolního světa…
Když pak indicie stále více poukazují na jeden zamrzlý případ, zamrzlý tak, že zamrzlejší ani být nemůže – prokletou výpravu do mrazivých pustin –, Reynoldsová se vydá po stopách táhnoucích se
od děsivé americké minulosti k hrůzám, které přežívají do dnešních dnů…

Byla jednou jeden lední medvědice
a utrhla se s ní ledová kra. Zanesla ji daleko od domova, do země, kde žijí podivní,
nepřátelsky naladění tvorové. Jsou chlupatí a vlastně se medvědici docela podobají, jen kdyby nebyli celí hnědí. Proč
ale mají na bílou cestovatelku z dalekého
severu tak spadeno?
Humorná knížka pro
menší děti vypráví o tom, jaké to je být
jiný než ostatní a co může vzejít ze stra-
chu z jinakosti.

Gertie MacIntyreová měla vždycky hlavu v oblacích a neustále snila o tom, jaké by to bylo, kdyby sebrala odvahu a vyrazila z malého městečka na severu Skotska. Jádrem komunity,
kde všichni vědí o všech všechno, je klub pletařek, silných, samostatných a taky zvědavých žen, které tvrdě pracují, pletou
a navzájem se podporují. Ve středu klubu stojí Gertiina matka a babička, jež spolu žijí obklopeny vlnou v malé chaloupce
u pobřeží.
Jenže přichází kolotoč změn – nová práce v místních aerolinkách se spolužačkou Morag, noví přátelé, snad i nová láska.
Před Gertie se otevírá úplně nový svět. Dokáže v něm naplnit
své sny?

Srdceryvný příběh o pletení, romantice a ženských
poutech od královny feel-good literatury.

1759, Ipswich. Sestry Peggy a Molly Gainsboroughovy jsou nejlepší přítelkyně a nehnou se od sebe na krok. Špehují tatínka
při malování a zlobí maminku, která se stará o účetnictví, běhají bosy přes blátivá pole kolem domu. Ale jejich nerozlučnost
má ještě jeden důvod: Molly už odmalička občas zapomíná,
kdo je, bývá zmatená a Peggy instinktivně tuší, že na to nikdo
nesmí přijít.

Když se rodina přestěhuje do Bathu, stane se z Thomase
Gainsborougha vyhledávaný portrétista a jeho dcery se zapojí do místního rušného společenského života vyšších vrstev.
Nejdůležitějšími hodnotami tu jsou vybrané chování a výhodný
sňatek, a v takovém prostředí je mnohem obtížnější zachovat
tajemství. Peggy se snaží sestru za každou cenu ochránit, jenže se zamiluje, a dlouho udržovaná rovnováha se začne rychle
rozpadat.
Příběh vycházející ze skutečných osudů rodiny Gainsboroughovy, plný dramatických zvratů i fascinujících popisů prostředí luxusního lázeňského města v 18. století, dojemným způsobem ilustruje význam umění, nezávislosti a sesterství. A k tomu
hledá odpověď na otázku, co všechno jsme ochotni obětovat
pro lásku.

Dramatický životní příběh inspirovaný osudy dcer malíře Thomase Gainsborougha.

Memoáry litevské lékařky Dalii Grinkevičiūtė (1927–1987) pocházejí z různých časových období, některé vyšly už za jejího života, nikoli však v Litvě samotné. První část tvoří zápisky z vyhnanství na daleké Sibiři, kam okupační sovětský režim
Daliu Grinkevičiūtė s rodinou deportoval v r. 1941, kdy jí bylo
čtrnáct let.
To, že je vypravěčkou dívka před prahem dospělosti, ještě zvyšuje jejich drásavost a zdůrazňuje nepochopitelnou krutost a nelidskost sovětského režimu, pro nějž lidský
život nemá žádnou cenu. Ovšem ani další část memoárů, popisující její zážitky z lékařské praxe i všedního života v Kaunasu
v šedesátých a sedmdesátých letech, není povzbudivým čtením – dusivá atmosféra neustálého kádrování, sledování a pronásledování obklopovala autorku až do konce života. O to obdivuhodnější je, že navzdory nebezpečí vytrvala ve svém úsilí
a přinesla světu svědectví nejen o tragické historii litevského
národa, ale také o nezlomnosti vlastního ducha.

Krásná literatura a matematika – zdánlivě zcela odlehlé
disciplíny. Běžní čtenáři románů a básní si ale patrně neuvědomují, v kolika proslulých literárních dílech už narazili na motivy související s matematikou. Sarah Hartová
je nejen dychtivá čtenářka, ale i úspěšná matematička,
takže podobné motivy ihned při četbě rozpoznává, shromažďuje a odborně zkoumá. S potěšením nachází v Bílé
velrybě, Tristramu Shandym i Gulliverových cestách zmínky o cykloidě a intergrální počet ve Vojně a míru; ověřuje
správnost propočtů Swiftových i Voltairových; nesmlouvavě hodnotí kryptologické dovednosti Sherlocka Holmese
i Roberta Langdona. A svůj výklad koření hříčkami, veršíky
i historkami, a sleduje jediný cíl: dokázat všem čtenářům,
že krása matematiky a krása literatury nejsou zdaleka tak
neslučitelné, jak si možná někdo myslí.

Frances McGrathová je mladinká Američanka z vyšší třídy. Když její bratr v roce 1965 padne ve Vietnamu, Frances se rozhodne také narukovat jako zdravotní sestra, i když její rozhodnutí rodiče zdaleka nepodporují. Po příletu do Vietnamu nezkušenou dívku ohromí realita války, každodenní boj mezi životem a smrtí, nadějí a zradou. Potkává však přátelství a lásku. Válkou však pro Frances a další veterány boj nekončí. Další bitva začíná po návratu do změněné a rozdělené Ameriky, k rozzlobeným demonstrantům, do země, která chce na Vietnam zapomenout.

Příběhem Frances McGrathové vzdává Kristin Hannahová hold všem dívkám a ženám ze zdravotnického personálu, které ve Vietnamu sloužily a o nichž se dlouho mlčelo. Autorka přináší román o bolesti, sebeobětování i hrdinství, o síle přátelství, nepochopení a pohrdání, ale také o tom, jak dlouho a těžce se léčí zlomené srdce i duše.

V románu se Mario Vargas Llosa vrací do rodného Peru a přináší příběh muže, jenž sní o sjednocení své země prostřednictvím hudby a při psaní knihy, v níž by se jeho vize ztělesnila, propadne šílenství. Toño Azpilcueta žije a dýchá pro kreolskou hudbu – není většího znalce ani sběratele, který
by se mu vyrovnal. Přesto se živí psaním článků o hudbě pro brakové plátky, které mu platí sotva
pár šupů. Osudným se mu stane večer, kdy vyslechne představení neznámého kytaristy, v němž
rozpozná hudebního génia a jehož životopis se rozhodne napsat…
Poslední román mistra latinskoamerické literatury Maria Vargase Llosy je plný vášní i hudby a tajemství, jemuž je jeho hrdina na stopě, odráží rozporuplnost celé jeho země.

„Díky neomylnému smyslu pro rytmus vyprávění,
důslednosti v zacházení s daty a historickými
reáliemi, opřenými o ohromující výzkum,
a mistrné úspornosti dialogů jeho buřičské psaní
otřásá světem podobně, jako to činili hrdinové
rytířských románů, o nichž čítával.“

El Periódico