Monografie věnovaná recepci Leoše Janáčka a jeho hudby,
v tomto případě zaměřená na prvních šestnáct let Janáčkovy
umělecké kariéry, je svým tématem publikace muzikologická,
způsob řešení daného tématu ji však spíše řadí do oblasti kulturní historie. Kniha je vyústěním Zapletalova dlouhodobého
badatelského zájmu o dějiny hudební kultury na Moravě. Autor klade důraz na uvádění a kritickou recepci Janáčkovy rané
umělecké činnosti, a to nejen skladatelské, ale i dirigentské
a sbormistrovské, klavíristické aj. Vzhledem k tomu, že zmíněnou problematiku sleduje především s ohledem na kulturní a sociálně-emancipační snahy českého národa v Brně a na
Moravě, je tato kniha rovněž důležitým příspěvkem k poznání
vývoje českého a německého národního vědomí, specifičtěji
pak národního obrození na Moravě.

V české kotlině se vždycky vědělo, že s humorem jde všechno líp, a to dokonce i když se v mladickém rozmaru necháte chvilku unést silou okamžiku a najednou zjistíte, že vám bude čtyřicet. S pivem v ruce, výčepem za zády a kamarády po boku ale není nic tak hrozné, jak to na první pohled vypadá, ani život. Své o tom ví i parta přátel, kteří se prostě jen snaží zamilovat, opít, vydělat prachy, zbavit se na víkend rodiny, vzájemně se co nejtrefněji urazit a zejména přežít.
Časosběrný román bez příkras popisuje bezvýznamné tragikomické události nezapomenutelných postaviček. Chmelovou domácí pohodu rozvíří návštěva úspěšného kamaráda, který zbohatl ve Státech. Každý všední den je plný čerstvých dialogů u zvětralého piva, cynické legrace až k pláči, přátelství a pokrytectví a zoufale vitální naděje, že se ještě něco musí stát.
Mužský román o mužích a pro muže.

Stav beztíže je pátá sbírka humoristických próz z pera Woodyho Allena; podobně jako čtyři předchozí knihy Vyřídit si účty,
Bez peří, Vedlejší účinky a Čirá anarchie nabízí i Stav beztíže
to, na co jsme od Woodyho Allena zvyklí z jeho nezapomenutelných filmů: osobitý, inteligentní a absurdní humor, kombinovaný s jistou plachostí a notnou dávkou nervózní sebereflexe.
Kniha se přitom vyznačuje pozoruhodnou tematickou šíří; ať
už však autor píše o koních, kteří malují, o autech, která myslí,
o sexuálním životě celebrit, nebo o čínské kuchyni, vždy zůstává nezaměnitelným originálem.

Osobitý, inteligentní a absurdní humor!

Lissa, zdravotní sestra v rušné londýnské čtvrti, je svědkem
dopravní nehody. Oběť nehody osobně zná a následně se u ní
projeví posttraumatická stresová porucha. Její nadřízený ji nechá přeložit na několik měsíců do malého městečka na skotské vysočině v naději, že ji kouzelné místo i méně náročná práce zase postaví na nohy. Lissa si na tuto dobu vymění místo
s místním zdravotníkem Cormacem. Lissa nikdy nežila na malém městě, Cormac zase v tom velkém strávil do té doby maximálně jeden den. Změna by jim oběma mohla prospět.
Cormac je však ve velkoměstě ztracený. I energická Lissa si
jen těžko zvyká na život na venkově.
Oba lidé, kteří se do té
doby nikdy nepotkali, jsou v dennodenním kontaktu, probírají
své pacienty, ustavičně si kvůli něčemu posílají e-maily. Jejich
vztah se každým dnem prohlubuje, a to nejen ten pracovní.
Co se stane, až se Lissa a Cormac, jež dělí přesně pět set mil,
nakonec potkají tváří v tvář?

Kniha Rady synovi (Liber manualis ad filium), jejíž autorkou je francká šlechtična Dhuoda, vzniká ve druhé fázi karolinské renesance, kdy je aktivní znalost latiny a literární činnost téměř výhradní doménou církevních kruhů. Představuje výjimečný příklad laické literární tvorby 9. století a je zároveň důkazem pozvolného pronikání karolinské latinské vzdělanosti mezi aristokratické vrstvy. Poskytuje cenné informace o životě a smýšlení západofrancké aristokracie, především o jejích etických principech a vnímání vlastní role v raně středověké společnosti. Dílo, které Dhuoda věnovala staršímu synovi, se námětem a morálně-etickým pojetím blíží k ve středověku oblíbenému žánru zrcadla, avšak v určitých aspektech se od jiných známých středověkých zrcadel odlišuje. Neobvyklá je především jeho geneze – Liber manualis vzniká jako bezprostřední reakce na autorčinu bolestnou životní zkušenost matky odloučené od dětí. Není adresována anonymnímu šlechtici, ale vlastnímu synovi a v důsledku toho je, na rozdíl od jiných zrcadel, obohacena o autobiografický prvek a silný citový rozměr.

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury
České republiky

Pokračování vybraných sloupků slavného moderátora a novináře o jeho farmářských eskapádách, úspěších i prohrách. Dozvíme se, jak se nahánějí toulavé krávy, jak se dá nabourat traktor značky Lamborghini nebo jak si nepřestavět bývalý ovčinec na restauraci podávající jídla z místní zemědělské produkce. Úřední šiml řehtá i v Anglii a Jeremy si na to stěžuje se svým nezaměnitelným humorem. Brexit je dávno realitou a Jeremy to glosuje s hořkou ironií – má zkušenost podnikatele, kterého nesmyslné vystoupení Velké Británie z Evropské unie silně poškodilo a připravilo o
Bestseller č. 1 listu Sunday Times.
„Jestli se chcete smát, přečtěte si Než se vrátí krávy.“
– Spectator

Danka Štoflová, autorka úspěšného blogu na portálu iDNES, představuje knižní podobu vtipně a s nadhledem vyprávěných příběhů ze života indiánů kmene Čerokí o velké rodině, muži a dětech, společně žijících na půdě, která indiánům po staletí patří, uprostřed hlubokých lesů v Severní Karolíně, na úpatí pohoří Great Smoky Mountains.
Vtipně, svěže a poutavě se šarmem Betty MacDonaldové předává mýty, životní postoje a jednoduché moudrosti okořeněné sžíváním se s naprosto odlišnou, evropskou kulturou v osobě samotné autorky. S pokorou vypráví příběhy indiánů a ve snaze moderního člověka jednoduše zušlechtit se zamýšlí nad svým životem, zažitými stereotypy, nad ctí, hrdostí, láskou, vztahem k rodičům, dětem, starým a nemohoucím, k přírodě, ke zvířatům, ke smrti a k hvězdné obloze.
Každý si totiž hluboko uvnitř, přeje být právě tím, co v dětství tolik obdivoval. Indiánem.
Její blog okamžitě uchvátil tisíce čtenářů a v roce 2022 získala hned prestižní blogerské ocenění ve dvou kategoriích

Toto fenomenální dílo lze chápat jako úvod do budhistického nazírání duchovní skutečnosti. Seznamuje čtenáře s meditačními technikami, osvětluje fenomény karmy a znovuzrození, radí, jakým způsobem se připravit na cestu ke smrti. Především se ale text detailně zabývá přechodným stavem vědomí a nevědomí po smrti, tzv. „bardem“, a rozkrývá tak řadu otázek, jež si lidstvo klade od nepaměti. Tibetská kniha o životě a smrti představuje unikátní syntézu budhistické tradice a západního myšlení. Sogjal Rinpočhe se sice narodil v Tibetu a byl žákem duchovního mistra Džamjang Khjence Čhökji Lodöa, po čínské invazi Tibetu však podobně jako Dalajláma odešel do exilu a od 70. let začal na Západě předávat tibetské učení.

Jedna z nejoblíbenějších humoristických knih posledního století. Jiskřivý humor, spočívající v jazyce, jeho záludnostech a slovních hříčkách. Autor svou již legendární knihu po obrovském úspěchu vícekrát přepracoval a doplnil o další epizody a postavy, aniž narušil neopakovatelnou atmosféru díla, které baví již několik čtenářských generací. Stejně kreativně pak k dílu přistoupil překladatel Antonín Přidal a mnohé z jeho formulací navždy vešly do slovníku českých čtenářů.

Třída profesora Parkhilla je vskutku pestrá, co student, to osobnost, osud, národnost a ojedinělý přístup ke zvládání zákeřností jazyka, který je nutné si osvojit, aby se dalo v nových podmínkách žít co nejlépe. Profesor Parkhill totiž na newyorské Večerní přípravné škole pro dospělé vyučuje angličtinu přistěhovalce z (nejen, ale převážně) východní Evropy. Po skvělém překladu Pavla Eisnera se k nám vrátil v geniálním překladu Antonína Přidala (byť se v takovém případě spíš než o překladu dá mluvit o spoluautorství) a myšlenkové a jazykové kotrmelce pana Kaplana se tak můžou dostávat do slovníku dalších a dalších generací. Studenti VPŠD možná přicházejí a odcházejí, ale Hyman Kaplan zůstává. Protože pan Kaplan nejen, že má svou třídu rád. Pan Kaplan má STÁLE třídu rád. A je to dobře, protože jen od něj a skrz něj se dozvíme, co je „šivot v klopále“.

Martě je čerstvě čtyřicet. Dříve psala pro Vogue a chystala se napsat román. Teď tvoří obsah do online magazínu, který nikdo nečte. Dříve žila v divoké Paříži. Teď se skrývá v bezpečí sterilní rezidenční čtvrti v Oxfordu, kde to nesnáší, ale odkud se bojí hnout. Ale bude muset, protože po letech konečně donutila manžela, aby ji opustil, i když ji miluje. Dobře ví, že je s ní něco špatně. Od chvíle, co jí v pubertě poprvé ruplo v hlavě, propadá záchvatům smutku i bezdůvodné krutosti, a žádný doktor ani léky to nespraví. Ale co se stane, až nad ní zlomí hůl i ten poslední člověk, který ji všemu navzdory vždycky držel nad vodou? Tenhle román o lásce, o rodině a jedné duševní nemoci je jako emoční tobogán, z něhož se vám zatočí hlava. Ale díky vtipu a lehkosti, s nimiž Meg Masonová vybírá i ty nejtemnější zákruty rodinného života, je to až podivuhodně povznášející kniha.

Pro čtenáře Sally Rooneyové a Davida Nichollse.

„Trýzeň a touha je vskutku vtipný, báječně napsaný a emočně zdrcující román o lásce, rodině a životních nástrahách, z nějž ve vás zůstane uspokojivý pocit moudrosti, jež prošla ohněm.“ – Times

„Při čtení jsem si v hlavě sestavovala seznam lidí, kterým tuhle knihu nutně musím poslat, až mi došlo, že bych ji nejradši vnutila úplně každému, koho znám.“ – Ann Patchettová, autorka Holandské vily

„Až nepravděpodobně okouzlující… Nejspíš se budete chtě nechtě smát a předčítat některé pasáže nahlas.“ – People

„Tak chytré, a tak dojemné.“ – David Nicholls, autor Jednoho dne