Kniha představuje výběr z pohádkových vyprávění, která na magnetofon zaznamenala mezi romskými vypravěči v bývalém Československu přední česká romistka Milena
Hübschmannová, a navazuje na knihu Romské pohádky (Odeon 1973, reedice Fortuna 1999), kterou uspořádala sama Hübschmannová. Prezentované pohádky dosud v češtině nevyšly. Jedná se možná o poslední pohádky zachycené v československém prostoru od lidových vypravěčů.
O tom, že sběr
Hübschmannové zachycuje stále ještě živou vypravěčskou tradici, svědčí mimo jiné mnoho prvků a detailů každodennosti
70. a 80. let minulého století, kterými vypravěči s vtipem „špikují“ pohádkové bezčasí. Hrdina tak zlého čaroděje přemůže
nejen díky pomoci kouzelných koní, ale také díky několika tatrovkám písku a telefonní lince, které mu na jeho žádost poskytne král. Toto dobové koření ale vypravěči užívají s mírou
tak, aby pohádka zůstala pohádkou. Kniha není určena dětem.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

V dubnu 2021 se ve vinohradském studiu poprvé sešli dva staří známí:
předseda Kolegia Paměti národa Jan Dobrovský a novinář Jindřich Šídlo. Jejich
společný podcast neměl zpočátku větší ambice než překlenout covidové
období do chvíle, než se Paměť národa bude moci vrátit ke svým pravidelným
besedám a přednáškám po celé zemi.
Ohlas posluchačů ale překvapil. Od dubna 2021 vzniklo již více než 70 epizod,
v nichž autoři na základě zkušeností z moderní politické historie popisují a
hodnotí aktuální dění. Podcast Dobrovský&Šídlo byl dvakrát nominován na
Křišťálovou lupu, v roce 2022 se umístil v kategorii podcastů na třetím místě. V
rámci své permanentní tour vyprodali autoři sály po celé zemi a stali se i
vyhledávanými hosty prestižních hudebních festivalů (Metronom, Slunovrat,
Krásný ztráty).
Kniha „Můžu to doříct“, jejíž název je odvozen z nejčastější věty, kterou si
pánové Dobrovský a Šídlo vyměňují před natáčením i během něj , nabízí upravený
přepis třinácti epizod první sezony podcastu. Od „operace Vrbětice“, přes
sněmovní volby v říjnu 2021 až po ruský útok na Ukrajinu v únoru 2022.
Texty doplňují dobové fotografie a na závěr každé kapitoly se čtenář také
dozví, „jak to všechno nakonec dopadlo“. Tedy nakolik se předpovědi a
hodnocení autorů nakonec protnuly s pozdější realitou a jaký byl další osud
hlavních i vedlejších postav našich rozmluv.

Trilogie Molloy, Malone umírá a Nepojmenovatelný má v Beckettově prozaickém díle stejně zásadní postavení jako Čekání na Godota či Konec hry v jeho díle určeném pro divadelní scénu. Radikální „antirománová“ forma, spojená s rozpadem vypravěčského vědomí a stále vyhrocenější anonymitou, se jedinečným způsobem pojí se skeptickým a černým humorem. Beckett zde naplňuje své
autorské krédo, že úkolem umělce je selhávat lépe než kdokoli jiný, a vytváří jeden z mála modernistických textů, který lze bez rozpaků stavět vedle díla Franze Kafky. Individuální hrdina se zřetelnými obrysy mizí, ohniskem vyprávění se místo něj stává nejistota a kupící se vědomí nicoty lidské
existence. Prózy původně psané francouzsky a poté autorem převedené do angličtiny mistrovsky
přeložil Tomáš Hrách.

Vánoční dopisy svým dětem psal J. R. R. Tolkien od roku 1920, kdy byly jeho prvorozenému synkovi Johnovi právě tři roky, do roku 1943, kdy bylo jeho nejmladšímu dítěti, dceři Priscille, čtrnáct let. V roli Otce Vánoc jim každoročně sděloval, že dostal jejich dopisy se seznamem vánočních přání, a vyprávěl o událostech na severním pólu; o vánočních přípravách, o svých pomocnících, o vítězných bojích se skřety. Svoje líčení obvykle doprovázel kresbami, do jeho dopisů čas od času zasahoval jeho hlavní pomocník Lední medvěd či tajemník elf Ilbereth. Díky půvabným kresbám, vtipu, i motivům, které připomenou Tolkienovy romány, jsou Dopisy Otce Vánoc víc než jen soukromým dokumentem rodinného života. Poprvé vyšly v omezeném výběru nedlouho po Tolkienově smrti; z této edice vychází i první české vydání z roku 1994 (Dopisy Děda Mráze). Pro vydání v Argu už byla k dispozici nová edice, přinášející faksimile a přepisy víceméně všech dopisů a ilustrací. Toto půvabné dílko se tak poprvé dostává k českým čtenářům v úplnosti.

Nedokončené příběhy jsou důležitým pramenem poznání světa Tolkienových knih – obsahují množství důležitých poznatků, které se mu podařilo o Středozemi odhalit, i příběhů, které se ve třech věcích odehrály. Rozvíjejí a doplňují svět, který čtenář zná ze Silmarillionu i Pána prstenů, odhalují mnohé nejasnosti a opětovně dokládají fascinující propracovanost tolkienovské mytologie.

V jedinečné sbírce grónských pohádek a mýtů najdete – až na několik výjimek – texty v češtině dosud nepublikované. Jejich rázovitost vyplývá ze specifického způsobu života Inuitů v drsných přírodních podmínkách ostrova, který je z valné části trvale pokrytý ledem. Zdejší obyvatelé si po staletí vyprávěli příběhy, jež se v ničem nepodobají našim pohádkám a pověstem. Hemží se to v nich divotvornými obludami, zvířaty beroucími na sebe lidskou podobu i lidmi s nevídanými schopnostmi. Potkáte v nich trolly a trollice, jednonohé či jednooké obry, gigantického červa, ale také psa, který se chová jako žena, nosí krátké kalhoty a na hlavě drdol s barevnými stuhami. Zkrátka, malí i dospělí čtenáři si nepochybně přijdou na své. Třeba i proto, že pohádky opatřil originálními ilustracemi Martin Velíšek. Jeho obrázky koneckonců zdobily i oblíbené Grónské mýty a pověsti Knuda Rasmussena (Argo, 2007).

Jestliže měla kouzla svůj začátek, mohlo by se stát, že jednou taky skončí?

Je Štědrý den, ale malé kominici Amélii Darreckové není ani trochu do skoku. Trčí zavřená ve sklepení robotárny pana Plazila a pomalu ztrácí naději, že jí Otec Vánoce splní přání a vysvobodí ji. Jenže to byla právě ona, kdo v Otce Vánoce uvěřil jako první. A jelikož Amélie teď věřit přestává, jsou Vánoce v ohrožení. Proto ji Otec Vánoce musí najít. S pomocí elfů, osmispřežení sobů, královny Viktorie a taky jistého pána jménem Charles Dickens se ji vydává hledat. Je nejvyšší čas…

Přeloženo do 23 jazyků.

Pokračování bestselleru Kluk jménem Vánoce.

Od autora bestselleru Půlnoční knihovna.

Tři sestřenice. Dva kontinenty. Jedno strašlivé tajemství.
Píše se rok 2020 a třináctiletý Matthew je během covidové pandemie uvězněný doma, jeho táta trčí ve Francii a maminka přestěhuje chlapcovu stoletou prababičku k nim domů, aby ji ochránila před nemocí. V domácnosti proto platí dvojnásob přísná pravidla a Matthew se může ukousat nudou. Zoufalá situace se změní, když hrdina najde v prababiččiných věcech, které dostal za úkol uspořádat, fotografii dvou holčiček. Prababička se zpočátku odmítá o své dávné minulosti bavit. Matthew ví jen to, že se narodila na Ukrajině a uprchla odtamtud. Co všechno nechala za sebou a obětovala, však zjišťuje až nyní, když pročítá její deníky, dopisy i novinové články z dětství a mládí. Z nich vyvstává nejen příběh tří ukrajinských sestřenic během hladomoru na Ukrajině na počátku 30. let minulého století, který uměle vyvolal Stalin a jemuž za oběť padly miliony lidí, ale taky jedno velké tajemství.

Autorka bestselleru Kluk odnikud se ve svém novém románu inspirovala osudem své ukrajinské babičky.

Román byl nominován na prestižní americké výroční ocenění National Book Award.

„Dojemný obraz dlouho zamlčovaných historických událostí.“ (Kirkus Reviews)

„V této poutavé knize třináctiletý chlapec odkrývá temné rodinné tajemství… Podmanivý příběh vyprávěný v první osobě střídavě jednou ze tří postav – Matthewem, žijícím v roce 2020 v městečku Leonia ve státu New Jersey, a Helen a Milou, žijícími ve 30. letech minulého století v Brooklynu a Kyjevě – zachycuje utrpení, které přinesl hladomor uměle vyvolaný Stalinem. Román líčí, jak byla tato tragédie vnímána ve světě a jak její důsledky probublávají až do Matthewovy přítomnosti.“ “ (Publishers Weekly)

„Mnohovrstevnatý román inspirovaný osudem ukrajinské rodiny autorčiny babičky přináší strhující příběh o přežití.“ (The New York Times)

Kniha se do hloubky a pečlivě zabývá motivy a impulsy, které v sobě zpracovávají současní muži – otcové rodin, ať již úplných, či neúplných. Nahlíží ze současnosti na dřívější výchovné
postupy, hledá, kudy z nich ven a jak si nastavit život tak, aby
budoucnost naše i našich dětí byla lepší. Knížka je propracovanou cestou k sobě samému, k nalezení vnitřní rovnováhy, z níž
vychází úzký, láskyplný a zdařilý vztah k dětem i dalším členům
rodiny, je jakousi obdobou kontaktního rodičovství „pro muže“,
kteří v současnosti stále čelí výzvám minulých dob a klišé. Čtenář v ní najde nejen otázky k zamyšlení nad minulostí a životem vlastních otců a dědů, ale i návody a postupy, jak najít
sebe sama a neztratit své děti.

Mikušova sbírka krátkých próz je souborem, který neslibuje
potěchu jen příznivcům skutečných chameleonů, ale i zadostičinění odpůrcům chameleonů příslovečných. V textech, které s mystifikační hravostí překračují obvyklou podobu povídkového vyprávění, najdeme mimo jiné záznam wrestlingového
zápasu, kroniku fiktivní obce, přepis nonkonformního rozhlasového vysílání, dojde samozřejmě i na titulní výstavu chameleonů, která zcela nečekaným způsobem zasáhne do života
lidí v Praze.
Satirický osten provází všudypřítomný humor, který může upomenout na Woodyho Allena či monthypythonskou, ale i haškovskou tradici. Až bizarní logika a experimentální rozkročenost zase připomene Daniila Charmse či Donalda Barthelma.
Výsledkem ovšem nejsou epigonské texty, nýbrž nepředvídatelný autorský samorost, jehož dílo u nás nemá obdoby.

„V časech dlouho trvajícího volání po ,svěžím větru v tuzemské literatuře‘
představuje Mikušova sbírka krátkých próz jasnou a nepřehlédnutelnou
odpověď na tento hlad po svérázném pojetí a neoposlouchaném hlase!“
Přemysl Krejčík