Konec 19. století v Londýně byl přelomovým obdobím pro ženy a jejich práva. Do této doby bylo až strašidelně snadné označit ženu za vyšinutou hysterku a zavřít ji do ústavu pro duševně choré, odkud už se nemusela nikdy dostat. Tento osud hrozí Eleanor, kterou tyranizuje despotický manžel, a dokonce i mladičké, nervově labilní Lavinii, o níž má zase přehnanou starost její vlastní otec. A nejlépe se nevede ani mladé Američance Rose, která se těžko prosazuje ve vyšší anglické společnosti a jejíž snoubenec je v tuhém područí svého šosáckého bratra.
Naštěstí je tady též lady Duxburyová, která všechny tři ženy, jimž je zakazováno číst romány, spojí ve svém Tajném čtenářském spolku…

Petr Kos debutuje knihou, na kterou sbíral materiál dlouhých patnáct let. Ale jak říká, všechno má svůj správný čas.
Napřed bylo nutné kus dobrodružného života prožít, aby
o něm mohl začít psát. A nejspíš i proto jeho kniha působí jako zjevení. Zčásti vznikla na palubě Anny z Tromsø. Tu
vlastníma rukama zachránil před osudem jiných starých
lodí, které už se na moře nikdy nedostanou. Ale dno téhle
knihy je ještě o hodně hlubší.
Zápisky zachycující záchranu
Anny a cestopisné črty o plavbách podél norského pobřeží se prolínají se vzpomínkami na dobu, kterou autor strávil
mezi rybáři na Aljašce. Na hladinu se vynořují dávné příběhy o moři, o lodích, o chlapské vůli – žít dál svůj život, i když
třeba zrovna za moc nestojí, když je zrovna nejtěžší nebo
začíná v padesátých letech v komunistickém Československu. Jsou to příběhy, které se vypráví jen zřídka, a jen těm,
kdo si to zaslouží. Tahle kniha je cítit dehtem, potem, solí
a rybinou, ale především dnes už vzácnou opravdovostí.

„Jsou lidé, kteří o dobrodružství sní – a pak jsou čistokrevní
dobrodruzi. Petr Kos patří mezi ty, kteří se nebojí zvednout
kotvy a pustit se do neznáma.“

Neoficiální agent Winter se hodlá vypořádat s dobře organizovaným zlem, kterému se daří nejen v podsvětí pochybných podniků, drogových dealerů a pasáků, ale i nebezpečně blízko našim každodenním životům. Při pátrání po zmizelé sotva patnáctileté studentce Pavle se ocitá ve spirále násilí, v prostředí, kde platí zákony mnohem tvrdší než staré dobré „zub za zub, oko za oko“. Podaří se mu Pavlu najít živou? Přežije sám proti brutální přesile? A kde leží hranice mezi spravedlností a osobní mstou?
Ať už ale Wintr lavíruje nad jakoukoli propastí, nikdy ho neopouští jeho břitký jazyk – dar i prokletí, které mu přináší převahu i komplikace v těch nejméně vhodných chvílích.
5 kajícných je neortodoxní detektivka, temná, provokativní, plná intelektuálních hříček a ledově mrazivého humoru, balancující na hraně absurdity. Od první stránky udržuje čtenáře v napětí a zároveň ho nutí přemýšlet, zda lze temnotu porazit, aniž by se jí člověk sám ušpinil.

Volné pokračování bestselleru Dareba nás vrací do osudů Francesky a Maddaleny v bouřlivém roce 1940. Stará tajemství vyplouvají na povrch a přátelství, které kdysi provokovalo italské maloměsto, musí obstát v časech, kdy jde o holý život.

Monza, 1940. Francesca neviděla Maddalenu čtyři nekonečně dlouhé roky. Celou dobu jí psala dopisy, nikdy nedostala odpověď. Maddalenu totiž zavřeli do blázince. Když Francesca jedné noci náhodou zjistí, že ani jeden z dopisů nebyl odeslán, učiní řadu impulzivních rozhodnutí, která jí Maddalenu vrátí.
Je to ale pořád ona? Co zbylo z jejich přátelství? A kam se bude ubírat uprostřed války, pod padajícími bombami, ve dnech hladu a strachu? Která z nich je Dareba a která Ničema? Ve světě, kde nejsou jasné hranice mezi dobrem a zlem, se nejen obě mladé ženy, ale i všichni ostatní musejí rozhodnout, jestli bránit svá přesvědčení a riskovat život svůj a svých nejbližších, anebo se jen pokusit to prostě nějak přežít.

V prostředí fašistické Itálie se odvíjí silný příběh o přátelství, vzdoru a hledání spravedlnosti.

Kniha vychází z autorova dlouhodobého a komparativně pojatého výzkumu kolaborace v době druhé světové války. Prostřednictvím českého příkladu se zamýšlí nad podobou a způsobem kolaborace českých politických a hospodářských elit
včetně části inteligence s nacistickými okupanty v době existence Protektorátu Čechy a Morava. Tuto komplikovanou problematiku vnímá gradualisticky a zároveň odlišuje mezi různými formami kolaborace. Hlavní pozornost věnuje protektorátní
vládě, postojům prezidenta Háchy, generála Eliáše, předsedy
vlády Krejčího a samozřejmě ministra propagandy Moravce.
Zamýšlí se nad rolí českých fašistů, především Vlajky, i nad obtížně historicky uchopitelnou pozicí intelektuálů i obyčejných
Čechů, jejichž cílem mnohdy bylo „nějak“ přežít roky německé okupace.

Lidová vyprávění ze staré Šumavy nejsou jen tak ledasjakou kolekcí příběhů – především jsou mimořádně syrovou výpovědí o životě, strázních i radostech obyvatel překrásného, ale hodně tajemného a nevyzpytatelného pohoří. Ovšem očekávat nějaké Zlatovlásky či hloupé Honzy by bylo omylem, šumavská vyprávění jsou plná krutých zvratů, kdy se člověk stává pouhou hříčkou osudu. Není proč se divit, život je zde tvrdý i dnes, natož pak před dvěma, třemi sty i více lety.
V hlubokých hvozdech tak přebývají čarodějnice, řádí zde se svou smečkou krutý divoký lovec, nezřídka narazíme na samotného satanáše – vše je ovšem neseno zvláštní, nehledanou poezií, protože
„tam, kde se i to nejnepravděpodobnější stává skutečností, kde se vše reálné rozplývá ve vzduchu,
oparu a mlze, kde štěstí i tíseň splývají, stává se vše opojením a snem, snem o Šumavě“.

Výzkum vesmíru zaznamenal v posledních desetiletích velké úspěchy; vděčíme za ně mimo jiné vesmírným dalekohledům, přístrojům umístěným ve vesmírném prostoru a monitorujících viditelné i neviditelné záření. Prvním z nich byl Hubbleův vesmírný teleskop, který zahájil pozorování v roce 1990 a umožnil vědcům nahlédnout do vesmíru hlouběji než kdykoli předtím. Jeho pokračovatelem se stal v roce 2021 Vesmírný dalekohled Jamese Webba. Panek ve své čtivé knize popisuje nejen tyto přístroje, ale i týmy vědců a techniků, kteří za nimi stojí, líčí události, které předcházely jejich vypuštění, jejich provoz a objevy, které umožnily. Ilustruje na nich příběh vědeckého poznání: každý nový objev vytyčí hranice našeho vědění, a další vědci usilují o to, aby tyto hranice překročili a nastolili nový horizont, který zase budou chtít posunout dál jejich nástupci.

Devadesátá léta skončila, doba se změnila. V podsvětí se už tak nestřílí, ale o krk jde pořád. Sázky jsou vysoké, černá hra bere nejen život, ale i duši. Jozef Karika tentokrát přináší velký román o tenké hranici mezi
dobrem a zlem, úspěchem a pádem, minulostí a současností Slovenska i o křižovatce, na níž se jako společnost ocitli.

Schyluje se k velké srážce a Milan se ocitá mezi mlýnskými kameny. Čím víc poznává odvrácenou stranu moci, tím rychleji ztrácí půdu pod nohama. Která cesta vede k naplněnému životu, a která do zatracení?

Velkolepé kriminální drama s prvky thrilleru od mistra napětí Jozefa Kariky.

Dějepisectví jako výzva je výsledkem výzkumů, publikovaných během posledních šesti let, výrazně ovlivněných dobou covidovou. Eseje a studie zde uveřejněné se zaobírají problémy, koncentrovanými do tří tematických celků: sociální dějiny, historická paměť a politika paměti a osobnosti středoevropské historiografie 50.-80. let 20. století. Vedle analytických studií, věnovaných genezi tak významných pojmů, jakými jsou táborský komunismus, buržoasní revoluce či chudí a bohatí, autor kriticky zkoumá vědecký přínos tří významných českých historiků (Jaroslav Mezník, František Šmahel, Josef Válka, Robert Kalivoda) evropské vědě. Spolu s tím je v knize možné číst programatické úvahy, věnované současným výzvám sociálních dějin nebo podobám politiky paměti, resp. vědomému zneužívání politiky paměti, v České republice.

Dějepisectví jako výzva navazuje na dvě předchozí autorovy práce, věnované dějinám a teorii historiografie 19. a 20. století: Dějepisectví mezi vědou a politikou: Úvahy o historiografii 19. a 20. století (2007) a Na vlnách dějin: minulost, přítomnost a budoucnost českého dějepisectví (2020).

Příběh na malém městě u Prahy se začíná odvíjet nenápadně. Končící učitel tráví poslední dny v práci, indická rodina se chystá otevřít restauraci a roční Tadeáš pronese slovo „máma“ jako už mnohokrát předtím.
Jenže někde za tím všedním se skrývá cosi nezvyklého.
Bývalý učitel se utápí v zoufalství, alkoholu a bezútěšné minulosti, když náhodou potká záhadnou ženu a zcela propadne jejímu kouzlu. Podaří se mu zjistit, odkud přišla a co je zač?
Indická dívka Kiri vídá věci, které by vídat rozhodně neměla. Hranice mezi skutečností a iluzí se zvolna stírá. Jak moc je pevná? Existuje vůbec? A může Kiri ještě věřit sama sobě?
Tadeášovi rodiče najednou musejí čelit situaci, na kterou se nemohli nijak připravit, na kterou by je dřív ani nenapadlo pomyslet. Poradí si s ní? A co všechno je to bude stát?
Tři osudy, trojí vnímání světa, který možná není takový, jaký se zdá. A co když po něm kráčí někdo, kdo tu už jednou byl…

Vydání knihy finančně podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.