V Michiganu je třešňová sezóna. Lara a její tři dcery mají plné
ruce práce. Ale… vlastně je všechno jinak. Maisie a Nell mají být
na univerzitě a třešně mají česat námezdní dělníci. Jenže se
píše rok 2020 a ve světě zuří první vlna pandemie covidu 19.
Lara je ale šťastná, farma je svět sám pro sebe a ona má nečekaně celou rodinu zase pohromadě. A při česání dcerám vypráví o jednom létě kdysi dávno, o létě, které strávila u divadelní společnosti u jezera Tom s pozdější hollywoodskou hvězdou
Peterem Dukem.
Jezero Tom je nenápadné vyprávění o velkých věcech. O zamilování, o lásce, o divadle i environmentálním žalu. A také je
oslavou rodiny a místa – farmy v Michiganu, s třešňovým sadem a hřbitůvkem na kopci, kde jednou všichni skončí.
Ann Patchettová je mistrná vypravěčka, napětí střídají emoce,
nostalgii nečekané dějové zvraty. A jedno je jisté, všichni bychom chtěli být u jezera Tom. Anebo česat třešně. Lara zažila obojí.
Nový román od jedné
z nejlepších vypravěček
současné americké
literatury.
Dojde k urovnání vnitřních rozbrojů a husitské vojsko pod velením vojevůdce Jana Žižky opět
zvítězí. Katolíci, kteří už nevidí šanci na vítězství, se uchylují k zapovězeným opatřením. Příběh se
také zaměří na Žižkovu minulost. Víra předaná Janem Husem Janu Žižkovi se přenáší na další generace a slavný vojevůdce vyráží do své poslední bitvy.
Když budoucnost přestane existovat, můžeme najít útěchu
v minulosti?
Spisovatelka potratí a ztratí schopnost mluvit a psát. Z Nebeského výzkumného úřadu vyšlou svého zástupce. Ale něco se
zvrtne. Objeví se kočka. A ne v Helsinkách v roce 2020, nýbrž
na Ostrově daleko na severu v roce 1917. Tam začíná nový život
v manželství mladé ženě Eevě. Nakonec se ale kočka ke Spisovatelce do Helsinek přece dostane. A místa, lidé a životy se
propojí.
V románu kombinujícím autofikci s magickým realismem odhaluje Katja Kettu ženský úděl nejen na finském pomezí.
Vydání knihy podpořila nadace FILI – Finnish Literature Exchange.
V roce 1924 se v poválečné euforii v taneční restauraci seznámí
servírka Irene a Georges, kulisák pařížských filmových studií.
Zamilují se, vezmou se, narodí se jim děti. První je Arlene. Je
jiná než její sestry i její nerozluční přátelé Thomas, Daniel a Marie. Arlene je zvídavá, ponořená v knížkách, a když vyroste,
rozhodne se prorazit hráz nízkého původu, genderových předsudků a nedůvěry – chce se stát inženýrkou a věnovat se výzkumu atomové energie. Doba se ale změnila, život se dávno
neodehrává na filmovém plátně a tanečních parketech. Arlenina generace čelí válkám, krizím i společenským otřesům, na
jejichž pozadí prožívá své lásky, setkání, rozchody, naději i bolest.
Jean-Michel Guenassia v románu Děj se vůle boží fundovaně a čtivě líčí francouzské dvacáté století od epochy celuloidového snění po vývoj první francouzské atomové bomby.
Vydání knihy podpořil Centre National du Livre.
Meredith a Nina Whitsonovy jsou tak rozdílné, jak jen sestry mohou být. Jedna zůstala doma, aby vychovávala své děti
a spravovala rodinný jabloňový sad, druhá se vydala za svým
snem a procestovala svět, aby se stala slavnou fotoreportérkou. Když však jejich milovaný otec onemocní, ocitnou se Meredith a Nina opět spolu a vedle své chladné a odtažité matky
Anyi, která ani teď neposkytuje svým dcerám žádnou útěchu.
V dětství je spojovala pouze pohádka, kterou Anya dívkám občas vyprávěla. Na smrtelné posteli si jejich otec od své manželky vynutí slib, že pohádku svým dcerám odvypráví znovu –
a to až do konce.
Tak začíná nečekaná cesta za pravdou a Meredith a Nina střídavě procházejí minulostí a přítomností a poprvé vyslechnou
otřesný příběh života své matky, a to, co se dozvědí, je tajemství tak strašné a děsivé, že otřese samotnými základy jejich
rodiny a změní to, kým si myslí, že jsou.
V Michiganu je třešňová sezóna. Lara a její tři dcery mají plné
ruce práce. Ale… vlastně je všechno jinak. Maisie a Nell mají být
na univerzitě a třešně mají česat námezdní dělníci. Jenže se
píše rok 2020 a ve světě zuří první vlna pandemie covidu 19.
Lara je ale šťastná, farma je svět sám pro sebe a ona má nečekaně celou rodinu zase pohromadě. A při česání dcerám vypráví o jednom létě kdysi dávno, o létě, které strávila u divadelní společnosti u jezera Tom s pozdější hollywoodskou hvězdou
Peterem Dukem.
Jezero Tom je nenápadné vyprávění o velkých věcech. O zamilování, o lásce, o divadle i environmentálním žalu. A také je
oslavou rodiny a místa – farmy v Michiganu, s třešňovým sadem a hřbitůvkem na kopci, kde jednou všichni skončí.
Ann Patchettová je mistrná vypravěčka, napětí střídají emoce,
nostalgii nečekané dějové zvraty. A jedno je jisté, všichni bychom chtěli být u jezera Tom. Anebo česat třešně. Lara zažila obojí.
Nový román od jedné
z nejlepších vypravěček
současné americké
literatury.
Kniha provází čtenáře nejdůležitějším děním uplynulého století, jež vymezují letopočty 1914 až 1989, tedy od počátku první
světové války až do zániku Sovětského svazu.
Dvacáté století označuje za americké století, neboť Spojené
státy americké v něm sehrály rozhodující roli na poli mocenských vztahů, ale i v oblasti novátorského, „moderního“ způsobu života a kultury. Autor se hlásí ke zdánlivě překonanému
pojetí dějin, jež dává přednost roli mimořádných jedinců před
vlivem ideologií a obecně společenských trendů. Říká, že Josef Stalin a Adolf Hitler a na druhé straně Winston Churchill
a Franklin Roosevelt byli prvořadými hybateli 20. století. Nebýt
jich, jeho dějiny by se ubíraly velice odlišnými cestami.
Kniha se zaměřuje hlavně na dění v Evropě, neboť to formovalo poměry na celém světě. Nyní se ovšem dostává do popředí
mimoevropský vývoj, daný vzestupem Číny i jiných neevropských zemí. V závěru tedy konstatuje, že končí jak věk světových válek, tak rozdělení Evropy, ale také evropský věk. I tak
vyznívá kniha optimisticky: vidí sice příznaky úpadku ve sféře
kultury a umění, ale v politické oblasti je demokracie při všech
nesnázích celosvětově na vzestupu.
Od autorky bestselleru Poslední medvěd
Příběh o přátelství dívky a ledního medvěda
„Medvěd pomalinku ukročil stranou. A z hlubin jeskyně se na čtyřech nejistých tlapkách vybatolilo maličkaté medvídě.“
Uplynul víc než rok od doby, kdy se April Woodová vrátila domů z Medvědího ostrova s hřejivým pocitem, že zachránila posledního ledního medvěda, který zde uvízl, a dostala ho zpátky na Špicberky. Přesto nepřestává na chlupatého kamaráda myslet. Když se doslechne, že na Špicberkách jednoho medvěda postřelili, je přesvědčená, že to byl právě on. Vyděšená April přesvědčí tátu, aby se s ní znovu vydal za polární kruh. To ale ještě netuší, že na své cestě přes zmrzlou tundru a ledovcové pláně objeví maličké lední medvídě, které zoufale potřebuje její pomoc…
Ambiciózní novinářku Ninu žijící dosud ve velkoměstě nečekaně zasáhne tragická událost. Velmi miluje svého muže Gabriela, prožité trauma však poznamenává i jejich vztah, a tak se
rozhodne, že se vrátí… Nejen do svého rodného města na okraj
republiky, ale také do vzpomínek. Na pozadí neutěšeného stavu periferie dokládá stav své rozervané duše.
Domnívá se, že může žít dál jedině tak, že se odtrhne od svého
dosavadního způsobu života, a pro nový začátek si vybírá dávno opuštěnou vilu po německých obyvatelích v lesích. Pere se
s jejím nepohodlím i se svými démony, často se pohybuje na
hranici bdění a snění.
Příběh kombinuje dva paralelní světy, které se propojují v motivu nebes jako místa, kam odcházejí duše zemřelých. Čtenář si
postupně skládá jednotlivé střípky dohromady a klade si otázku: Co je sen a co je realita?
Milostný příběh v tradici autorova slavného románu Jeden den vypráví o jedné pouti ze západního pobřeží Anglie na to východní.
Dva rozvedení lidé ve středním věku, co se neznají, se připojí ke skupině přátel, kteří chtějí podniknout pěší túru do romantické Jezerní oblasti. Michael je učitel, „outdoorovský“ typ a samotář, který se nedokáže vzpamatovat z toho, že ho opustila žena. Marnie je redaktorka na volné noze, po rozvodu trávící většinu času čtením a upravováním rukopisů, které glosuje se svým typickým sardonickým humorem. Oba si už pomalu zvykli na to, že zůstanou sami. Když se však sejdou na tomto výletě, zjišťují, že být ve společnosti toho druhého je překvapivě příjemné, ať už pálí slunce nebo zuří vichřice.