Už od 24. února 2022 vzdoruje Ukrajina bezuzdné ruské agresi. Miliony lidí před válkou utekly ze
svých domovů, desetitisíce zahynuly, brutální destrukce se nevyhnula školkám, muzeím ani kostelům. Svět obdivuje, nakolik se přes mohutný válečný tlak Ukrajinci odmítli podvolit vůli moskevského diktátora. Obrovská země přitom zápasí nejen s přesilou východních nájezdníků, ale také
s vlastním kulturním a historickým dědictvím. Šestice zpravodajů České televize nabízí ničím nezastřený kritický pohled i na slabiny bránící se Ukrajiny, jako je postsovětská strnulost, endemická
korupce, institucionalizovaný machismus nebo mezigenerační napětí. A nachází jiskry naděje v odhodlání mladých mužů a žen ubránit svou vlast a brzy ji proměnit ve fungující svobodomyslnou demokracii.
Bezejmenná vypravěčka nového románu Terezy Semotamové dokáže svým živým, bezprostředním jazykem a naléhavým tónem rychle vtáhnout čtenáře do svého světa, jenž v sobě obsáhne velkoměstské intelektuální kruhy i moravskou vísku, pražskou periférii i mezinárodní uměleckou rezidenci v Německu. Autorčin osobitý vyprávěcí styl vytrvale osciluje mezi intimitou a ironickým odstupem, přičemž rozehrává odvážnou jazykovou hru plnou břitkého humoru, slangových i nářečních výrazů, aluzí na „vysokou“ kulturu i současnou popkulturu – a z jejích obsesivních nářků, kritických šlehů i bolestné introspekce postupně vyvstává svého druhu generační zpověď. Sonda do života mladé umělkyně se přitom stále stáčí k témuž: k odvaze čelit sobě samé, ke konfrontaci se svými skutečnými emocemi a potřebami.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
Byl jednou jeden malý Buddha. Každý den seděl pod svým
stromem bódhi a meditoval. Dělal to rád a svoje místo pod starým stromem si zamiloval. Přesto mu však v životě něco chybělo, něco, co mu nemohly dát ani mraky na obloze, ani stromy na zemi. Postrádal skutečný život, postrádal přátele, nové
dojmy. Vypravil se tedy na cestu a během svého putování potkával lidi, z nichž každý si sám pro sebe našel odpověď na to,
co je v životě opravdu důležité. A malý Buddha pochopil, že
štěstí vždycky sestává z maličkostí.
Půvabná knížka s mnoha užitečnými podněty nejen pro období, kdy si chcete odpočinout od každodenního shonu a necítíte
se na příliš náročnou četbu. „Malý Buddha“ poslouží i jako průvodce, k němuž se čtenáři mohou znovu a znovu vracet. Pomůže jim uvidět celou řadu věcí jinýma očima a vytěžit i ze zdánlivě těžkých chvil pozitiva. Kniha byla přeložena do celé řady
jazyků a v současné chvíli se dokonce připravuje seriál s malým
Buddhou v hlavní roli. Pozor: Vhodné i pro nebuddhisty!
Jeff Lemire a Andrea Sorrentino stvořili Mýtus Sadu kostí. Ten svět se podobá našemu, ale pod jeho prahem číhá temnota se svou sestrou nicotou. A tam… tam žijí prastaré bytosti, o jejichž existenci má ponětí jen málokdo. Tu a tam ale existují místa, kde zlo vyvěrá na povrch. Činžák je jeden ze samostatných příběhů, které autoři servírují čtenářům a pomalu odhalují nejrůznější aspekty tísnivého hororového světa inspirovaného atmosférickými příběhy H. P. Lovecrafta. Lemire a Sorrentino během poutavých vyprávění sami zjišťují, co pro ně znamená horor. Jedno ale vědí jistě od začátku svého tápání – horor pro ně znamená velmi hodně. A oba vědí, že tenhle činžák ukrývá cosi zlého…
Jeff Lemire a Andrea Sorrentino stvořili Mýtus Sadu kostí. Ten svět se podobá našemu, ale pod jeho prahem číhá temnota se svou sestrou nicotou. A tam… tam žijí prastaré bytosti, o jejichž existenci má ponětí jen málokdo. Tu a tam ale existují místa, kde zlo vyvěrá na povrch. Činžák je jeden ze samostatných příběhů, které autoři servírují čtenářům a pomalu odhalují nejrůznější aspekty tísnivého hororového světa inspirovaného atmosférickými příběhy H. P. Lovecrafta. Lemire a Sorrentino během poutavých vyprávění sami zjišťují, co pro ně znamená horor. Jedno ale vědí jistě od začátku svého tápání – horor pro ně znamená velmi hodně. A oba vědí, že tenhle činžák ukrývá cosi zlého…
Vozovou hradbu, neporazitelnou pýchu husitského vojska, rozpráší až křižácký vojevůdce, rytíř Dračího řádu Filippo Scolari, česky zvaný Pípa Vlach. Pomáhá mu jízdní pluk lučištníků
tvořený krutými Kumány. Během bojů padne i hejtman Petr
Hromádka a krutý osud neušetří ani dívky Andělského sboru –
čeká je zotročení. Žižka se konečně dostává do Kutné Hory,
aby se se svými dvanácti tisíci muži střetl se statisícovým vojskem křižáků, které nakonec přinutí k panickému útěku.
Již před řadou let začal autor v Praze organizovat
kulinární exkurze. Jedna z prvních otázek, na kterou se totiž turisté po příchodu do Česka většinou
ptali a ptají, je: Co je typické české jídlo? Jak se
ukázalo, odpověď vůbec není jednoduchá! A tak
autor prostudoval desítky knih spojených s historií jídla. Časem si uvědomil, že ani místní, natož
turisté, o historii českého jídla moc nevědí. Proto
vznikla tato kniha. Najdete v ní informace, které
by měly zpochybnit stereotypy o české kuchyni,
inspirovat kuchaře při vytváření moderní české
kuchyně a hlavně pobavit, protože pevně doufáme, že příběh historie českého jídla vás zaujme
stejně jako nás.
Když před třemi desetiletími začal Alexandr Dugin propagovat obnovu eurasijského impéria, jeho ideje se zdály okrajové. V éře vlády Vladimira Putina, kterého Dugin považuje za klíčovou osobu současných ruských i světových dějin, už není radno Dugina přehlížet. Jeho vize se naplňují rychleji, než bychom si přáli. V útlé knížce sice nelze plně obsáhnout Duginovu „čtvrtou politickou teorii“, jejíž založení sahá až k Martinu Heideggerovi, ale už to, že prozumíme teoretickému pozadí Duginových názorů, nám poskytne vodítko, jak chápat jeho na první dojem chaotická a radikální prohlášení, které ústí až ve vizi třetí světové války, zničení Západu a obnovení velkoruské slávy.
Jiří Hůla byl české kulturní veřejnosti znám především jako břitký výtvarný kritik a duchovní otec Archivu výtvarného umění, který nyní hostí Centrum současného umění Dox. Za pozornost ovšem stojí i jeho vlastní tvorba, ať už na poli výtvarného umění či literatury. Experimentální poezii i tzv. „vizuálním básním“ se věnoval dlouhá léta; v posledních letech života si pak na dlouhých procházkách, cyklistických projížďkách a cestách do zahraničí začal zapisovat svérázná haiku – z přísné japonské formy si přitom vzal především ono proslulé formální omezení: haiku má čítat sedmnáct slabik. Do značné míry ovšem zůstává věrný i původnímu duchu haiku: dokáže sevřeným způsobem zachytit utkvělý obraz, vyjádřit lapidární děj či pohnutí mysli, a to vše ve třech kratičkých verších.
Jeho haiku zůstala za jeho života nevydána; z pozůstalosti je nyní k vydání připravil autorův syn Martin Hůla ve spolupráci s Tomášem Pácaltem. Kniha vychází u příležitosti nedožitých osmdesátin Jiřího Hůly.
Dějiny rozkoše jsou dějinami slasti, individuální, mnohdy nesdělitelné, nepopsatelné, skryté, jindy
naopak tabuizované. Dějiny orgasmu jsou ale zároveň kulturním fenoménem, který podléhá
kolektivní zkušenosti, jež se během staletí proměňuje. Muchembled zkoumá sociálně a kulturně
podmíněné proměny vztahu společnosti i jedinců k rozkoši v dlouhé časové perspektivě od
16. do 20. století. Při své analýze vychází především z literárních pramenů, egodokumentů i zdrojů
vizuálních. Jeho vhled do dějin rozkoše je rovněž analýzou tabu a společenské morálky, jež
prodělala od raného novověku do moderní doby mnoho zcela zásadních změn, v katolickém,
protestantském i sekulárním prostředí.
Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze.