Minulost. Každý pátek se v řecké taverně schází skupina přátel, bývalých spolužáků ze střední školy. Jednoho horkého
červencového večera se ale něco zvrtne, pod povrchem bublá napětí, a než noc skončí, je William, duše celé společnosti,
nalezen mrtvý.
Přítomnost. Sofie žije osamělým životem. Už deset let není s nikým z původní party v kontaktu. Když však dostane formální
pozvání na večeři, neodolá a vrátí se do města, kde všechno
ztratila. Hostitelka Ava má ale pro všechny nachystané překvapení – tohle není jen obyčejná přátelská večeře. V zamčeném
bytě se všichni musejí zpovídat z toho, co před lety zamlčeli.

Proč jsme tak posedlí věcmi, po nichž toužíme, ale po jejich dosažení o ně rychle ztratíme zájem? Jak to, že se vášeň tak rychle mění ve lhostejnost? Z jakého důvodu tolik lidí upadá do pasti závislostí? A proč lidé neztrácejí naději ani v těch nejhorších časech a umí skvěle řešit obtížné situace? Odpověď skrývá jedna jediná chemická látka v našem mozku: dopamin. Daniel Z. Lieberman a Michael E. Long ve své knize rozebírají roli této zásadní molekuly v navazování vztahů a vzniku závislostí na drogách i sexu nebo její význam pro schopnost plánovat. Líčí také souvislost dopaminu s kreativitou a šílenstvím či jeho možnou spojitost s politickým přesvědčením. Dopamin podle autorů do značné míry definuje lidské chování a má rovněž zásadní podíl na evolučním úspěchu lidstva během posledních desítek tisíc let. Zároveň ale s nástupem nejnovějších technologií představuje pro náš druh i smrtelné riziko, pokud se nebudeme snažit z jeho pevného, avšak neodolatelně svůdného stisku alespoň částečně vymanit.

Ať se nám to líbí nebo ne, našim životům vládne matematika. Každodenní přísun čerstvých zpráv
nás zahrnuje statistickými odhady, výzkumy veřejného mínění, posuzováním rizik, výpočty inflací, předpovědí počasí a klimatických pochodů a všemožnými politickými rozhodnutími, která jsou
založena na údajně přesných číslech. Většinu z nás obvykle ani nenapadne tato čísla zpochybňovat nebo se ptát, co doopravdy znamenají, a jestli z nich náhodou neplyne víc otázek než odpovědí. Vzápětí všechny cifry pustíme z hlavy – pokud se vůbec dostaly dovnitř. Ve svém jednoduchém průvodci pro všechny, kdo zažívají ochromení z čísel, William Hartston jasně a s humorem vysvětluje, jak bezpečně projít minovým polem matematiky, která nás obklopuje.

„Chytrá, vtipná a objevná kniha, která radí, jak jasně myslet uprostřed
záplavy procent a pravděpodobností. Naučte se rozpoznat falešné vzorečky
a podezřelé statistiky. Až 100 procent čtenářů shledá, že jde o zcela
fascinující knihu. Doporučuje 92,53 procenta matematiků.“
Ian Stewart, britský matematik a spisovate

Amsterodam, rok 1656. Evropa se vzpamatovává z třicetileté
války, která přímo či nepřímo vyhnala mnoho lidí z jejich domovů. Patřil k nim i kněz, učitel a filosof Jan Amos Komenský.
Řízením osudu se po mnoha peripetiích a osobních tragédiích
dostal do Amsterodamu ve stejné době, kdy v něm žil a tvořil
světoznámý malíř Rembrandt van Rijn. Podle historických pramenů bydleli téměř v sousedství, lze tudíž předpokládat, že
se museli znát. Ve florentské galerii Uffizi také visí Rembrandtův obraz starce, nápadně podobného právě J. A. Komenskému, a mnozí badatelé skutečně předpokládají, že jde o filosofův portrét.
Z těchto dvou základních úvah vyšla Lenka Horňáková-Civade, když si představila, jak setkání těchto dvou výjimečných, ale velmi rozdílných mužů mohlo proběhnout, o čem
si během nutných sezení při malování mohli povídat, v čem si
mohli rozumět, nebo naopak být v rozporu, ale také jestli mohli jeden druhého v něčem ovlivnit. Kniha byla nominována na
Prix du livre européen (Cenu evropské knihy), udělovanou každoročně románu nebo eseji, který vyšel v zemích EU a vyjadřuje pozitivní evropské vize.

Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze a Centre National du Livre.

Velká encyklopedie Hobita přináší podrobná
hesla o postavách, národech a druzích, předmětech a událostech a dalších rysech slavného Tolkienova románu, ale zasazuje je i do širšího kontextu autorova díla a také probírá jejich mytologické, literární a inspirační zdroje.

Vše, co jste chtěli vědět o Hobitovi!

Víte, kdo byl kapitán Buchta? Co znamená, když slivovice řetízkuje? Kolik a jakých surovin s sebou vláčel údajně nepotopitelný Titanic? Jak se dá pohádkově zbohatnout při sbírání hub?
Kdo popsal strop jedné slavné britské hospody? Co má společného královna Margherita Savojská s bazalkou, mozzarellou
a rajčaty? Anebo jak svatý Martin přišel k huse?
Dagmar Heřtová ráda vaří, ochutnává, cestuje a hledá souvislosti. Vaření má tak trochu v genech, to ostatní bude mít kořeny v její zvědavosti. Když to všechno spojíte, vzniknou malé
literární útvary, v nichž se pojí střípky historie, osobních zkušeností, praktických rad a rozjímání o jídle ve všech jeho souvislostech. A často je jako bonus přidán recept, nad nímž se
sbíhají sliny.

Čítanka Neila Gaimana je neobyčejnou sbírkou obsahující to nejlepší z bohaté literární kariéry jednoho z nejoblíbenějších světových tvůrců. Výběr provedli ti, kteří autorovo cenami ověnčené dílo znají bezesporu nejlépe – jeho oddaní čtenáři. Tato podmanivá kniha představuje dosud nejvšestrannějším způsobem autorovu v mnoha směrech průkopnickou, jedinečnou a především nekonečně nápaditou beletrii. Spolu s předmluvou nositele Bookerovy ceny Marlona Jamese a s krátkými ukázkami z pětice autorových románů pro dospělé obsahuje kniha téměř padesát povídek, z nichž mnohé patří mezi to nejlepší, co bylo v posledních desetiletích v rámci fantastického žánru napsáno.

Spojení hluboké venkovské moudrosti, která už vymírá, a obrazů z ukrajinských dějin viděných zdola.

Román od autora s ukrajinskými i českými kořeny zachycuje tříštivý, mihotavý a nejednoznačný obraz ukrajinské provincie, konkrétně regionu Polesí, ve vzpomínkách staré ženy. Vyprávěčka románu Marie je dcerou ukrajinské venkovanky a českého válečného zajatce. Rodinná kronika (složená ze silných obrazů a vzájemně provázaných příběhů) zpracovává nejen osudy ústřední rodiny, ale také širokou paletu dalších postav a figurek, které dohromady skládají pestrou románovou mozaiku života v (zejména) Volyňské oblasti Ukrajiny od dvacátých let dvacátého století de facto do současnosti. Plátno vyprávění je místy potrhané, popálené a tedy fragmentární, tříští se do menších příběhů osobnějšího rázu, do kterých někdy až brutálně pronikají dramatické „velké“ příběhy východní Evropy.
Sugestivní a místy velmi tíživý román má potenciál čtenáře strhnout svou divokostí a bezprostředností.

„Vymítat děs je ženská práce,“ tvrdí Evropanka Alexeje Sevruka v uhrančivém vyprávění o tom nejdůležitějším, totiž o schopnosti přežít a dokonce se radovat, byť třeba na ruinách. V Polesí žijí a umírají Ukrajinci, Židé, Němci, Rusové i Češi ve všednosti katastrof, jako jsou války, či hladomor. Čtenář v mohutném dějovém toku jen lapá po dechu, tu tam snad vzpomene na klasika Issaca Bashevise Singera či na současnou hvězdu Guzelu Jachynu. A nedá se nic dělat, nejsilnějším hlasem současné česky psané literatury je tato kniha mladého ukrajinského autora.
– Jáchym Topol

„Velké dějiny se zde proplétají s osudem jednoho člověka. Není pochyb o tom, že se nacházíme v jedné ze Snyderových „krvavých zemí“ (…) Jedním ze sdělení prózy se stává to, že také vše, co vypravěčka snese takříkajíc na jednu hromadu, je součástí (středo)evropské identity, součástí substrátu, z něhož se rodí.“
– Jan M. Heller

„Nejsilnější hlas současné česky psané literatury!“
Jáchym Topo

Města na planině (1998) tvoří závěrečný díl volné románové trilogie zasazené na americko-mexické pomezí. V roce 1952 se na ranči v Novém Mexiku, na pláních nedaleko nechvalně proslulých, hříšných a násilných měst El Pasa a Juárezu, sejdou dva hrdinové předešlých dílů: John Grady Cole ze Všech krásných koní a Billy Parham z Hranice. Prvnímu je teď devatenáct a umí to s koňmi jako málokdo, druhému je osmadvacet, ale kdo ho nezná, hádal by mu o dvacet víc. Oba mají za sebou drsné životní zkušenosti, které je připravily o iluze, ale nikoli o ideály odvahy, cti a ryzí lidské sounáležitosti. Leč všechno kolem se mění, nastupuje nová, moderní doba. A jejich svět – svět kovbojů a honáků dobytka – spěje k zániku. Vše, co důvěrně znali, neodvratně mizí, stejně jako z kdysi úrodné, nyní suchem umírající krajiny zmizela celá pokolení dřívějších obyvatel. Zbývají jen příběhy, které snad vítr nerozfouká jako prach. Mezi nimi i ten o kovbojovi, který se v Juárezu zamiloval do mladičké prostitutky Magdaleny. Nebo ten o poutníkovi, jemuž se na pradávném obětišti zdál zvláštní sen. McCarthyho román lze číst jako existenciální western, kovbojskou pastorálu nebo temnou variaci na klasické téma osudové lásky. To, co jej činí výjimečným, jsou nezapomenutelné, brutálně krásné výjevy, lakonické dialogy, v nichž jako by se koncentrovala všechna moudrost světa, a nostalgie, která proniká až do morku kostí, úchvatně mrazivá jako noc strávená venku pod širým nebem.

„Americká klasika, která se řadí k těm největším literárním počinům století.“ — San Francisco Chronicle

„Tragicky velkolepé.“ — Washington Post

Zima 1561. Mladičkou Lukrécii, vévodkyni z Ferrary, manžel Alfonso znenadání odveze na opuštěné
venkovské sídlo. Když poprvé usedají k večeři, přepadne unavenou novomanželku temné podezření. Proč ji odvezl do téhle pustiny? Chce ji zabít. Až dosud žila šestnáctiletá Lukrécie s rodinou
za zdmi přepychového paláce ve Florencii. Zde je úplně sama, vydána na milost a nemilost manželovým rozmarům. Co si počne? Má proti vévodovi Alfonsovi, o dvanáct let staršímu válečníkovi,
šanci? Dokáže přežít?
Portrét novomanželky nám strhujícím způsobem líčí, jak to tehdy mohlo být. A mladá žena, jež zápasila o život před dávnými stoletími, na stránkách románu ožívá a vzbuzuje v nás zaujetí, obavy,
soucit i napětí.