Primitivní mytologie je prvním dílem monumentální čtyřsvazkové série předního světového komparativního mytologa Josepha Campbella Masky bohů. Nové vydání této knihy, jež poprvé vyšla v roce 1959, začleňuje aktuální vědecké poznatky na poli archeologie, antropologie a psychologie a tvoří součást Sebraných spisů Josepha Campbella.
Campbell v tomto díle zkoumá a osvětluje samotné kořeny mýtů. S vědeckou hloubkou i nadšením pro popularizaci se zabývá projevy náboženské úcty u prvních lidí a jejich ozvěnami v obřadech a rituálech primitivních kmenů a společností v průběhu historie až dodnes. Ukazuje, jak mytologie ovlivňovala lidské chápání viditelného i neviditelného světa a zkoumáním archetypálních mytických obrazů odhaluje základní koncepty, jež tvoří základ všech lidských mýtů až do dnešních dnů.
Po dokončení série Masky bohů Campbell prohlásil, že hlavním výsledkem jeho díla bylo potvrzení „myšlenky jednoty lidského rodu nejen z biologického hlediska, ale také z hlediska duchovní historie“.

Ota, dvacetiletý syn jednoho z vedoucích svědků Jehovových v Čechách, se vydává do Aše, aby posílil věřící v tamním sboru. Zpočátku ve své snaze zažívá úspěch – proniká do svérázného sborového prostředí, přesvědčuje jinověrce, toulá se příhraniční divočinou. Čím dál více ho však pronásledují potlačované pochybnosti a výčitky svědomí pramenící z toho, že před lety zavrhl svého nejlepšího kamaráda, který byl z organizace exkomunikován. Ocitá se na pokraji temnoty… Časosběrný román čerpající ze skutečných zážitků se odehrává na počátku 21. století.

Existuje obrovská třída věcí, které věda dosud téměř zcela
opomíjela. Jsou klíčové pro pochopení fyzické reality jak v každodenním životě, tak na úrovni jevů, jimiž se zabývá fyzika,
přesto se tradičně předpokládalo, že je nelze zahrnout do souboru vědeckých vysvětlení. Nejsou to fakta o tom, co je, ale
o tom, co by mohlo být (kontrafaktuály).
Podle fyzičky Chiary
Marletto se zohlednění kontrafaktuálů může stát příslibem revoluce ve způsobu formulování základních fyzikálních poznatků a poskytnutí vhodných nástrojů pro řešení nových technologických výzev – od dodání nové generace zařízení pro
zpracování informací přes univerzální kvantový počítač až po
návrh umělé inteligence.
Každá kapitola v knize popisuje, jak
lze pomocí tohoto přístupu vyřešit zapeklitý problém ve vědě,
a je doplněna krátkými fiktivními příběhy, které vysvětlují hlavní myšlenku kapitoly. Jak Marletto ukazuje, úvahy o tom, co je
možné, nám mohou poskytnout úplnější a nadějnější obraz fyzického světa.

Jedenáct vzpomínek na konec války v západních Čechách, jak je zachytili studenti Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity.

O konci války v západních Čechách vyšlo za posledních třicet let mnoho knih, které toto téma nahlédly v nejrůznějších souvislostech. My jsme ze svědectví pamětníků zaznamenaných v databázi Paměť národa vybrali rozmanité střípky, které skládají křehkou mozaiku, jež nemá být kronikou plnou faktů.

Položili jsme vedle sebe vzpomínky z Plzně i z venkova. Čechů i amerických a belgických vojáků. A nezůstalo jen u vzpomínek na poslední dny války. Naopak: koncem války to vlastně jen začíná. Kinematograf paměti se točí dál a přidává střípky z let padesátých, šedesátých i osmdesátých.

To vše jsme pak vložili do rukou mladé generace a nakreslení komiksů svěřili studentům Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity. A tak si přes časovou propast tří čtvrtin století podali ruce dnešní a tehdejší mladí lidé. Propojili jsme včerejšek se zítřkem.

Komiksy vytvořili studenti ateliéru Komiks a ilustrace pro děti Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni pod vedením Marie Kohoutové: Kateřina Buriánková, Lucie Dynterová, Katsiaryna Karolik, Lenka Košutová, Lachasso Nguyen, Ondřej Malina, Tomáš Pánek, Katarína Rybárová, Karolína Vilímovská, Tomáš Vrba, Philip Ward.

Tatínek a moře je poslední kniha, kterou Tove Janssonová o muminech napsala. Už od samého začátku je jiná než ostatní — rodina (tatínek, maminka, muminek a malá Mia) opustí údolí a odpluje na nehostinný ostrov, kde se tatínek chce stát strážcem majáku. Tentokrát ale nepůjde jen o nebezpečí a hrozící katastrofy, před nimiž jinak skýtá ochranu rodinná pohoda a harmonie. Tentokrát se se vším musí každý poprat sám za sebe. Všichni členové rodiny, až na malou Miu, která vše s pobavením pozoruje, zažívají soukromé příběhy plné úzkosti, pocitu vlastní nedostatečnosti i špatného svědomí. Zapomeňte na Starce a moře, zde přichází tatínek, který se s krutým a nezkrotným živlem musí utkat sám — ale hezky nápaditě, po muminím.

Ústřední událostí románu je obsazení konstantinopolské
Osmanské banky, které provedla 26. srpna 1896 skupina arménských revolucionářů, aby upozornila svět na masakrování
arménského obyvatelstva v Osmanské říši. V ději se proplétají
osudy socialisticky a anarchisticky naladěných vzbouřenců,
švýcarského dobrodruha a bankovního lupiče, jenž s nimi
sympatizuje, potrhlého, senilnějícího a surově bezohledného
sultána a představitelů evropských mocností, které se snaží
využít dění ve prospěch vlastních záměrů.

Dramatický příběh přepadení banky v Konstantinopoli,
napsaný na základě skutečné události.

Zoufalý odpor Arménů proti vyhlazovací politice Turecka.

Klasické dílo moderní literární vědy a obecně jeden z nejlepších světových textů zabývajících se estetikou literatury. Autorovy teoretické vývody vyplývají přímo z mistrných literárních
rozborů, v nichž Auerbach osvědčil udivující znalost materiálu,
nápaditost, mnohostrannost hledisek i jemnost nuancování.
Jednotnou koncepci knihy vytváří její klíčový pojem – pojem
stylové roviny.
Předmětem zkoumání Auerbachových stylových analýz a z nich vycházejících interpretací jsou rozličné
formy zpodobňování lidských dějů v západoevropských literaturách. Auerbach své argumenty zakládá na hloubavé, osvětlující četbě klíčových pasáží z primárních textů. Jeho cílem bylo
ukázat, jak literatura od antiky až po dvacáté století postupovala ke stále naturalističtějším a demokratičtějším formám zobrazení. Již při prvním vydání v roce 1946 vzbudila práce značný
ohlas u filologické veřejnosti. Pro mnoho čtenářů z akademické obce i mimo ni patří Mimesis k nejlepším dílům literární kritiky, jaká kdy byla napsána.

Monumentální počin v oblasti literární kritiky a obecně jeden z nejlepších světových textů zabývajících se estetikou literatury.

New York po roce 1900. Mladá dívka, fascinovaná vzácnými
knihami, si zahrává s osudem a šplhá po společenském žebříčku vzhůru. Pod falešným jménem Belle da Costa Greene,
pro přátele prostě Belle Greene, se stává ředitelkou pohádkové knihovny magnáta J. P. Morgana a miláčkem mezinárodní
aristokracie. Ve skutečnosti je to podvodnice. Podvádí všechny a ve všem, žije v neustálé lži a přetvářce, neboť tato oslnivá
dáma, vážená a uznávaná odbornice v elitním prostředí bibliofilů a nejlépe placená žena v USA, skrývá z pohledu striktně
rasistické společnosti strašlivé tajemství. Ačkoli vypadá jako
běloška, ve skutečnosti je Afroameričanka. Navíc je dcerou
slavného černošského aktivisty, který její snahu skrýt svůj původ považuje za neodpustitelnou zradu. Společnost, jež více
či méně oficiálně uplatňuje „one-drop rule“, zákon, který označuje za černocha kohokoliv, kdo má v sobě byť jedinou „kapku
černošské krve“, je ale ještě nemilosrdnější. Hrdinka knihy Belle
da Costa Greene zemřela v roce 1950 a své tajemství by si vzala do hrobu, nebýt kufru plného dokumentů na jedné půdě.

Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze a Centre National du Livre.

Klasické dílo moderní literární vědy a obecně jeden z nejlepších světových textů zabývajících se estetikou literatury. Autorovy teoretické vývody vyplývají přímo z mistrných literárních
rozborů, v nichž Auerbach osvědčil udivující znalost materiálu,
nápaditost, mnohostrannost hledisek i jemnost nuancování.
Jednotnou koncepci knihy vytváří její klíčový pojem – pojem
stylové roviny.
Předmětem zkoumání Auerbachových stylových analýz a z nich vycházejících interpretací jsou rozličné
formy zpodobňování lidských dějů v západoevropských literaturách. Auerbach své argumenty zakládá na hloubavé, osvětlující četbě klíčových pasáží z primárních textů. Jeho cílem bylo
ukázat, jak literatura od antiky až po dvacáté století postupovala ke stále naturalističtějším a demokratičtějším formám zobrazení. Již při prvním vydání v roce 1946 vzbudila práce značný
ohlas u filologické veřejnosti. Pro mnoho čtenářů z akademické obce i mimo ni patří Mimesis k nejlepším dílům literární kritiky, jaká kdy byla napsána.

Monumentální počin v oblasti literární kritiky a obecně jeden z nejlepších světových textů zabývajících se estetikou literatury.

New York po roce 1900. Mladá dívka, fascinovaná vzácnými
knihami, si zahrává s osudem a šplhá po společenském žebříčku vzhůru. Pod falešným jménem Belle da Costa Greene,
pro přátele prostě Belle Greene, se stává ředitelkou pohádkové knihovny magnáta J. P. Morgana a miláčkem mezinárodní
aristokracie. Ve skutečnosti je to podvodnice. Podvádí všechny a ve všem, žije v neustálé lži a přetvářce, neboť tato oslnivá
dáma, vážená a uznávaná odbornice v elitním prostředí bibliofilů a nejlépe placená žena v USA, skrývá z pohledu striktně
rasistické společnosti strašlivé tajemství. Ačkoli vypadá jako
běloška, ve skutečnosti je Afroameričanka. Navíc je dcerou
slavného černošského aktivisty, který její snahu skrýt svůj původ považuje za neodpustitelnou zradu. Společnost, jež více
či méně oficiálně uplatňuje „one-drop rule“, zákon, který označuje za černocha kohokoliv, kdo má v sobě byť jedinou „kapku
černošské krve“, je ale ještě nemilosrdnější. Hrdinka knihy Belle
da Costa Greene zemřela v roce 1950 a své tajemství by si vzala do hrobu, nebýt kufru plného dokumentů na jedné půdě.

Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze a Centre National du Livre.