Václav Havel pohledem Michaela Žantovského: už tím je naznačeno mnohé, co tato biografie přináší. Oba muži spolu dlouhá léta úzce spolupracovali, pojilo je blízké přátelství – a politický i kulturní odkaz Václava Havla dodnes Michael Žantovský rozvíjí ve svém veřejném působení, ať už jakožto diplomat (působil jako velvyslanec v USA, Izraeli a Velké Británii), manažer (v letech 2015–2023 byl ředitelem Knihovny Václava Havla), editor (k vydání připravil několik havlovských publikací) či autor.
Jeho kniha však nenabízí jen pohled „zevnitř“; Žantovský vnímá Havlův život, literární dílo i politické působení i s kritickým odstupem, s maximální možnou objektivitou a odbornou erudicí. Uplatňuje přitom též svou původní profesi klinického psychologa; jak sám v knize poznamenává, „jednou z méně radostných, ale nezbytných stránek této profese je schopnost zaujmout klinický postoj, tj. dokázat pozorovat jiné lidské bytosti (včetně těch, které jsou vám nejblíž), jak zápasí, vítězí, prohrávají, trpí a umírají, a dělat si přitom po celou dobu nezúčastněné poznámky“.

Žantovského Havel nyní, po deseti letech od svého prvního vydání, vychází v rozšířené podobě; na základě nových pramenů a informací Michael Žantovský svůj výklad místy aktualizuje a nabízí i jednu zbrusu novou kapitolu věnovanou Havlově úloze v narovnávání česko-německých vztahů.

„Když vezmete do rukou knihu o někom, koho jste přes čtvrtstoletí znali a s kým jste v různých dobách a různých formách spolupracovali, máte jisté pochyby, jak pravdivý může být obraz toho člověka. Po přečtení tuto knihu obdivuji. Michael Žantovský ji napsal s důkladností zkušeného novináře a s kritickým pohledem, který vidí i Havlovy slabosti a vrtochy, ale také nezakrývá svou lásku k němu. Je to neskutečně zajímavý portrét vývoje, dospívání a životního díla člověka, který nejen ve své době, ale dodnes převyšuje politiky nejen v Čechách, ale i v celé Evropě.“
– Karel Schwarzenberg

„Překrásná kniha o největší osobnosti našich novodobých dějin.“
– Tomáš Sedláček

„Havel byl jedním z nejvýznamnějších a nejprovokativnějších intelektuálů-státníků své doby – nonkonformista, odhodlaný žít v pravdě a neustále zpochybňující systém, své spoluobčany a sebe sama. K popisu, interpretaci a analýze tohoto mravního velikána není povolanějšího autora, než je Michael Žantovský. Jeho havlovská biografie je psána s velkým porozuměním, otevřeností a láskou – a nabízí nejen erudovanou analýzu Havlova politického odkazu, ale i jeho uměleckého díla.“
– Madeleine Albrightová

„Václav Havel patřil k nejvýznačnějším mravním a politickým vůdcům naší doby – a Michael Žantovský napsal jeho definitivní životopis. Jeho moudrá a zároveň vzrušující kniha výborně postihuje Havlovu velikost. Na základě dlouholetého blízkého přátelství tu vzniklo hluboce osobní vyprávění, jež přináší inspiraci i poučení.“
– Walter Isaacson

Kniha získala na veletrhu Svět knihy ocenění Český bestseller za rok 2014.

Dvorskou společnost Norbert Elias poprvé vydal v roce 1969.
Tato kniha představuje široce pojatou analýzu utváření se společenských a sociálních vztahů v dvorském prostředí v období
starého režimu. Středobodem autorova zájmu je dvorská společnost francouzského krále Ludvíka XIV., jež podle jeho názoru vytvořila zcela nové modely společenského chování aristokracie, jež v jistých proměnách přežívaly hluboko do 19. století
a jež i při zániku monarchií ve většině západního světa ovlivňují
chování politických i kulturních elit do současnosti.

Manželé Belhadžovi, Maročan Amin a Francouzka Mathilda, si
splnili sen. Po letech tvrdé dřiny proměnili své hospodářství
v prosperující a vzkvétající podnik. Teď už konečně patří mezi
elitu země, užívají si svůj blahobyt a věří, že dál bude jenom
lépe.
Jenomže jejich soukromý život i veřejné dění mají do idyly velmi daleko. Stýkají se sice s bohatými Francouzi, ale jejich
rovnost je jen zdánlivá a pohrdlivá samolibost bývalých kolonistů stále hmatatelná. Ani běžní, často živořící Maročané je
nepovažují za jedny z nich. Také jejich vzájemný vztah není tím,
co ukazují navenek. Útěchu jim přináší úspěchy nadané dcery Ajši, těžkou hlavu jim však dělá vzpurný syn Selim. Rodinný
mikrokosmos odráží situaci v celé zemi. V Maroku se více než
deset let po získání nezávislosti mezi povznesenými privilegovanými a zbytkem obyvatelstva nic nezměnilo.

Kniha se do hloubky a pečlivě zabývá motivy a impulsy, které v sobě zpracovávají současní muži – otcové rodin, ať již úplných, či neúplných. Nahlíží ze současnosti na dřívější výchovné
postupy, hledá, kudy z nich ven a jak si nastavit život tak, aby
budoucnost naše i našich dětí byla lepší. Knížka je propracovanou cestou k sobě samému, k nalezení vnitřní rovnováhy, z níž
vychází úzký, láskyplný a zdařilý vztah k dětem i dalším členům
rodiny, je jakousi obdobou kontaktního rodičovství „pro muže“,
kteří v současnosti stále čelí výzvám minulých dob a klišé. Čtenář v ní najde nejen otázky k zamyšlení nad minulostí a životem vlastních otců a dědů, ale i návody a postupy, jak najít
sebe sama a neztratit své děti.

Znamení.
Předzvěsti.
Vlna změn.
Ať to chcete nebo odmítáte,
Hvězdovládci přicházejí.

Sekta vyznavačů aurigiánské hereze je zničená, ale volání, vyslané do vesmíru, nezůstalo bez následků. Hvězdovládci – wëtrëigaës – se blíží. Představují hrozbu, proti které by se měli spojit i největší nepřátelé: telepat Aš~šád, velekněz z Rekeghu, Lodě, sgen z Fomalhiwy i nová pozemská Velekněžka Regentka. Jenže pro ty, kteří touží po moci, je těžké zapomenout na vlastní cíle. Ne každý překročí svůj stín. Dost se najde těch, kteří by si ve skutečnosti příchod Hvězdovládců přáli. A čím víc se o Hvězdovládcích mluví, tím víc se stávají realitou.

Lucas netouží být všemocným hrdinou. Slyší Lodě, nabírá psychotronické síly a Klíč má na dosah… jenže snadné cesty, které se samy nabízejí, nikdy nebyly pro něj. Jak je jeho zvykem, míří právě na opačnou stranu: do mlhy a do tmy, přes přízračný most a skrz největší ponížení – protože právě to je správný směr.

Tuší, co si ostatní ještě nepřiznali.
Tady běžná řešení
nestačí.

Vše nasvědčuje tomu, že se na muminí údolí řítí katastrofa. Doslova a do písmene, protože na nebi se objevila kometa, kvůli které se Muminek s Čenichem vydávají na dobrodružnou a hlavně velice nebezpečnou výpravu. Musí zjistit, jestli jim skutečně hrozí nebezpečí. Čtenáři se v této knize dozví, jak se Muminek seznámil se Šňupálkem, Ferkem a slečnou Ferkou, ale také mnohé podstatné věci o přátelství a soudržnosti. Nakonec zjistí i to, zda nastane, či nenastane konec světa.

Během pandemie covidu strávil dle svých slov Nick Cave celé
hodiny na telefonu; jedním z lidí, s nimiž si volal nejčastěji, byl
irský zpěvák a publicista Seán O’Hagan – a jejich hovory s postupem času nabývaly na intenzitě a začaly se točit kolem několika uzlových bodů: víry, umění, hudby, svobody, smutku
a lásky. Oba přátelé se dohodli, že si telefonáty budou nahrávat – a z nějakých padesáti hodin nahrávek se po radikálním
redakčním zpracování zrodila kniha Víra, naděje & masakr.
Najdeme v ní vše, co jsme si od Nicka Cavea za čtyři dekády
jeho oslnivé umělecké dráhy navykli očekávat; dostane se nám
upřímné osobní zpovědi i originálních meditací nad smyslem
života a umění, a ještě lecčeho navíc. Jak říká sám Cave: „Tahle kniha pro mě hodně znamená a myslím, že ji upřímně ocení i každý, komu se nějak zvrtnul život, koho trápí tvůrčí blok,
kdo má problém se závislostí, kdo truchlí, kdo zažívá duchovní krizi, kdo se pídí po smyslu života, kdo hledá krásu, kdo se
chce naučit, jak napsat píseň či odehrát koncert nebo jen tak
existovat.“

Zima 1963. Do města v liptovských horách přijíždí zkušený důstojník Státní bezpečnosti, aby dohlížel na vyšetřování bestiálního zločinu. Rychle však zjistí, že pachatelem není člověk, ale nesmírně vynalézavý a zlomyslný fenomén. Uprostřed stoleté zimy přibývá obětí, a stejně tak zvláštních a děsivých úkazů. Napětí stoupá, schyluje se ke konfliktu bezpečnostních složek státu.
Mistrovský mix kriminálního thrilleru, kosmického hororu a historického románu zasazený do dusné atmosféry Československa šedesátých let.

Hlubina nabízí samostatný příběh, ale dá se číst i jako prequel románu Strach, jednoho z neúspěšnějších Karikových mysteriózních thrillerů.

Gildas (či Gilda, kol. 500–570) byl britonský klerik. Učenost a literární styl mu vysloužily přídomek Sapiens (Moudrý). Jeho spis v latinském originále známý pod názvem De excidio et conquestu Britanniae (O zkáze a dobytí Británie) vypráví o pořímské historii Británie. Jde o jediný dochovaný podstatný zdroj o tomto období, vytvořený téměř současníkem. Jako člen řádu ovšem ve svém vyprávění nenabízí nestranný pohled, nýbrž favorizuje ideál mnišství. Spis ve formě kázání o třech částech odsuzuje činy autorových současníků sekulárních i církevních. První část se skládá z vysvětlení díla a stručné historie římské Británie od jejího dobytí za principátu až do autorovy doby. Kritizuje Britony za jejich hříchy, současně však také oslavuje hrdiny jako Aurelia Ambrosia, kterého coby první popisuje jako vůdce odporu proti Sasům. Zmiňuje také vítězství v bitvě u hory Badon, později připisované Artušovi. Gildas sám ovšem jednoznačného velitele vojsk neuvádí. Druhá část odsuzuje pět britských králů: Constantina, Aurelia Conana, Vortiporia, Cuneglase a Maelgwna. Jedná se o jedinou dochovanou zmínku o těchto osobnostech, napsanou v době jejich vlády, proto je z historického hlediska velmi cenná: V poslední části Gildas opět kriticky vystupuje proti tehdejšímu kléru.

Mikušova sbírka krátkých próz je souborem, který neslibuje
potěchu jen příznivcům skutečných chameleonů, ale i zadostičinění odpůrcům chameleonů příslovečných. V textech, které s mystifikační hravostí překračují obvyklou podobu povídkového vyprávění, najdeme mimo jiné záznam wrestlingového
zápasu, kroniku fiktivní obce, přepis nonkonformního rozhlasového vysílání, dojde samozřejmě i na titulní výstavu chameleonů, která zcela nečekaným způsobem zasáhne do života
lidí v Praze.
Satirický osten provází všudypřítomný humor, který může upomenout na Woodyho Allena či monthypythonskou, ale i haškovskou tradici. Až bizarní logika a experimentální rozkročenost zase připomene Daniila Charmse či Donalda Barthelma.
Výsledkem ovšem nejsou epigonské texty, nýbrž nepředvídatelný autorský samorost, jehož dílo u nás nemá obdoby.

„V časech dlouho trvajícího volání po ,svěžím větru v tuzemské literatuře‘
představuje Mikušova sbírka krátkých próz jasnou a nepřehlédnutelnou
odpověď na tento hlad po svérázném pojetí a neoposlouchaném hlase!“
Přemysl Krejčík