Gildas (či Gilda, kol. 500–570) byl britonský klerik. Učenost a literární styl mu vysloužily přídomek Sapiens (Moudrý). Jeho spis v latinském originále známý pod názvem De excidio et conquestu Britanniae (O zkáze a dobytí Británie) vypráví o pořímské historii Británie. Jde o jediný dochovaný podstatný zdroj o tomto období, vytvořený téměř současníkem. Jako člen řádu ovšem ve svém vyprávění nenabízí nestranný pohled, nýbrž favorizuje ideál mnišství. Spis ve formě kázání o třech částech odsuzuje činy autorových současníků sekulárních i církevních. První část se skládá z vysvětlení díla a stručné historie římské Británie od jejího dobytí za principátu až do autorovy doby. Kritizuje Britony za jejich hříchy, současně však také oslavuje hrdiny jako Aurelia Ambrosia, kterého coby první popisuje jako vůdce odporu proti Sasům. Zmiňuje také vítězství v bitvě u hory Badon, později připisované Artušovi. Gildas sám ovšem jednoznačného velitele vojsk neuvádí. Druhá část odsuzuje pět britských králů: Constantina, Aurelia Conana, Vortiporia, Cuneglase a Maelgwna. Jedná se o jedinou dochovanou zmínku o těchto osobnostech, napsanou v době jejich vlády, proto je z historického hlediska velmi cenná: V poslední části Gildas opět kriticky vystupuje proti tehdejšímu kléru.
Malá Esme vyrůstá ve světě plném slov. Zvědavá holčička bez
maminky tráví dětství ve skriptoriu – zahradní kůlně doktora
Murrayho, kde její otec spolu s dalšími muži pracují na monumentálním projektu, Oxfordském slovníku angličtiny. Esme má
svoje místečko pod stolem, kde o ní nikdo ani neví. A jednoho
dne tam k ní spadne papírek s definicí slova. To slovo označuje ženu, jejímž údělem je celoživotní služba, a do Oxfordského
slovníku se nedostalo, ale Esme ho zachrání, a zahájí tak sbírku, která obsahuje slova a významy, jež muži-vzdělanci tehdejší doby nepovažují za dostatečně důležitá či „vhodná“.
Jak
Esme roste a poznává svět, uvědomuje si, že jde často o výrazy, jež popisují svět žen a chudých lidí. V době, kdy sílí hnutí za
volební právo žen a na obzoru se stahují mračna první světové
války, tak Slovník ztracených slov vypráví příběhy lidí, kteří se
do „velkých dějin“ nevešli.
Pip Williamsová, inspirována skutečnými
událostmi, se ponořila do archivů a výsledkem
je úžasný, vtipný i poučný historický román
o síle slov a tvrdohlavosti vedoucí k pokroku.
Malá Esme vyrůstá ve světě plném slov. Zvědavá holčička bez
maminky tráví dětství ve skriptoriu – zahradní kůlně doktora
Murrayho, kde její otec spolu s dalšími muži pracují na monumentálním projektu, Oxfordském slovníku angličtiny. Esme má
svoje místečko pod stolem, kde o ní nikdo ani neví. A jednoho
dne tam k ní spadne papírek s definicí slova. To slovo označuje ženu, jejímž údělem je celoživotní služba, a do Oxfordského
slovníku se nedostalo, ale Esme ho zachrání, a zahájí tak sbírku, která obsahuje slova a významy, jež muži-vzdělanci tehdejší doby nepovažují za dostatečně důležitá či „vhodná“.
Jak
Esme roste a poznává svět, uvědomuje si, že jde často o výrazy, jež popisují svět žen a chudých lidí. V době, kdy sílí hnutí za
volební právo žen a na obzoru se stahují mračna první světové
války, tak Slovník ztracených slov vypráví příběhy lidí, kteří se
do „velkých dějin“ nevešli.
Pip Williamsová, inspirována skutečnými
událostmi, se ponořila do archivů a výsledkem
je úžasný, vtipný i poučný historický román
o síle slov a tvrdohlavosti vedoucí k pokroku.
Román vyšel poprvé v roce 1932 a je inspirován dobou autorova dětství a raného jinošství v židovském městečku na dnešní
Ukrajině, jež tehdy patřila k carské říši. Chlapec Penek pochází
z jidiš hovořící rodiny velkoobchodníka s obilím a dřívím. Je v ní
nejmladším, avšak nemilovaným dítětem. Postupně se vzdaluje náboženskému i společenskému životu svých příbuzných
a stále častěji utíká z velkého bohatého domu na předměstí
štetlu, kde vládne nepředstavitelná bída. Jeho sympatie patří
stále více světu chudiny a drobných řemeslníků, jejichž synové, ačkoli je pro ně původně „zatracený panský synek“, ho na
konci příběhu přijmou za svého.
Dialektika, počínaje Zénónem – přes Marxe a Hegela – a Slavojem Žižekem konče, má za rámcový cíl uchopit myšlení v jeho utváření a zrodu. Jejími typickými tématy jsou tudíž pohyb a spor. Tím se vymezuje vůči logice, která popisuje neměnné zákony myšlení, a jako taková se orientuje spíš na výsledky myšlení než na myšlení samo. Jejím tématem jsou neměnné pravdy; spor představuje skok do nemyšlení, iracionality. Cílem knihy je přiblížit, co lze dialektikou v tomto smyslu rozumět, a to na pozadí širokého spektra příkladů z odlišných oblastí zkušenosti, od matematiky přes hudbu po literaturu a výtvarné umění.
Hlavní hrdinka Kei se snaží vyrovnat s tím, že její manžel Rei před dvanácti lety beze stopy zmizel. Netuší, zda je manžel mrtvý, nebo zda od rodiny utekl. V jeho diáři ji zaujala poznámka Manazuru, což je název malého přímořského letoviska nedaleko Tokia.
Kei žije se svou matkou, vychovává dospívající dceru Momo a udržuje vztah se ženatým mužem, ale myšlenky na zmizelého manžela nedokáže dostat z hlavy. Znovu a znovu ji to táhne k moři, do Manazuru. Koneckonců tam, v hluku příboje, můžete najít všechno: ztraceného manžela, zapomenutou minulost i sebe.
V Manazuru totiž vstupuje do světa, kde čas se dokáže zastavit i vrátit, zvuky se vytrácejí a věci mizí. Duchové přicházejí a odcházejí, loď na moři hoří, oběšená žena visí nad hladinou. Dějí se tam opravdu podivné věci.
Děj se pohybuje jakoby ve vlnách mezi přítomností a minulostí, reálným a neskutečným světem. Plyne pomalu, ale přitom udržuje čtenáře v napětí. Díky poetickému stylu autorky, kterému nechybí prvky magického realismu, tajemno, melancholie ani jemný humor, je z příběhu cítit tichá něha.
„Krásný a hluboký příběh o ztrátě a paměti… . Jemný, poetický … Silný.“
-Book Riot
„Duchařský příběh či meditace o životě a smrti, o rodině a o sobě samém. Poutavý a napínavý román jistě uspokojí všechny čtenáře.“
Booklist
Další detektivka s Jacksonem Brodiem.
Před třiceti lety došlo v idylickém zákoutí venkovském Devonu k hrůznému zločinu. Šestiletá Joanna byla u toho. A teď má pachatel vyjít na svobodu.
Předčasně zmoudřelá šestnáctiletá Reggie pracuje v Edinburghu jako chůva pro sympatickou lékařku. Ta jednoho dne zmizela i s děckem, ale všem kromě Reggie jako by to bylo jedno.
A na druhém konci města vrchní inspektorka Louise Monroeová také někoho pohřešuje. Zatím netuší, že ji pátrání svede dohromady se starým známým Jacksonem Brodiem – mužem, jehož život je jako jízda na horské dráze.
Důležitá, nedobytná pevnost v držení katolíků – Vyšehrad. Husitské vojsko vedené hejtmanem Janem Žižkou se Vyšehrad bezúspěšně snaží dobýt. Žižkovi na pomoc přispěchá Lieselotte, vnučka geniálního vojenského inženýra, lékaře a spisovatele Konráda Keisera. Její důmyslný plán sice nakonec dovede husity dovnitř pevnosti, ale boj uvázne na mrtvém bodě, dojde k přerušení přísunu potravin a oběma stranám uvnitř pevnosti hrozí hladomor. Žižka se nemilosrdně rozhodne zvítězit za každou cenu, když vtom zasáhne Šárka, která se sama ocitá na prahu smrti vyhladověním.
Už v 19. století představoval Tibet a jeho hlavní město
Lhasa, ležící téměř tři kilometry nad mořem, pro mnohé cestovatele ten nejvytouženější cíl. Vábení tajemné
země i její strategický význam vedly odhodlané cestovatele z viktoriánské Británie, carského Ruska, Ameriky a řady dalších zemí světa k tomu, aby se zas a znova a bez ohledu na neochotu, ba až odpor Tibeťanů
pokoušeli do této izolované oblasti proniknout. Osudy oněch nejrůznějších dobrodruhů, mystiků, horolezců a misionářů líčí britský novinář, historik a spisovatel
Peter Hopkirk poutavě a čtivě. Popisuje rovněž, jakými způsoby se Čína odjakživa snažila na „střeše světa“ udržet a prosadit zde svůj vliv, což vyvrcholilo čínskou invazí v 50. letech 20. století. V krátkém doslovu
Hopkirk aktualizuje text pojednáním o dnešním Tibetu –
okupovaném dodnes Číňany.
Protestantská etika a duch kapitalismu je patrně nejznámějším a zároveň k nejdiskutovanějším Weberovým dílem. Weber ho publikoval v letech 1904–1905. Zamýšlí se v něm nad počátky a příčinami vzniku kapitalismu, resp. nad souvislostmi mezi rozvojem kapitalismu, náboženskými systémy, racionalismem a byrokratizací státu. Vcelku jednoznačně zde spojuje vznik kapitalismu s protestantským náboženstvím, s protestantskou kulturou a s protestantskou etikou práce, vykazující prvky askeze, šetrnosti a střídmosti. Důraz přitom klade na protestantský smysl pro zisk, jenž se podle jeho názoru liší od ekonomického myšlení katolíků, kteří vykazují větší sklony k humanismu, zároveň však i k mysticismu. V rovině náboženské senzibility stejně jako v rovině věroučně podmíněné mentality vidí základní rozdíly ve vzniku a možnostech rozvoje principů kapitalismu v protestantském a katolickém prostředí, resp. v prostředí křesťanských a nekřesťanských civilizací a společností. Překladu Protestantské etiky předchází zasvěcený úvod od sociologa a znalce Weberova díla Miloše Havelky.