Kniha obsahuje tři soubory textů – Hořící světla, První setkání a Mé sešity – které jsou věnovány dětství a mládí před setkáním s budoucím manželem. Autorka je napsala v letech 1935–1944 v mateřském jidiš po návštěvě Polska, kde se opět setkala s antisemitismem, o němž se domnívala, že jej revoluce roku 1917 vymýtila. Její próza hluboce lyricky oživuje svět zaniklých věcí, zátiší, scenérií, v nichž je člověk spíše vetřelcem. Texty vnímavě doprovodil ilustracemi Marc Chagall.

První železo získával člověk z meteoritů, a proto mu přisuzoval týž posvátný charakter jako nebesům, odkud pocházelo. Stejně pohlížel i na ty, kdo se železem a s kovy vůbec pracovali – na horníky, hutníky a kováře. Kniha Kováři a alchymisté není historií alchymie. Autor v ní pouze sleduje vývoj některých prastarých mýtů, rituálů a symbolů, které začaly být spojovány se zmíněnými řemesly a později i s alchymisty. Shrnuje zde poznatky publikované v jeho starších, rumunsky psaných pracích, ale rozšiřuje je o poznatky novější a přibližuje je myšlení poválečné Evropy. Na pozadí dávných mýtů a symbolů vyvstává příběh prastarého snu o tom, že člověk ovládne přírodu (nebo také Přírodu, chápanou jako hierofanii), v jejím díle bude pokračovat lépe a rychleji a sám zaujme místo Času. Jak podotýká Eliade, tento sen se uskutečnil teprve nedávno – za cenu toho, že příroda i práce ztratily svůj posvátný charakter a člověk se ocitl v „odcizeném světě“. Odvěký sen se tak stal pastí, z níž bude těžké najít východisko.

Monografie sleduje příběh Kubíčkova sochařského umění od lapidárních, často symbolicky laděných soch z let kolem první světové války k expresivně podbarveným plastikám dvacátých let, prolnutým účastí s člověkem práce, až ke klasicky vyzrálým skulpturám, vyznačujících se nezaměnitelnou lyricko-poetickou intonací. Odborný výklad Jiřího Hlušičky provází rozsáhlá obrazová část zahrnující 16 barevných a 90 černobílých reprodukcí děl Josefa Kubíčka, jakož i výběr archivních fotografií. Představu o sochařově tvůrčím vývoji i lidském osudu dokreslují dokumentační texty Život a dílo v datech, které vypracoval jeho vnuk Adam Kubíček.

Renomovaný překladatel z angličtiny Tomáš Hrách sbíral od šestnácti let místo odznaků a známek anglické idiomy a slangové výrazy. Nejdříve to dělal jen tak ze zájmu a posléze z potřeby. Výrazů přibývalo a sám se k nim při předkládání stále vracel jako do slovníku. Napadlo ho se o svoji sbírku podělit se všemi, kdo anglický jazyk studují, používají při práci či jím hovoří. Není to odborná publikace, jde o příručku, jež vznikla z nadšení a při práci na řadě překladů. Samozřejmě si nečiní nárok na úplnost a či důsledné sledování idiomů či slangových výrazů v určité oblasti a není příručkou akademickou. Je záživnou snůškou, všehochutí a směsicí jazykových termínů z americké, britské i australské angličtiny, zahrnuje výrazy obecného, černošského, zločineckého, narkomanského, policejního, veršovaného, vojenského a školního slangu a výrazy vulgární.

Nové vydání románu známého představitele pražské německé literární scény

Mystický román odehrávající se v Holandsku.

Některá z vašich známých, kamarádek, možná vaše dcera nebo vnučka nebo snad přímo vaše žena čeká miminko? A vy jste byli požádáni, abyste ji doprovázeli během příprav k porodu a pak přímo u porodu? A nedovedete si svou úlohu zcela jasně představit, protože zkrátka ještě nevyšla kniha, která by oslovovala především partnery u porodu, ať již tímto partnerem je manžel, přítel, sestra, maminka nebo kdokoli, koho si nastávající maminka vybere jako průvodce, pomocníka, utěšitele nebo rádce na cestě, která vede ke zrození nového života. Tato knížka by měla sloužit jako váš průvodce a rádce, abyste věděli, co v té které chvíli dělat, jak se zachovat, aby rodící ženě bylo lépe ve chvílích, kdy ztrácí elán, a aby porod, který bude prožívat, se stal jednou z jejích nejkrásnějších vzpomínek. Autorka knihy celý svůj život strávila se ženami a prací pro těhotné a rodící ženy. Její rady jsou podávány citlivým, dobře srozumitelným způsobem, takže projít džunglí odborných výrazů a zaběhnutých postupů, spojených s porodnickou péčí, bude pro vás mnohem snadnější, protože budete vědět, co se právě děje a o čem se hovoří.

Španělský novinář Juan Arias uskutečnil v červenci roku 1998 v Rio de Janeiru řadu rozhovorů s brazilským autorem bestsellerů Paulem Coelhem, jejichž výsledkem je obsáhlý text, uspořádaný podle témat: Znamení; Blázinec, vězení a mučení; Soukromý život; Politika a etika; Ženství; Magie; Drogy; Konverze; Spisovatel; Čtenáři. Paulo Coelho tu mluví velmi otevřeně o svých prožitcích a názorech, o okamžicích, jež přispěly k jeho vnitřní proměně, i o lidech, kteří v jeho životě sehráli velkou roli. Mnohdy jednoduché formulace autora, který tvrdí , že píše pro „obyčejné“ lidi, nabývají zvláštního významu, když si uvědomíme, že během jediného desetiletí se tento spisovatel octl mezi deseti nejpřekládanějšími autory světa a že jeho charismatická osobnost má nepopiratelný úspěch při prezentaci těchto děl v mnoha zemích.

Jože Pirjevec přednáší východoevropské dějiny na univerzitě v Padově. Jeho práci lze charakterizovat jako syntetické zpracování jugoslávských dějin dvacátého století. Původně byla publikovaná italsky, český překlad pochází z přepracovaného a rozšířeného vydání slovinského. Moderní jugoslávské dějiny sleduje v širokých mezinárodních souvislostech. Hlavní důraz klade na postižení politických dějin. Pirjevcovy dějiny jsou moderní historií Srbů, Chorvatů a Slovinců, ale i makedonského a albánského etnika. Předností jeho práce je nestrannost, nepodlehnutí konjunkturálnímu projektování jugoslávské současnosti do její nedávné minulosti. Syntetické zpracování dějin moderní Jugoslávie v českém jazyce doposud vydáno nebylo. Pro většinu čtenářů, kteří si o současném krizovém vývoji v tomto prostředí vytvářejí názory pouze prostřednictvím publicistických textů, představuje tato práce jedinečnou možnost hlubšího pochopení jeho příčin a zároveň i první zevrubné seznámení se s moderními jugoslávskými dějinami vůbec.

Kniha básní předního představitele naší současné výtvarné scény, kreslíře, ilustrátora a knižního výtvarníka Jiřího Šalamouna. Poetika jeho básní, které zatím uveřejňoval příležitostně v katalozích svých výstav a na stránkách Literárních novin, je – v kontextu české poezie – neobvykle přínosná především svou inspirací v ikonografii starého umění výtvarného i slovesného (zejména lidového a zlidovělého).