Dnes již klasické dílo – slavný román, psaný formou jednoduchých dopisů Bohu, o ženském sebeuvědomování i sebevědomí. Nejznámější dílo afroamerické spisovatelky, která spolu s Toni Morrisonovou představuje v Americe výrazný ženský hlas a která započala éru literatury, v níž si ženské spisovatelky troufly psát otevřeně o svém sexuálním prožívání.. Barva nachu byla v USA (tedy ještě před později tak opatrnou „politickou korektností“) nadšeně přijata, získala dvě nejdůležitější literární ceny a také ji úspěšně zfilmoval Steven Spielberg. Nezapomenutelný literární portrét hrdinky Celie, jejích přátel a rodiny je plný vášně, bolesti a chuti do života. K opravdovosti a dojemnosti příběhu přispívá především jazykový způsob, jakým je Celiina výpověď podána.
Povídka Loučení se Sidonií vyšla v roce 1989. Jde o autentický příběh odloženého cikánského dítěte vychovávaného rakouskou dělnickou rodinou Hanse a Josefy Breiratherových, které se nepodaří zachránit milovanou malou Sidonii před Osvětimí. Při registraci rakouských cikánů v roce 1943, která předcházela transportům do koncentračních táborů, je vypátrána Sidoniina pravá matka a děvčátko musí sdílet její osud.
Brazilský spisovatel Paulo Coelho, který patří k pěti nejčtenějším autorům světa, vytvořil ve svém románu modelovou situaci, v níž má proběhnout boj dobra a zla. Do upadající horské vsi přijde cizinec, aby se formou ďábelského pokušení dobral podstaty lidské přirozenosti. Důležitou roli v pokušitelově plánu sehraje servírka slečna Chantal Prymová. Románem Ďábel a slečna Chantal autor končí trilogii A dne sedmého…, k niž patří knihy U řeky Piedra jsem usedla a plakala a Veronika se rozhodla zemřít.
Kniha známého autora barvitě popisuje události 2. světové války v Pacifiku od přepadení americké námořní základny v Pearl Harboru japonským letectvem 7. prosince 1941 přes boje o ostrovy roztroušené na obrovské ploše největšího světového oceánu až po podpis bezpodmínečné kapitulace Japonska na palubě americké bitevní lodě Missouri v Tokijském zálivu 2. září 1945. Hlavní pozornost je věnována námořním operacím, jež hrály na tichomořském válčišti dominantní roli a vedly k obrovským námořním bitvám v Korálovém moři, u Midway, v okolí ostrova Guadalcanal, ve Filipínském moři a u Leyte.
Jméno Ippolita Desideriho (1684 až 1733), italského jezuity, který prožil patnáct let v Asii a z toho šest roků v Tibetu (1716-1721) nenajde čtenář asi v žádném literárním sllovníku. Zato mu náleží první místo mezi evropskými objeviteli a znalci Tibetu. Výsledkem autorovy usilovné práce a mnoholetého studia je jeho monumentální Cesta do Tibetu, představující pravý skvost v cestopisné literatuře o této zemi. Jeho zájem se upínal v prvé řadě k poznání a pochopení tibetského buddhismu, jeho naukové podstaty a kultovní stránky. Díky intenzivnímu studiu tibetského buddhismu se z něho stal ve své době a ještě dlouho potom největší znalec tohot náboženství, jeho literatury, hierarchie a lidového kultu, jež popsal s udivující přesností, jak se málokterému z pozdějších evropských učenců podařilo. Přísluší mu rovněž primát prvního evropského znalce tibetského jazyka. Kniha je doplněná bohatým vysvětlivkovým aparátem a mapovým doprovodem.
Dodatky k Ottovu slovníku naučnému.
Příběh dnes nejpočetnějšího severoamerického indiánského kmene z pera francouzského badatele začíná mýty o původu Navahů, svéráznými náboženskými představami obohacenými idejemi obyvatel sousedních puebel. Autor se však zaměřuje především na období let 1540–1990, od počátků prvních kontaktů se Španěly přes boje s Američany až po definitivní usazení v rezervaci a současný život, který se od života ostatních kmenů USA výrazně liší. Kniha obsahuje řadu fotografií a nákresů.
Tato kniha, věnovaná duchovnímu světu Indiánů kmene Goajiro, vznikla na základě terénních výzkumů prováděných pod vedením známého francouzského antropologa Clauda Lévi–Strausse. Na území kmene na pomezí Kolumbie a Venezuely byl shromážděn bohatý textový materiál, tvořící první část knihy. V její druhé části autor, žák a pokračovatel slavného antropologa, tento materiál podrobně analyzuje.
Monografie brněnského religionisty a filosofa stojí na pomezí mezi historiografií a filosofií dějin. Prolínají se v ní různé perspektivy (historická, filosofická, politologická, religionistická), které se soustřeďují kolem problému evropanství, evropskosti a otázky, jak si vlastně rozumíme, jestliže si rozumíme jako Evropané. Jejím cílem je dovést úvahy o Evropě od prvotních mytických sebevymezení až po současné pokusy o novou sebeidentifikaci Evropy v evropské integraci.
V češtině dosud nevydané dvě povídky známého amerického spisovatele. Vzpomínka na dědečka – napsaná v roce 1946 a znovuobjevená v roce 1984 – je poetickou vzpomínkou na dětství, psanou původně jako dárek pro Capoteho tetu. Malý chlapec opouští s rodiči svůj domov, kde zanechává svého milovaného dědečka i s jeho tajemstvím… Inspirací pro postavu dědečka byl autorův starší bratranec. Návštěvník na Den díkůvzdání vyšel původně v časopisu McCall’ s v roce 1967. Chlapec Buddy žije se svou postarší excentrickou sestřenicí slečnou Sookovou v domě na venkově. Chystají se na hlavní americký svátek – Den díkůvzdání. Oním zvláštním návštěvníkem je spolužák Odd, který Buddyho neustále trápí a tyranizuje. Pozváním na slavnostní večeři se má Buddy naučit nenávidět své nepřátele. Obě novelky doplňuje nejproslulejší a jedna z Capoteho nejkrásnějších povídek, u nás již známá Vánoční vzpomínka.