Je až s podivem, že tato hravá a zároveň hluboce modrá knížka, či spíše šest modrých sešítků – písanek –, upadla v zapomenutí. Již před třiceti lety se totiž u nás objevil text, který nejenže nezestárnul, ale naopak lze s jistotou tvrdit, že jeho kvality dokážeme ocenit až dnes, kdy se nabízí srovnání s konečně dostupnou světovou literaturou. Jako by povaha dnešní doby přímo dychtila po textu tohoto typu, kdy vnější zábavná pestrost a hravost v sobě skrývá mnohovrstevnatost a hluboké poznání. Svérázný humor a přímo neuvěřitelná imaginace prostupují všechny roviny textu, od dětinsko–dadaistických jazykových hříček a nadšení pro bláznivé zkratky přes absurdní humor až po mrazivá podobenství podaná s nikterak zakrývaným černým humorem.Ilustroval Mikuláš Rachlík.
Novela, která má schopnost – budete-li naladěni na její notu, ale možná i v případě, že ne, a o to bude větší vaše překvapení – přenést vás do světa denního snění. Do vašeho vlastního, či toho autorova, k zapomenutým vzpomínkám, snům a touhám uniknout kamsi. Můžete své vlastní denní snění díky této útlé novele prožít i s jiným člověkem a těšit se z poznání, že existují souběžně a nezávisle po celou dobu vašeho života dva paralelní světy – ten skutečný a ten vysněný.
Další ze skupiny amerických experimentálních autorů, který je stejně jako D. Barthelme a T. Pynchon označován za satirika satirizujícího vše americké. Tato Cooverova hravá novela je malým literárním klenotem, v němž se přísný pán a jeho nepříliš pečlivá služka každé ráno znovu a znovu setkávají při opakujícím se rituálu zvláštního druhu vyplácení.
Saroyanův román z roku 1964, stejně jako Kluci a holky, když jsou spolu, nese autobiografické prvky – je o spisovateli, který se zastavuje na týden v New Yorku v očekávání velkých věcí, ale přichází okamžik, který vždycky, dříve nebo později, musí nastat, jeden den v odpoledni světa, jak ho nazývá Saroyan, kdy se člověk chce jen natáhnout na postel a zavřít oči. Je to příběh muže, který hledá smíření se svým vlastním soumrakem, s vědomím nedokončených a nedokončitelných věcí.
Je až s podivem, že tato hravá a zároveň hluboce modrá knížka, či spíše šest modrých sešítků – písanek –, upadla v zapomenutí. Již před třiceti lety se totiž u nás objevil text, který nejenže nezestárnul, ale naopak lze s jistotou tvrdit, že jeho kvality dokážeme ocenit až dnes, kdy se nabízí srovnání s konečně dostupnou světovou literaturou. Jako by povaha dnešní doby přímo dychtila po textu tohoto typu, kdy vnější zábavná pestrost a hravost v sobě skrývá mnohovrstevnatost a hluboké poznání. Svérázný humor a přímo neuvěřitelná imaginace prostupují všechny roviny textu, od dětinsko–dadaistických jazykových hříček a nadšení pro bláznivé zkratky přes absurdní humor až po mrazivá podobenství podaná s nikterak zakrývaným černým humorem.Ilustroval Mikuláš Rachlík.
Dodatky k Ottovu slovníku naučnému.
Deset povídek, deset přesných popisů deseti situací, deset prožitků, které se buď odehrávají přímo uprostřed magických 90. let, nebo se skrz špinavé sklo přítomnosti ohlížejí zpět na magická léta osmdesátá… Co mají tyto prózy společné, je stručný, nepatetický styl a vyhraněný smysl pro pointu. Ačkoli se autor tematicky pohybuje v naší nejtěsnější současnosti, cosi v jeho textech stále jako by připomínalo literaturu undergroundu – snad je to výrazné outsiderovství vypravěče a jemu podobných hrdinů. Barmanka, feťáci, bezdomovec, restituent zavazujícího majetku, ukrajinský gastarbeiter a další Haklovy postavičky jsou lidé snažící se uprostřed stále bublající vyvřeliny naší nové doby (většinou neúspěšně) zachovat si vnitřní nezávislost, najít si oblast, kde by dokázala přežít jejich potřeba svobody a pozitivních vztahů. Haklovy povídky patří k tomu nejlepšímu, co v poslední době česká próza přinesla. Kniha je opatřena originálním grafickým listem Borise Jirků.
Tato vůbec první antologie jihoamerického (nikoliv indiánského) folklóru v češtině představuje vypravěčské umění národů Latinské Ameriky a karibské oblasti, jež se zformovaly vlastně až v průběhu 19. a 20. století. Setkáváme se v ní s legendami, mýty, pohádkami a lidovými historkami pocházejícími z různých oblastí: od severního Mexika, přes Kubu a Santo Domingo až po Argentinu a Chile na jihu. Většina shromážděných textů ukazuje na splývání minimálně tří různorodých tradic – evropské a americké především, v karibské oblasti a v Brazílii pak také africké. Zejména „kouzelné pohádky“ přinášejí celou řadu důvěrně známých evropských motivů, mnohdy však změněných k nepoznání, zatímco v pohádkách o zvířatech se projevují zejména vlivy indiánské a černošské tradice. Texty vyprávěné živým a svěžím jazykem jsou doplněny doslovem a podrobnými poznámkami a vysvětlivkami.
Kniha je shrnutím studia středověkých hradů během posledních třiceti let na celém území České republiky a svým pojetím se poněkud odlišuje od doposud publikovaných prací. V úvodu je nastíněna koncepce knihy a přehled důležitých etap studia středověkých hradů u nás. Vlastní text se skládá ze tří částí. První část nazvaná Hradní dispozice a její prvky, která bývá v evropské literatuře označována jako Burgenkunde, si všímá jednotlivých prvků tvořících hradní dispozici, jejich morfologie, typologie, souvislostí a vývoje. Druhá část knihy je věnována hradní typologii. Třetí část tvoří do základních etap členěný nástin vývoje hradů v Čechách a na Moravě od 12. do počátku 16. století. Kniha obsahuje bohatý, většinou doposud nepublikovaný obrazový materiál – fotografie, plány, stará vyobrazení.
Kniha volně navazuje na třísvazkový soubor Dějiny nábytkového umění od Františka Cimburka a kol. (Argo 1995–1996). Přináší informace o vývoji a proměnách nábytkové tvorby v Evropě a v zámoří (USA) ve druhé polovině 19. století a ve století dvacátém, až do nedávné minulosti (80. léta), s důrazem na specifičnosti vývoje v českých zemích. Textová část je doplněna černobílými a barevnými fotografiemi a reprodukcemi nábytkových předmětů z majetku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a jiných českých i zahraničních institucí a soukromníků.