Kniha se věnuje architektonické tvorbě „mladých mistrů“, žáků vídeňského profesora Otto Wagnera, kteří na přelomu 19. a 20. století uplatnili své modernistické představy o architektuře v moravských a slezských městech. Obdobně jako ve své předešlé knize, ve Století dědiců a zakladatelů, Jindřich Vybíral dokázal propojit dobu, v níž architekti tvořili, s jejich estetickými národy. I když Wagnerovi žáci nikdy nedosáhly věhlasu svého mistra a i když se jim v maloměstském prostředí podařilo realizovat pouze část svých projektů, přesto se jim podařilo prosadit alespoň v malém okruhu zadavatelů nové architektonické představy a alespoň částečně vdechnout Ostravě či Opavě nového uměleckého ducha.
Poslední zcela zásadní dílo Samuela Becketta, které se dosud neobjevilo v českém překladu. Tso je druhý Beckettův román (po Murphym), který byl napsán na konci války, ale vyšel v angličtině poprvé v Paříži roku 1953. Podobně jako Murphy je mnohavrstevným portrétem člověka, který sám je ztělesněním mnoha myšlenek a názorů, vyjadřujícím svébytnou filozofii o lidských možnostech v moderní době, ale zároveň je naprosto skvělým dílem humoristickým. Tso patří k Beckettovým nejčtivějším a nejopěvovanějším románům.
Syntetická práce předního amerického historika o dějinách holocaustu. Jedná se o jednu z nejuznávanějších knih, které se věnují problematice vyvražďování židovského obyvatelstva. Sleduje genezi konečného řešení židovské otázky od nástupu Hitlera k moci přes právní segregaci německých Židů prostřednictvím norimberských zákonů až po fyzickou likvidaci židovského etnika z oblastí ovládaných národními socialisty. Tuto velice složitou a eticky palčivou problematiku sleduje jak z hlediska židovských obětí, tak i z hlediska pachatelů (příslušníků SS, NSDAP a wehrmachtu) a diváků, obyčejných Němců.
Deníkový román maďarského spisovatele je milostným dramatem, ve kterém probleskuje život a dějiny nejmenované slovenské vesnice v Maďarsku 20. století.
Ona ho vábí i odstrkuje zároveň. On bez ní nedokáže žít. Oba dva k sobě připoutává hluboká touha a vzdaluje od sebe nevysvětlitelný odpor. Po celý život však k sobě vášnivě hledají cestu. O mnohém z toho, co jeden před druhým nikdy nedokázali vyslovit, píší v tomto deníku. Po jejich smrti v něm pokračuje její syn, jímž jejich rod vymírá. Zůstává tento deník. Ale skutečná příčina jejich nesouladu je navždy zahalena rouškou tajemství.
Příběh objevení domorodého kmene v jižní Indii, sepsaný předním českým znalcem této oblasti, už léta žijícím ve Francii. Objevení etnika, jehož předkové v oblasti sídlili ještě před Indoevropany i Drávidy, studium jeho jazyka a mýtů, jeho vztahy se záhadným kmenem Todů, to vše tvoří obsah knihy.
Francouzští lazarističtí misionáři E.-R. Huc (1813–1860) a J. Gabet (1808–1853) uskutečnili v letech 1844–1846 „rekognoskační“ cestu do Tibetu, aby zjistili místní podmínky a možnosti evangelizační práce mezi tamním obyvatelstvem.Jejich cesta, vedoucí severní trasou z Mongolska do Tibetu, je plná neuvěřitelných příhod obou cestovatelů. Líčí rozmanitá nebezpečenství divoké přírody, dává přesný popis neznámých populací čínského západu, jejich zvyků, vypráví o tajuplném světě tibetských klášterů. Zpáteční cesta do Číny vedla tentokrát přes východní Tibet, a své cestování ukončili v Macau, kam dorazili v říjnu 1846. Dílo, fascinující svým obsahem, vyšlo poprvé v Paříži v roce 1850 a bylo záhy přeloženo do řady evropských jazyků – do češtiny poprvé v roce 1887 (moderní české vydání v MF je z roku 1971). Třetí české vydání v nakladatelství ARGO se omezuje na druhou část cestopisu, věnovanou Tibetu, která byla doplněna fundovanou úvodní studií tibetologa doc. dr. Josefa Kolmaše, DrSc., a dobovými ilustracemi převzatými z prvního českého vydání z roku 1887.
Dva cestopisy ze 12. století líčící putování Evropou a celým Středomořím. Jejich autoři se navzájem poněkud liší stylem i úhlem pohledu, čímž se oba texty vhodně doplňují. Kniha, vycházející v překladu naší přední hebraistky Jiřiny Šedinové, je opatřena zasvěcenou úvodní studií a poznámkami.
Už v této své prvotině předložil autor, budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu, škálu svého vypravěčského talentu a lze bez nadsázky říci, že jej později, v románech i povídkách, sice mnohokrát zúročil, ale svůj první román už nikdy zcela nepřekonal. V úchvatném příběhu z malého východoevropského městečka vypráví o rebu Gedajlovi, Satanovi, který sem přichází v rouše Mesiáše a začíná v lidských srdcích rozsévat zlo, a o gorajských Židech, kteří nebezpečí buď čelí, anebo se jím dobrovolně nechají strhnout do záhuby.
Nové vydání románu, který byl první přeloženou Robbinsovou knihou, se kterou se český čtenář mohl setkat. Od té doby mu jeho knihy zajistily početnou a oddanou čtenářskou obec. Robbinsův v pořadí čtvrtý román se na oko tváří jako úvod do tajemství výroby vůní, ale ve skutečnosti je to milostný a napínavý příběh, který začíná v šumavských horách za starověku a vede nás mystikou dálného Tibetu až do dnešní Paříže a Ameriky. Chcete se zasmát nebo objevit tajemství nesmrtelnosti ukryté v moudrosti zenu? Tom Robbins je nadán neodolatelným vtipem a schopností mísit smích klauna s postřehem pravého filozofa.
Život a smrt představují ve středověku kategorie, jež od sebe nejsou tak striktně rozděleny, jako je tomu v současnosti. Kniha předního francouzského medievalisty velice poutavým způsobem odhaluje právě onu provázanost těchto dvou světů a jejich odraz v dobové středověké mentalitě. Hlavními hrdiny Schmittovy práce jsou revenanti, navrátilci ze záhrobí, lidé kteří zemřeli i nezemřeli, kteří se vrací ze světa duchů, aby strašili věřící, nabádali je ke křesťanskému životu bez hříchu, sdělovali jim „božská“ či „ďábelská“ poselství a vytvářeli kulturní ovzduší, v němž jsou hranice mezi oním a jsoucím světem téměř neznatelné. Díky odborné erudici a díky vytěžení jak psaných, tak i ikonografických pramenů, patří tato kniha ke klasice moderní medievalistiky.