Kořeny poezie Tomáše Míky tkví v tradici hudebního a kulturního hnutí New wave z přelomu 80. let, u nás zatím doposud nepříliš využívané. Míka se soustředí zejména na popis zdeformovaných vztahů ty – já, ve kterých operuje s mírnou nihilistickou pózou, ironií a černým humorem… Mnohdy jsou východiska Míkových básní poznamenána existenciálním ztracením… ve světě, nikoliv však v rovině pouhého hledání, jak by se na debutanta zdálo. Opravdovost a osamocení… jsou vedle zvolněného verše zajímavým hlasem v současné poezii. Za zmínku jistě stojí i jistá modelovost prostředí, v němž se Míkův poetický svět odehrává, i bolestnost vlastní bezmoci, která není s to v tomto světě učinit vzpouru proti konvenčnosti, erotické vyprázdněnosti vztahů či samotě. (Michal Jareš)
Tomáš Míka patří k předním českým překladatelům. Jeho vlastní tvorba zatím vycházela časopisecky.
Kniha je doplněna CD ROMem s videozáznamy autorských „čtení a promítání“ textů, ilustrace mají formu aktivních scanů.
Hrdiny Fretek spisovatelek jsou Budgeron a Danielle. S nimi budeme usedat k papíru, psacímu stroji i počítači a sledovat, jak se snaží zachytit bohatství svých vnitřních světů a předat je čtenářům. Čekají je úspěchy i neúspěchy, pátrání po ztracené můze, tvůrčí pochyby a radosti.
Esej autora velmi podnětné a fundované práce Strach na Západě pojednává o formování se představ o ráji v prostředí západního křesťanství od pozdní antiky až po 18. století. Detailně a na základě pramenů sleduje vznik ideje ráje, jež soupeřila s ostatními eschatologickými prostředími, očistcem a peklem, črtá její prvotní tvář v podobě ráje skrytého po potopě světa na lidem nepřístupném místě na zemi, posléze pak postupnou, učeneckou transformaci ve spíše imaginární a symbolický prostor až po osvícenskou skepsi nad posmrtným životem či existencí zásvětných prostor.
Habsburkové patřili od druhé poloviny 13. století k nejvýznačnějším soupeřům českých královských dynastií, Přemyslovců i Lucemburků. Do širšího evropského vědomí vstoupili až v osobě římského krále Rudolfa Habsburského (1218–1291), jenž byl v době oslabení panovnické moci v říši zvolen „německým králem“ a jako soupeř Přemysla Otakara II. se úspěšně pokusil dobýt pro svůj rod rakouské dědictví po Babenbercích. Přemyslova porážka na Moravském poli a obhájení zájmů v rakouských oblastech učinilo z Rudolfa a jeho potomků jeden z nejmocnějších rodů středověké Evropy a zajistilo silnou mocenskou základnu, jež dřívějším římským panovníkům scházela. Z hlediska Habsburků nebyli jejich soupeři ale pouze Přemyslovci či Lucemburskové – obdobné politické střety museli vést i s Wittelsbachy či se švýcarským spříseženstvím. Ve 14. století i přes mohutné snahy mnoha panovníků (Fridrich Sličný, Rudolf IV.) došlo k oslabení jejich postavení a do velké politiky je vrátil až císař Fridrich III. (1415–1493), jenž dokázal mistrným způsobem využít nestabilní politické situace a především svoji sňatkovou politikou připravil cestu svému synovi, Maxmiliánovi I.
Dr. Tatiana dlouhá léta vede „sexuální poradnu pro všechna živá stvoření“ v časopise Economist. Jejími klienty jsou zamilovaní brouci, sexuchtivé žáby, unavení sloni a další živočichové, kteří mají stejné problémy jako lidé: posedlost sexem a frigidita, nevěra a žárlivost, vynucený sex a násilí, sexuální úchylky. Ve své nejnovější knize autorka humornou formou ukazuje, že mnohé sexuální praktiky, které můžeme pozorovat v živočišné říši a které se nám na první pohled mohou zdát brutální, nemorální nebo dokonce nepřirozené, jsou ve skutečnosti nezbytné pro přežití druhu.
Dvě světově proslulé knihy o vesmírné těžařské lodi Červený trpaslík (česky Argo 2002, 2003) z přelomu osmdesátých a devadesátých let sepsala autorská dvojice Rob Grant & Doug Naylor. V polovině devadesátých let se oba autoři k tématu vrátili, tentokrát každý zvlášť. Kniha Douga Naylora sleduje příběh posledního člověka v tři miliony let vzdáleném vesmíru. David Lister třímá v rukou osud celého lidstva. Jedinými pomůckami mu přitom jsou jeho duchaplnost, mazanost a dvoustrana s dámským prádlem, vytržená z nabídkového katalogu zásilkové služby. A samozřejmě u toho nesmí chybět Rimmer, Kocour a Kryton.
Povídka Siddhárta napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul „indická báseň“. Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse (1877-1962) si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho „vyznáním“ a povídka Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobním úsilím. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktriny, je nutno k ní dospět vlastním životem.
Nové, přepracované a rozšířené vydání knihy drobných příběhů, úvah, zamyšlení a filozofických postřehů známého a oblíbeného autora s 25 novými příběhy.
Tento román získal svému autorovi věhlas jednoho z nejlepších světových autorů humoristické prózy. Duddy Kravitz, vyrůstající na přelomu 40. a 50. let uprostřed montrealského židovského ghetta, bere za své dědečkovo heslo „Chlap bez půdy je nula“. Při své zarputilé honbě za majetkem se pouští do krkolomných čachrů a podvodů a přes všechny nezdary nikdy neztrácí víru, že jeho sen skutečně stojí za to.
Texasan Dove Linkhorn se na své cestě do hlubin noci propadá mezi ztroskotance, podvodníky, pasáky a šlapky. Algrenovou téměř antropologickou studií života v městské džungli New Orleansu za hospodářské krize se prolínají variace tří úzce propojených motivů: zločinu, chudoby a zoufalství. Román Špacír po divokejch končinách bývá díky notné dávce černého humoru a prvořadé literární kvalitě považován za předchůdce takových knih, jakými jsou Hellerova Hlava 22 nebo Keseyho Vyhoďme ho z kola ven. Popisuje odvrácenou tvář Ameriky ve své klasické podobě. Název románu – A Walk on the Wild Side – značně zpopularizoval Lou Reed, který měl z knihy udělat muzikál, zůstal však jen u názvu a příbuzné tematiky: svou píseň napsal o ztroskotancích z okruhu Warholovy Továrny, čímž Algrenovu knihu aktualizoval.