Mervyn Peake, současník J. R. R. Tolkiena, patří dnes v anglicky mluvících zemích ke klasikům žánru fantasy. Oproti Pánovi prstenů působí tento román nesrovnatelně civilněji a pochmurněji, i zde se však vzrušující fantaskní příběh rozrostl do tří dílů. Gormenghast je rozlehlý hrad, v jehož chátrajících zdech žijí svůj neveselý život odměřovaný nesmyslnými obřady a rituály osamělé, výstřední postavy, líčené na hranici tragédie a grotesky. Peake umně mísí prvky gotického románu, fantasy, komedie i hororu a výsledkem je surreálný, do absurdních detailů líčený svět, v jehož dusivé atmosféře začíná klíčit revoluční změna.

Humorně laděná rodinná sága kanadsko-židovského autora byla v roce 1990 nominována do užšího výběru Booker Prize a v témže roce získala Spisovatelskou cenu Britského společenství. Vypráví historii pěti generací rodiny Gurských, která se za časů prohibice protloukala pašováním alkoholu do arktických končin dálného severu, od poloviny devatenáctého století do současnosti. Postmoderně splétaný příběh plný absurdit dvacátého století osciluje svou stavbou mezi postupy tak rozdílných autorů, jakými byli Charles Dickens, Malcolm Lowry či Philip Roth. Tvůrce pečlivě míchá fikci a fakta, takže ve čtenáři zanechává dojem, že by toho potřeboval o rodině Gurských vědět ještě mnohem víc.

Poslední díl encyklopedie pojednává o mystice v náboženstvích Dálného Východu.

Werner Maser patří k největším znalcům dějin Třetí říše. Jeho poutavě napsaná biografie Hermanna Göringa, jenž svým intelektem přesahoval většinu tvůrců a ideologů nacistického režimu, si klade za cíl ozřejmit všechny stránky života muže, jenž se za své činy musel zodpovídat před Norimberským soudem. Autor zde Göringa líčí jako svébytnou osobnost, v mnoha aspektech zcela nezávislou na Hitlerovi, s výraznými estetickými sklony, na každý pád ale spojenými s osobní hrabivostí.

V období 18. století došlo v souvislosti s osvícenstvím, reformami a revolucemi k hlubokým změnám, jež urychlily sekularizaci celé společnosti. Ta se výrazně promítla do oblasti kriminální politiky a trestního práva. Kniha, stojící na pomezí mezi dějinami idejí a kulturní antropologií, se podrobně zaobírá proměnou konceptu zločinu a jeho vztahem k hříchu, resp. k duševním poruchám a nemocem v 18. století a v prvních desetiletích století následujícího. Zvláštní pozornost je věnována proměně chápání či interpretace zločinů náboženských (zejména rouhačství a svatokrádež), mravnostních, sebevraždy a vraždy novorozeňat. Všechny uvedené problémy jsou analyzovány v několika kulturně i politicky odlišných prostředích: osvícensko-revoluční-napoleonské Francii a habsburské monarchii, s důrazem na české země a Toskánsko.

Pečlivý výběr překladů z tibetského písemnictví, který mapuje v celistvosti literaturu jednoho z nejpozoruhodnějších států světa. Najdeme zde pověsti, mýty či jímavé písně tibetského jogína Milarepy, milostné verše 6. dalajlámy, rozpustilé básničky tibetské lidové poezie, ukázky z tibetských kronik, atd. Kniha poskytuje celkovou představu o literatuře Tibetu. Sestavil Josef Kolmaš.

Záznam o objevitelské výpravě Portugalce Magellana zaujme svou bezprostředností a plastičností a barvitostí líčení dobrodružné plavby a překvapí množstvím informací. Rodem Benátčan a maltézský rytíř Antonio Pigafetta, který se do Magellanovy posádky zapsal pod jménem Antonio Lombardo, nejen pečlivě a důsledně shromažďoval do svých zápisků každodenní události, ale popisoval i život posádek pěti lodí při hledání západní cesty k ostrovům koření, Molukám. Výsledkem je poutavý a poučný cestopis, z něhož lze poměrně přesně rekonstruovat trajektorii plavby a také se seznámit s povahami jednotlivců i s atmosférou společnosti první třetiny 16. století.

Nové, samostatné vydání méně obvyklé, avšak nikoli méně cenné podoby Hessova díla. Na menší ploše a s využitím romantického instrumentária „nereálného“ světa pohádky probírá autor opět z jiného úhlu svá věčná témata. Nevelký cyklus potěší všechny čtenáře, jimž není cizí nahlížet nadčasová témata, zdánlivě odtažitá modernímu světu, médiem pohádkového vyprávění.

Casanova = don Juan. Vžité spojení, ale také často a zatvrzele opakované hluboké nedorozumění, které dodnes přežívá. Nepopiratelně byl velkým milovníkem, ale své milenky nezraňoval, nepůsobil jim trýzeň. Casanovovi pouze nasadili tuto masku bezuzdného svůdníka bez morálky. Nepochybně patřil k neposedným a neúnavným cestovatelům. Mnohému proto může připadat jako dobrodruh. Věnujeme-li však pozornost jeho spisům (nejen Historii mého života), objevíme, že (kromě toho, že patří mezi největší spisovatele 18. století) je hrdinou a zároveň obětí své epochy, věku rozvoje věd, techniky a filozofie, století Osvícenství. A snad právě z drobných esejů zřetelněji vystupuje trochu jiný Casanova: encyklopedicky vzdělaný soudce, žalobce, obhájce a svědek své doby a jejích lidí, včetně sebe, a také jednající filozof.

Soubor textů známého italského spisovatele a sémiotika, který lze považovat za pokračování jeho Šesti procházek literárními lesy (č. 1997). Texty vznikaly příležitostně v průběhu uplynulého dvacetiletí, obracejí se k poměrně širokému publiku a jejich společným tématem je literatura a její funkce. Eco se v nich soustřeďuje na jemu důvěrně známé autory, jako jsou Nerval, Joyce, Borges, Dante, Wilde, ale poměrně často se stává ilustrací a předmětem jeho úvah i jeho vlastní tvorba. Rentgenuje literaturu ze všech možných stran a úhlů, zabývá se např. vlivem literárních textů na vývoj historických událostí, intertextovou ironií, verbálním zobrazením prostoru, povahou možných fiktivních světů či problematikou literárních vzorů, inspirací a úzkosti z ovlivnění jiným autorem. Ecovy texty, třebaže vznikaly nezávisle na sobě a jsou tematicky různorodé, prozrazují kontinuitu autorových zájmů. Užívání stejných literárních i mimoliterárních příkladů v různých souvislostech je pak důkazem, že jeho úvahy o literatuře se živí jediným trvalým a silným zdrojem inspirace.