Když před třemi desetiletími začal Alexandr Dugin propagovat obnovu eurasijského impéria, jeho ideje se zdály okrajové. V éře vlády Vladimira Putina, kterého Dugin považuje za klíčovou osobu současných ruských i světových dějin, už není radno Dugina přehlížet. Jeho vize se naplňují rychleji, než bychom si přáli. V útlé knížce sice nelze plně obsáhnout Duginovu „čtvrtou politickou teorii“, jejíž založení sahá až k Martinu Heideggerovi, ale už to, že prozumíme teoretickému pozadí Duginových názorů, nám poskytne vodítko, jak chápat jeho na první dojem chaotická a radikální prohlášení, které ústí až ve vizi třetí světové války, zničení Západu a obnovení velkoruské slávy.

Jiří Hůla byl české kulturní veřejnosti znám především jako břitký výtvarný kritik a duchovní otec Archivu výtvarného umění, který nyní hostí Centrum současného umění Dox. Za pozornost ovšem stojí i jeho vlastní tvorba, ať už na poli výtvarného umění či literatury. Experimentální poezii i tzv. „vizuálním básním“ se věnoval dlouhá léta; v posledních letech života si pak na dlouhých procházkách, cyklistických projížďkách a cestách do zahraničí začal zapisovat svérázná haiku – z přísné japonské formy si přitom vzal především ono proslulé formální omezení: haiku má čítat sedmnáct slabik. Do značné míry ovšem zůstává věrný i původnímu duchu haiku: dokáže sevřeným způsobem zachytit utkvělý obraz, vyjádřit lapidární děj či pohnutí mysli, a to vše ve třech kratičkých verších.
Jeho haiku zůstala za jeho života nevydána; z pozůstalosti je nyní k vydání připravil autorův syn Martin Hůla ve spolupráci s Tomášem Pácaltem. Kniha vychází u příležitosti nedožitých osmdesátin Jiřího Hůly.

Horská vesnice v severní Itálii, starobylá vila s příliš mnoha
místnostmi a zpustlou zahradou, poslední dědic vymírajícího šlechtického rodu, dva muži, kteří se nenávidí na život a na
smrt, a přitom spolu nemají zdánlivě nic společného… Napínavý příběh s gotickou atmosférou působí, jako by se odehrával
v jiném století, a přesto je výpovědí o současnosti a mistrným
vykreslením mikrokosmu venkovské společnosti. Epické vyprávění o posedlosti mocí, přírodním živlu a osobní svobodě.
Historik Matteo Melchiorre ve svém románovém debutu originálním způsobem uchopil téma individuálního osudu a otázku,
jak se osvobodit od tíživé minulosti: člověk na ni nemá zapomenout, ale snažit se ji naopak co nejlépe poznat.

„Ten zvláštní, ojedinělý jazyk vás dostane, je jako les, který se
kolem vás rozrůstá, aniž byste si toho všimli.“
Paolo Cognetti

Vydání knihy podpořilo Centrum pro knihy a četbu italského Ministerstva kultury.

Dějiny rozkoše jsou dějinami slasti, individuální, mnohdy nesdělitelné, nepopsatelné, skryté, jindy
naopak tabuizované. Dějiny orgasmu jsou ale zároveň kulturním fenoménem, který podléhá
kolektivní zkušenosti, jež se během staletí proměňuje. Muchembled zkoumá sociálně a kulturně
podmíněné proměny vztahu společnosti i jedinců k rozkoši v dlouhé časové perspektivě od
16. do 20. století. Při své analýze vychází především z literárních pramenů, egodokumentů i zdrojů
vizuálních. Jeho vhled do dějin rozkoše je rovněž analýzou tabu a společenské morálky, jež
prodělala od raného novověku do moderní doby mnoho zcela zásadních změn, v katolickém,
protestantském i sekulárním prostředí.

Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze.

Smrt dítěte je nejhorší věc, jaká se může rodičům stát. Předčasný porod je proti tomu těžká pohoda. Pokud to tedy nezažijete na vlastní kůži. Situace sice není beznadějná, ale zoufalá ano. Stres, vyčerpání, nemožnost být spolu tak, jak byste si
přáli, kupící se diagnózy a palčivý strach o život toho křehkého tvora kdesi v inkubátoru. Mít předčasně narozené půlkilové
dítě je zdlouhavá opotřebovávací válka, kde záleží jen na tom,
jak dlouho vydržíme být stateční. Přes den držet linie a brečet
až po nocích.

Autorka ve své druhé knize navazuje na předchozí román Těhotnej Buddha.

Čtrnáctiletému Krabatovi se jedné zimní noci zjeví ve snu jedenáct havranů. Volají na něj a lákají ho do mlýna v Černém Chlumu. Mladík jim nedokáže odolat a do začarovaného mlýna, kterému se jinak každý raději vyhne obloukem, se vypraví. Přijme ho tam mlynář, mohutný muž v černém, s bledým obličejem a černou páskou přes oko. Říká si Mistr a Krabatovi nabídne, aby u něj zůstal v učení, tak si prý zajistí pohodlný život. Jenže za jakou cenu? Kdo se zaplete s černou magií, těžko se z ní vymaní. Jedna síla ale zlé čáry přece jen porazit dokáže: bezpodmínečná láska.

Krabatův příběh se opírá o starou lužickosrbskou legendu, nicméně vyprávění o souboji čarodějného učně s mistrem se objevuje už ve staré Indii a později znovu v mnoha obměnách na nejrůznějších místech. Preußlerův Čarodějův učeň (německy vyšlo pod názvem Krabat) se v Německu dočkal řady divadelních adaptací, vznikl podle něj balet, rocková opera i celovečerní hraný film. Velmi ceněný je také animovaný film Čarodějův učeň režiséra Karla Zemana.

V roce 2018 se Veronice Kořínkové změnil život. Manžela jí odvezla sanitka do nemocnice a ona zůstala doma sama se dvěma malými syny. Starala se o ně, radovala se s nimi i smutnila a přitom přemýšlela – jak takové človíčky vychovávat, aby se z nich stali dobří lidé, moudří, zodpovědní a laskaví dospělí muži? Napadlo ji zeptat se na to mužů, kterých si váží a jsou jí inspirací, nejen svými
profesními úspěchy, ale i charakterem. Vyptávala se jich na všechno, co je formovalo: jejich dětství, rodiče, vzdělání, kulturní vzory i vztah k víře. Výsledkem je fascinující kniha rozhovorů s Janem
Sokolem, Pavlem Pafkem, Karlem Schwarzenbergem, Jiřím Drahošem, Michalem Horáčkem, Arnoštem Goldflamem, Petrem Pithartem, Tomášem Sedláčkem a Michaelem Kocábem. Nakonec se
k projektu připojil i muž, kvůli kterému vznikl. Manžel Pavel pořídil do knihy fotografie, a všechny
zpovídané tak ještě víc přiblížil.

Veškeré autorské honoráře z knihy Jak vychovat
chlapce budou věnovány na konto Ústavu
hematologie a krevní transfuze v Praze.

Ke kolonizovaným planetám pod správou Hegemonie Člověka se blíží mohutná invaze Vyvrženců, kdysi obyčejných lidí, nyní proměněných pro život v hlubinách vesmíru. Nadcházející válečný konflikt hodlají využít ke splnění vlastních, těžko srozumitelných cílů manipulativní umělé inteligence Technojádra, jež se vymkly veškeré kontrole. V předvečer zkázy se sedm poutníků vydává na odlehlou planetu Hyperion k otevírajícím se Hrobkám času, tajemným artefaktům neznámé funkce, a na své pouti Mořem trav si vyprávějí podivuhodné příběhy. V cíli jejich dlouhé cesty je očekává smrtonosný Štír, legendární vraždící stroj, anděl smrti, jenž by mohl jednomu z nich splnit nejvroucnější přání. Ostatním pak podle všech předpokladů věnuje pouze krutou smrt. Tam, kde se hroutí mocné vesmírné impérium, však bývá jen zřídkakdy vše takové, jak by se zprvu mohlo zdát. V pozadí dramatických událostí zuří mnohem důležitější bitva. Bitva o samotnou spásu lidské duše.

Mezihvězdná válka mezi Hegemonií člověka a kdysi lidskými Vyvrženci započala. Poutníci na dlouhé cestě za Štírem odvyprávěli své příběhy. Došlo i k odhalení totožnosti zrádce, jenž se měl mezi poutníky nacházet. A po úžasné expozici se začíná rozvíjet neméně mimořádná vize budoucnosti. Vypravěčem našeho příběhu je Joseph Severn, uměle vytvořený „kybrid“, který nás jedinečným způsobem provází všemi vrstvami příběhu. Joseph vede soukromou válku s Vrchní administrátorkou Hegemonie Meinou Gladstonovou a zároveň udržuje telepatické spojení s poutníky na planetě Hyperion. Prostřednictvím střídajících se perspektiv díky němu sledujeme osudy členů nám už dobře známé skupiny a spolu s tím se před námi odvíjí naplnění všeobjímajícího osudu lidstva jako takového.
Pád Hyperionu je velkolepé dobrodružství s nemalým myšlenkovým přesahem. V rámci fascinujícího příběhu zkoumá problematický vztah mezi lidstvem a jím uměle stvořenými inteligentními bytostmi, přemítá o složitých otázkách morální a etické zodpovědnosti a nabízí poutavou výpověď o zásadním významu empatie a lásky, hodnot, jež jsou „vetkány do vesmíru stejně pevně jako gravitace“. Stejně jako jeho předchůdce a dvojice pokračování o Endymionovi nadchne své čtenáře takřka na každé stránce.

Soubor vzájemně propojených příběhů starého pána Šóheie Higašiho, bývalého ředitele školy,
postiženého Alzheimerovou chorobou. Postupná proměna dopadá na jeho manželku, tři dospělé
dcery a vnoučata, kteří se pokoušejí vyrovnat s jeho stavem a během deseti let dennodenně řešit
praktické problémy, jež testují pouta jejich vztahů. Zpočátku se snaží jeho stav zakrýt, později jej
chránit a zároveň povzbuzovat. I v trapných situacích se však setkáváme s okamžiky rodinné soudržnosti a jemného humoru.
Jak se příznaky Šóheiovy demence zhoršují, jeho rostoucí dezorientace vede k novým, nečekaným setkáním s lidmi kolem. Nakonec se sami sebe ptáme: „Co z nás bez vzpomínek dělá toho,
kým jsme?“
Příběhy se odehrávají na pozadí života v současném Japonsku, kde se přežívající tradice střetávají
s postojem a každodenními problémy mladé generace.