Základní, synteticky pojatá studie nedávno zemřelého francouzského historika, jenž svými úvahami o moderních dějinách zásadním způsobem proměnil myšlení o posledních staletích Evropy. Knihu Francouzská revoluce lze charakterizovat jako propracovanou syntézu zrodu nové Francie na přelomu 18. a 19. století. Jejím ústředním tématem samozřejmě nejsou mnohokráte popsané politické dějiny francouzské revoluce, nýbrž rozbor hlubokých proměn společnosti od starého režimu přes revoluční jakobínství až po napoleonskou transformaci revoluce v imperiální expanzi, a to jak mocenskou, tak ideovou. Pro českého čtenáře představuje tato kniha vůbec první nemarxistický pohled na francouzskou revoluci, jenž se zcela zásadně liší od interpretací a zjednodušených přístupů, s nimiž jsme se po celá desetiletí setkávali a jež lze bez nadsázky označit za účelovou manipulaci s dějinami.

Debut britské autorky Polly Williamsové je mezi oblíbenými knihami o moderních maminkách dalším zdařilým pokusem, jak bourat mýtus o obětavé matce, která si myslí, že nemá šanci být zároveň přitažlivou ženou. Amy Craneová má půlroční dítě a ještě pořád se nemůže obléct do šatů, které nosila před porodem. Nostalgicky vzpomíná na svoje mládí, staré džínsy jí připomínají její kdysi útlé boky, nové sexy prádlo od partnera ztrátu chuti milovat se. Nezapadá mezi ostatní matky ve svém okolí, které se předhánějí v mateřských ctnostech a žijí jen svými dětmi. Navíc má podezření, že ji její přítel Joe podvádí. Jako deus ex machina se na scéně objeví Alice, nejsvůdnější matka z Londýna, která Amy pomůže, aby se z ní stala zase atraktivní žena, za kterou se muži rádi ohlédnou, zkrátka kočka.

Kniha Pět hospod, dva bary a noční klub současného welšského spisovatele Johna Williamse je souborem osmi povídek, odehrávajících se v multikulturní čtvrti Butetown v současném Cardiffu. Hrdiny povídek jsou postavy cardiffského podsvětí, gangsteři, pasáci, prostitutky, drogoví dealeři i drobní kriminálníci. Ve svých povídkách prokazuje John Williams nejen znalost rodného Cardiffu, ale také svého milovaného žánru.

Napínavý a uhrančivý román autora proslulého Šibumi je jímavým příběhem tragické lásky a vášně a zároveň i poutavou detektivkou s přesvědčivou zápletkou. Mladý, provinční doktor z malého baskického městečka Jean-Marc Montjean se v létě roku 1914 náhodně setkává s Káťou Trevillovou, záhadnou dívkou z Paříže. Téměř proti své vůli se do ní osudově a beznadějně zamiluje. Nedbá na rady svého staršího, zkušeného kolegy, ani na varování Kátina cynického bratra, který střeží úděsné rodinné tajemství, a ze svého důvěrně známého světa se nechá vtáhnout do víru temných vášní, ústících v hrůzyplnou tragédii.

Lucie, hrdinka románu, není čarodějnicí příliš nadanou; do umění, které se v její rodině už stovky let předává z matky na dceru, přesto zasvětí své dvě dcery-dvojčata, jakmile dosáhnou iniciačního věku dvanácti let… Děj románu se odehrává ve dvou rovinách: v první je vykreslován nudný život středostavovské rodiny, žijící spolu s dalšími středostavovskými rodinami ve vilce na zbohatlickém předměstí. Druhá, snivá a fantaskní vyprávěcí rovina zavede čtenáře do světa, v němž se ženám na čele zničehonic objevují krůpěje krve, bezpáteřní manželé jsou proměňováni v bezobratlé živočichy a nahlížení do budoucnosti je (někdy) stejně snadné jako pohled z okna.Čarodějnice je autorčiným šestým románem, za který v roce 1998 obdržela Cenu UNESCO.

Kniha Michaila Bachtina Francois Rabelais a lidová kultura středověku a renesance patří ke klasickým dílům historické literatury druhé poloviny 20. století. Po svém vydání v ruském originálu byla velmi záhy přeložena do všech světových jazyků a stala se modelovou studií o středověké a renesanční smíchové kultuře. Bachtin v ní prostřednictvím Rabelaisova románu Gargantua a Pontagruel objevil téma karnevalu, světa převráceného naruby, zábavy, narážek a veselosti, jež byly považovány díky asketickým přístupům středověkých mnichů za cizí kultuře 13.-17. století. Prostřednictvím mistrné analýzy jemného přediva tohoto myšlenkově bohatého románu se dostává na samu dřen lidové kultury, jež v jeho očích osciluje mezi světem literátů a nevzdělaných laiků.

V tomto pokračování Will, dvanáctiletý chlapec, který nešťastnou náhodou zabil muže, jenž se mu vloupal do domu, prochází tajným oknem do paralelního světa, kde se setkává s dívenkou Lyrou, známou již z prvního dílu. Společně musí svést bitvu proti bytostem, které hodlají zaběhlý pořádek paralelních světů zničit.

Ve druhém dílu fantasy trilogie se seznamujeme s dvanáctiletým Willem, který hledá svého ztraceného otce. Will náhodou objeví průchod do jiného světa a v něm potká Lyru, která sem přichází pátrat po tajemství záhadných částic zvaných Prach. Will se stává nositelem dokonalého nože, s jehož pomocí může procházet mezi světy, a obě děti začínají tušit svoji úlohu v nadcházející „největší bitvě všech dob“.

Dvojjazyčné vydání novely současného amerického spisovatele o racku Jonathanovi je podobenstvím o lidech-ptácích toužících po poznání a naplnění života, po lásce, svobodě a volnosti. Ani po téměř čtyřiceti letech od svého vzniku neztratila nic na síle a kráse. Tento příběh je napsán pro ty, kdo jdou za hlasem svého srdce a vytvářejí si svá vlastní pravidla… pro ty, které pokaždé potěší, když můžou udělat něco dobrého, i kdyby to mělo být pro ně samotné… pro ty, kdo vědí, že život je ve skutečnosti mnohem bohatší, než by se při povrchním pohledu mohlo zdát… právě ti poletí s Jonathanem výš a rychleji, než si kdy mohli přát.

Le Goffova teoreticky založená kniha stála před dvěma desetiletími u počátků dnes módního tématu sociokulturní paměti. V několika navzájem provázaných esejích se zde Le Goff zamýšlí jak nad mechanismy konstruování individuální a kolektivní paměti, tak nad psaním dějin jako takových. Všestranným způsobem si od pozdní antiky až po současnost všímá vlivů náboženských a politických představ na myšlení a psaní o dějinách a způsobů využívání obrazů dějin pro prosazování mocenských zájmů minulosti vzdálené a v duchu historismu uvažující přítomnosti. Předností této knihy je autorův fundovaný rozhled pro evropských historiografiích, jenž překonává tak typickou francouzskou izolovanost a zahledění se do sebe sama.