Americký astrofyzik Mario Livio přichází po cenami ověnčené knize Zlatý řez s novým příspěvkem ke vztahu matematiky, vědy a umění. V centru jeho zájmu je tentokrát fenomén symetrie. Ta je jednak jedním ze základů lidského vnímání, ale také spojníkem mezi vědou a uměním, teoretickou fyzikou a světem kolem nás. Jazykem symetrie v matematice je teorie grup, která přitom vznikla z nejméně pravděpodobného zdroje — rovnice, která nemá řešení. Jde o algebraickou rovnici pátého stupně, jež se vzpírala řešení po několik staletí, dokud dva mladí matematičtí géniové, Francouz Évariste Galois a Nor Niels Henrik Abel, nezjistili, že ji nelze řešit dosavadními metodami, ale použitím konceptu symetrie a zavedením grup. Livio spolu s dílem a tragickým životním osudem obou matematiků živě líčí, jak teorie grup přispívá k objasnění symetrií a řádu přírodního i lidského světa.

Působivý, obsáhlý a čtivý životopis z pera Davida Cesaraniho, přednášejícího novodobé dějiny na Londýnské univerzitě, představuje první dílo, které o Eichmannovi a jeho životě bezprostředně po soudním procesu s tímto nacistickým zločincem vyšlo. Adolf Eichmann hrál ústřední roli v genocidě, kterou nacisté v letech 1941 až 1945 páchali na evropských Židech. Přestože se přímo přičinil o to, že více než dva miliony Židů putovaly na smrt do Osvětimi a dalších vyhlazovacích táborů, až do roku 1960, kdy ho v Argentině dopadla izraelská tajná služba, zůstával neznámou osobou. Následný soudní proces měl namnoze nic netušící svět informovat o „konečném řešení“, ovšem o vnitřním fungování třetí říše se toho tehdy vědělo jen málo a Eichmannovy lži a vytáčky všechno jen ještě více zamlžily. Cesaraniho mimořádně podnětné pojednání uvádí na pravou míru chápání jedné z klíčových postav realizace „konečného řešení“ a přináší nové postřehy o tom, jak fungovala třetí říše v době, kdy sklouzávala ke genocidě, a jak se jeden konkrétní člověk zvrhl ve zločince.

Zpráva o tom, jak účastníci 2. křížové výpravy roku 1147 osvobodili Lisabon, je psána formou dopisu. Jejím autorem je pravděpodobně muž jménem Raul, bojující v anglických oddílech, týž Raul, jemuž středověké Portugalsko vděčí za významnou donaci (Santa Cruz de Coimbra). Mezi spisy věnovanými témuž tématu vyniká toto dílo podrobnějším popisem činů portugalského krále i křižáků. Raulovo vyprávění doplňují další kratší úryvky, především z německých dobových krok, vztahující se k reconquistem zpracovaným Marií Havlíkovou a úvodní historickou studií Simony Binkové.

Děj Hranice se odehrává na jihu Spojených států a v Mexiku před druhousvětovou válkou. Hlavním tématem je překročení pomyslného prahu dospělosti dvou dospívajících bratrů v sepětí s přírodou, jejími odvěkými rytmy, na pozadí boje dobra a zla. Příběh má silný filosofický náboj, ale dá se číst i jako western – jako příběh synů, kteří se rozhodli pomstít své zavražděné rodiče. Kniha volně navazuje na román Všichni krásní koně a je tak druhou částí tzv. Hraniční trilogie.

Druhý díl knihy přináší nové poznatky, zaměřené na potřeby majitelů mlýnů, památkářů a badatelů. Naši přední odborníci seznamují čtenáře s obnovou památek postavených mlynáři a sekerníky, se soupisy mlýnů a mlynářským slovníkem.

Druhý díl humorně pojednává výchovu batolete z pohledu toho, jenž má situaci ve skutečnosti pevně v rukou: batolete samotného. Sotva si rodič zvykne na skutečnost, že jeho miminko, na které se tolik těšil, není až tak rozkošné, jak si bláhově maloval, a sotva si začne (naivně) myslet, že to se svou ratolestí „umí“, vytasí se prevít s novými zbraněmi: naučí se mluvit a chodit.

Matéo Maximoff byl význačný romský spisovatel narozený v Barceloně, který však většinu života prožil v Francii a je autorem jedenácti knih. První z nich, román Sudba Ursitorů, vznikl za zajímavých okolností – v roce 1937 jej dvacetiletý Maximoff napsal ve vězení na popud svého právníka, který jej vzápětí nadšeně doporučil pařížskému nakladatelství Flammarion jako „první cikánský román prvního cikánského autora“, a peníze od nakladatele pak za pomohly Maximoffově rodině za druhé světové války přežít v internačním táboře. Příběh Roma Arnika, jehož život je rozhodnutím mytických Ursitorů spjat s ohořelým kusem dřeva, se odehrává v Rumunsku v blíže neurčené historické epoše, a to na pomezí světa kočovných Romů a světa bílé většiny; Maximoff v románu zpracoval romskou legendu do košaté historie osvětlující mnohé z pověr a zákonitostí vlastního lidu, a úsporným stylem připomínajícím naivní obrazy líčí tragédii, k níž dospěje ten, kdo se pokusí tyto nepsané zákony porušit.

Humorný román jednoho z autorů Červeného trpaslíka vypráví o tom, jak těžký život mají tlusťoši (a někdy i ti ostatní). Hrdiny jsou kuchař, který se už na sebe nemůže podívat, protože je nesmírně otylý, anorektička, která se na sebe nemůže podívat, protože si připadá odporně tlustá, a mladý seladon, který se na všechny ty sádelníky kolem sebe nemůže ani podívat, zato na sebe a štíhlé dívky se dívá strašně rád.

Jedno z nejoriginálnějších protiválečných literárních děl všech dob vypráví příběh mladého Američana s německými kořeny, který se za druhé světové války dostal do německého zajetí a přežil fatální bombardování Drážďan, aby se v pozdějším věku dožil situace, kdy přestne být vázán současností a dokáže se přesouvat v čase, což mu není až tak moc platné, neboť ho unesou mimozemšťané a vystaví ho ve své zoo jako exponát člověka dvacátého století.

Jeden z nejvýznačnějších románů nositele Nobelovy ceny za literaturu vznikl pod vlivem psychoanalýzy, Nietzscheho myšlenek a východní filosofie. Výjimečný text o složitém hledání sebe sama, o rozpolcenosti vlastního Já nachází stále nové generace čtenářů.