Kniha náleží do žánru „Ego-Histoire“, zčásti je však i autentickouvýpovědí o badatelském úsilí generačně provázanéskupiny domácích i zahraničních historiků pozdníhostředověku. První část knihy tvoří soubory kritických recenzía drobných textů, které osvětlují mezinárodní diskusio místě husitství a české reformace v obecných dějináchEvropy. Druhá část přináší portréty a prezentacepředních medievistů i jejich významných děl, do třetíhooddílu jsou zahrnuty vzpomínkové skici a nekrology.

Jako třetí titul dárkové edice Kanapka (bilingvní jednohubka) vychází povídka nejznámějšího pražského Němce Franze Kafky s názvem Doupě. V němčině i v češtině (v překladu Jiřího Stromšíka) lze obdivovat „kafkovské“ zvažování všech aspektů a možností, které sotva byly všemožně logicky podepřeny, hned jsou zase popřeny, i až schizoidní permanentní problematizaci každého „pozorování“, každé úvahy a soudu, která byla tak dokonale převtělena do jazyka.

Dějepisectví mezi vědou a vyprávěním představuje originálnízamyšlení nad povahou soudobého historiografického myšlení. Autor se v ní zamýšlí nad dějepisectvímjako vědou, nad dějepisectvím jako krásnou literaturoua vyprávěním či dokonce nad dějepisectvím jako rétorickoufigurou. Detailním způsobem ohledává i vztah dějepisectvík moderní kultuře, jeho provázanost se soudobýmpolitickým myšlením i sociální realitou moderníhoa postmoderního světa, a to na příkladě českých i zahraničních,světově uznávaných historiků.

Jak vypadá verze Nebezpečných známostí pro 21. století?Debut americké autorky o dvou nerozlučných kamarádkáchz dětství s různými povahami, kdy se jedné daří vevztazích a druhé ne, kdy jedné jde zábava a druhé práce,kdy se jedna zamiluje do snoubence té druhé a stojí předvolbou, zda se vzdát lásky kvůli přítelkyni a ztratit mužesvého srdce, anebo kamarádku, která svému snoubencizas tak věrná není, zradit, oslovil tolik čtenářek, že sezdá, že se v moderní vztahologii trefil do černého. Názevodkazuje k viktoriánské pověře, podle níž má mít nevěstana sobě něco starého (symbol její rodiny), něco nového(symbol naděje do budoucna), něco vypůjčeného (proštěstí od kamarádky) a něco modrého (až do 19. stoletíbarva svatebních šatů).

Kouzlo několika drobných próz a básní, v nichž Hermann Hesse vylíčil své pocity z „cestování vzduchem“, spočíváv tom, že vracejí dnešního čtenáře do času, kdy překonánízemské tíže bylo ještě zázrakem a básník je vnímals úžasem jako nádherné překročení hranic, jež člověkuurčila příroda. Soubor sestavil jeden z největších znalcůHesseho díla Volker Michels.

Isis se má proti své vůli provdat za Strážce Donžonu,raději by si však vzala za muže Herberta. S tím ovšem nesouhlasí její otec, protože by tak přišel o slíbené věno. Strážce si ale na věno musí půjčit a do zástavy dává Donžon. Pokud půjčku včas nesplatí, připadne Donžon Vilému Delacourtovi…

Básnický text Miloslava Bureše se stal předlohou nejznámější kantáty Bohuslava Martinů. Nové vydání, doprovázené ilustracemi Pavly Pavlíčkové, je doplněno nahrávkou Otvírání studánek v provedení dětského sboru Jitro. Kniha je připravena k 50. výročí úmrtí skladatele. Vychází ve spolupráci s městem Polička.

Je známo, že Kerouac se ve své tvorbě snažil o „spontánní psaní“. Legendární je skutečnost, že svůj román Na cestě psal na dlouhý svitek papíru, aby nemusel psaní přerušovat ve chvíli, kdy dopíše na spodní okraj papíru a potřebuje do stroje vložit nový. Díky tomu mohl text doslova vychrlit, nezastavovat se, pokud se nezastavil text sám. Po dokončení se ovšem svitku ujali redaktoři a Kerouacovu spontánní prózu náležitě upravili, osekali, přizpůsobili konvencím a zcenzurovali. Proto se stalo událostí vydání původní, syrové verze, kterou v překladu přinášíme i českému čtenáři.
Svazek doplňuje čtveřice studií amerických badatelů, které se zaměřují na Kerouacovu metodu, historii textu i jeho místo v kontextu americké literatury.

Bilingvní výbor z krátkých novinových povídek ruského klasika svázaných tématem „on a ona“ v dárkovém provedení edice Kanapka.

Kniha nabízí zcela nový pohled jak na dynamický vztah marxismu a mocenské politiky, tak na celkový politický a intelektuální vývoj ve středoevropských komunistických diktaturách po Stalinově smrti. Analyzuje počátky tzv. marxistického revizionismu, který se v tomto období formoval do specifického politického jazyka štěpícího zdánlivě monolitní ideologickou strukturu partajní moci a který byl základní myšlenkovou oporou reformních hnutí let 1956 v Maďarsku a Polsku a 1968 v Československu. Časový odstup, důraz na období druhé poloviny 50. let, které bylo dosud v historické literatuře spíše opomíjené, a komparativní perspektiva porovnávající vývoj politicko-ideologického diskurzu v několika zemích tehdejšího východního bloku, jsou předními klady této studie. Právě ony totiž autorovi umožnily překonat řadu přetrvávajících myšlenkových stereotypů pocházejících z osobní emocionální a politické angažovanosti svědků a aktivních účastníků tehdejších událostí či nereflektovaných historicko-sociálních kódů české, polské či maďarské národní kultury.