Čechy jsou součástí tisícileté říše a německé Fleischer zní v dané situaci lépe než obyčejné Řezníček. Spěšný vlak CH.24.12 je mrazivým příběhem poněmčené rodiny významného úředníka komisariátu, pro něhož rozkaz nadřízených stojí nade vším. Důsledně koná svou děsivou práci a pro přesvědčení je ochoten obětovat i své blízké. Sledujeme příběh jeho mladšího syna Waltra, jenž je svým otcem a okolnostmi přinucen stát se hrdinou. Volí nejmenší ze všech nabízených zel, ale pouze tím oddálí své osobní „konečné řešení“. Trochu jiná realita?

Píše se rok 1953, od vítězství uplynuly dva roky a Češi si začínají uvědomovat, že výhodné spojenectví nepřineslo to, co od něj na počátku očekávali. Válka skončila, ale smrtící stroj v setrvačnosti zabíjí dál. Včerejší hrdinové jsou dnes zločinci a obyčejný člověk netuší, jaký bude zítřek. Jen Walter Řezníček je se svou budoucností smířený. Těžko si ale představit, že by mu ji někdo záviděl.

Uznávaný americký psychiatr v knize Dále nevyšlapanou cestou navazuje na témata diskutovaná ve své první knize: otázky víry, svobodné vůle, duchovního růstu, sexuálních vztahů a budování smysluplné komunity.

Světově uznávaní ruští spisovatelé v žánru sci-fi – bratři Arkadij a Boris Strugačtí – byli vždy vnímáni jako nedělitelná autorská srostlice. Že tomu tak nebylo vždy a od samého počátku, ukazuje tato malá knížečka. Najdete v ní pět malých próz, jež jsou tematicky svázány motivem „jiné paměti“. Mohli bychom je označit za Arkadijovy a Borisovy juvenilie, a také první pokusy o společnou tvorbu – s komentáři Borise Strugackého k tomu, jak se rodil mechanismus této mnohaleté tvůrčí spolupráce. Česko-ruské bilingvní vydání.

Haličsko-volyňský letopis sleduje pod zorným úhlem aktivit místních knížat z rjurikovského rodu dění v širokém prostoru střední a východní Evropy 13. století. Haličsko–volyňské knížectví se rozvíjelo na velmi exponovaném pomezí střední a východní Evropy a bylo nuceno žít v neustálém kontaktu se světem pravoslaví a katolicismu, světem baltského pohanství a stepních etnik. Jak dokazuje i místní letopis, kultura Haliče a Volyně překonala konfesní bariéry a díky stýkání se odlišných kulturně-geografických celků umožnila Haličsko-volyňskému knížectví stát se na jistou dobu originální kontaktní zónou, prvkem spojujícím střední a východní Evropu. Haličsko-volyňský letopis dosud nebyl přeložen do češtiny, a to ani formou ukázek v antologiích středověkého písemnictví.

V této knize ožívají nejvýznamnější postavy indické mytologie plné všemocných bohů, laskavých i krutých bohyň, zarputilých asketů a splněných přání. Setkáte se v ní nejen s Brahmou, Višnuem a Šivou, základní trojicí hinduistického panteonu, ale i s „menšími“ bohy, kteří dodnes vládnou vodě, ohni, větru anebo smrti.

Tři mladé ženy propadly závislosti na botách. Touha koupit si boty je tak velká, že nedokážou odolat, utratí za ně všechny peníze, riskují svoji pověst – ale ty boty musí mít. Nakonec se kvůli své botománii zadluží, a tehdy skutečně nezbývá než situaci řešit. Lornu napadne dát na internet inzerát pro „botové feťačky“ a každé úterý se pak schází skupina tří žen, které spojuje tato vášeň. Přichází Sandra, která bojuje s agorafobií a vydělává si po telefonu na „horké lince“ a Helene, manželka bohatého politika. Podmínkou členství v tomto „klubu“ je stejná velikost bot, aby si mohly obuv vyměňovat. Postupně však zjišťují, že je nespojuje jen botová závislost. Úterní schůzky přinášejí víc: vzniká mezi nimi přátelství, a tak jejich pravidelná setkání začnou plnit hlubší roli. Svěřují se vzájemně se svými problémy, odkrývají tajemství svého života.

Román švédského autora Jana Guilloua je prvním dílem velkolepé historické trilogie z doby křižáckých tažení, který okamžitě dosáhl neobyčejného úspěchu ve Švédsku i v zahraničí. V roce 2007 byla trilogie zfilmována pod názvem Arn. Roku 1150 se ve dvorci Arnäs na břehu západogötlandského jezera Vänern narodí Arn Magnusson. Je synem Sigrid a Magnuse, kteří oba pocházejí ze starobylých rodin mocných pánů a jsou spřízněni s norskými i švédskými královskými rody. Arnovi je teprve několik let, když se stane svědkem popravy otroka. Modlí se k Bohu, aby ho v budoucnosti takového pohledu ušetřil. Bůh mu však neodpoví. Je již rozhodnuto, že žádný muž narozený v zemi Sveů a Götů neuvidí tolik krutých výjevů jako právě Arn.

Jeho Svatost čtrnáctý dalajlama nás v roce padesátého výročí svého odchodu do exilu v důsledku čínského vpádu do Tibetu a zároveň v roce sedmdesátého výročí svého uvedení na trůn provází svou duchovní poutí životem, prodchnutou realistickými názory na vše, co je v současné době v sázce. V době celoplanetární civilizace hlásá nutnost mravní a duchovní revoluce. Vybízí nás, abychom převzali svůj díl odpovědnosti za dění ve světě a budoucnost příštích pokolení. Protože chceme-li změnit svět, v němž je vše vzájemně podmíněné, musíme se změnit především my sami.

Jestliže Něco vypůjčeného…, autorčin první román, vyprávěla Rachel, ta zodpovědnější a morálnější z dvojice kamarádek, přestože přebrala té druhé snoubence, pokračování knihy vypráví Darcy, ta, jíž šlo všechno vždycky hladce a s ničím si nedělala vrásky, natož aby měla morální dilema. Podle rčení, že „boží mlýny melou pomalu, ale jistě“ uvízla v těhotenství s mužem, který je ještě lehkomyslnější než ona a rozhodně si ji nehodlá vzít.Jako předtím její kamarádka i ona v době krize zvedne plachty a odlétá na čas z New Yorku do Londýna. Očekává, že tam se pro ni vše uspokojivě vyřeší. Je to ovšem dlouhá cesta, na které se musí změnit.

Kniha se zabývá profesionalizací porodnictví v osvícenském období. Zajímá se především o formování nového profesionálního aparátu, který připravoval zkoušené a kontrolované porodní báby, podléhající autoritě mužských odborníků z lékařských fakult. Autorka se v ní pokouší najít odpovědi na otázky týkající se způsobu výchovy a kontroly nových profesionálů-specialistů, odhalování nelegální porodnické praxe či vyrovnávání se lékařů s tím, co nazývaly „pověrami“. Mimoto se ale také snaží ukázat, proč lékaři při porodech tak často selhávali. Na příkladě proměny porodnictví Tinková rovněž studuje vztah mezi modernizujícím se státem, osvícenskou vědou a genderovými identitami a rolemi, přičemž základní důraz klade na proměny chápání a vnímání těla a tělesnosti, resp. genderových identit a rolí v osvícenském myšlení.