Sidonie Nádherná žije v povědomí české i evropské kulturní veřejnosti jako přítelkyně básníka Rainera M. Rilka a „nevěsta před Bohem“ Karla Krause, pro kterého se její zámek ve Vrchotových Janovicích stal druhým domovem a oázou klidu v rozbouřeném světě. Alena Wagnerová ji ve své knize představuje jako neobyčejně zajímavou osobnost,jejíž život hluboce poznamenaly všechny proměny a pohromy, které ve dvacátém století postihly střední Evropu – od rozpadu Rakousko-Uherska přes nacistickou okupaci, kdy se Vrchotovy Janovice staly součástí cvičiště jednotek SS, až po odchod do exilu po komunistickém převratu v roce 1948 do Anglie, kde Sidonie Nádherná v roce 1950 umírá.

Svobodné zednářství hrálo ve druhé polovině 18. století významnou roli v celé Evropě od Portugalska po Rusko. Členové zednářských lóží měli významný podíl na společenských reformách prováděných osvícenými panovníky. Tato blízkost zednářů panovnických dvorům svědčí o tom, že zednářství bylo legální strukturou. Široká veřejnost o existenci lóží věděla, ale protože se jednalo o strukturu uzavřenou, vznikalo mnoho často fantastických dohadů o povaze tohoto řádu. Skutečnost, že setkávání členů lóže má charakter poměrně složitého a náročného rituálu, ostatně znemožňuje plné pochopení toho fenoménu dodnes. Pražští zednáři založili a vedli čtvrtý největší ústav pro hluchoněmé v Evropě, stáli u zrodu dnešní Akademie věd i Národního muzea. Současně ale shromažďovali knihy o alchymii a magii, ba možná i v těchto oborech praktikovali. Početnou část členstva lóží tvořili příslušníci aristokracie, a proto se většina památek na zednářskou činnost nachází na českých, moravských a slezských zámcích a v jejich knihovnách.

První rozsáhlá vědecká biografie jednoho z nejvýznamnějších reprezentantů českého univerzitního národa prvních dvou desetiletí 15. století, filozofa, jenž za své názory a postoje skončil na kostnické hranici a jenž se stal společně s Janem Husem symbolem české reformace a husitské revoluce.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Tchaj-wan, ostrov ležící jen necelých dvě stě kilometrů od pevninské Číny, je místem prolínání celé řady kulturních vlivů. Jednou z výrazných skupin jsou tchajwanští domorodci, kmeny patřící do austronéského kulturního systému, pro něž se snad právě Tchaj-wan stal branou pro osídlování rozsáhlých oblastí Tichomoří.
Přestože nemají vlastní systém písma, je literární tradice tchajwanských domorodců velmi bohatá. Kniha Pomsta hadů přináší příběhy ilustrující ústní tradici těchto kmenů, jsou mezi nimi základní mýty o původu lidí, o povodni, o získání ohně, příběhy o obludách, dojímavé milostné příběhy, ale i poměrně nedávná vyprávění o setkáních s jinými národy. Jejich prostřednictvím se čtenář může seznámit s kulturou, která po staletí existovala v těsném sousedství čínské, ale která si až do dnešních dnů uchovala svůj specifický charakter.

Soubor třiceti šesti válečných reportážních povídek, napsaných na základě autorovy přímé účasti v 1. jízdní armádě, se stal záhy po svém vydání v r. 1924 nejkritizovanější a zároveň nejproslulejší knihou I. Babela. Buďonnyj ji označil za pomlouvačné „babské žvásty“ a Gorkij, který mladého autora od samých počátků podporoval, ho musel vzít pod ochranu před zuřícím maršálem. Ale už od této chvíle se kolem Babela utvářela atmosféra, která později skončila jeho násilnou smrtí.
K základnímu cyklu Rudé jízdy jsou připojeny povídky s ním bezprostředně spjaté.

Paní Ramotswe, majitelka První dámské detektivní kanceláře ve státě Botswana, tentokrát na návrh své asistentky, paní Makutsi, absolventky Botswanské školy pro sekretářky, úspěšně rozšíří pole svého působení o školu psaní na stroji pro muže. Kromě toho se paní Ramotswe v pracovním i osobním životě potýká se spoustou dalších nečekaných situací. Jednak se poprvé setká s konkurencí, když se přímo v jejím bydlišti, hlavním městě Gaborone, objeví druhá detektivní kancelář s názvem Zaručená spokojenost, jejímž majitelem je sebevědomý Cephas Buthelezzi. Dále musí paní Ramotswe zastat roli matky dvou dětí, chlapce Pusa a dívky Motholeli, které před časem pan Matekoni, její snoubenec a majitel autoservisu Rychlé motory z naší ulice, adoptoval z místního sirotčince. Aby toho nebylo málo, pokusí se paní Ramotswe své stále svobodné asistentce najít manžela. A v neposlední řadě ji čekají hned dva svérázné detektivní případy, z nichž jeden se bezprostředně týká jejího nejbližšího okolí.

Paní Ramotswe, majitelka První dámské detektivní kanceláře ve státě Botswana, tentokrát na návrh své asistentky, paní Makutsi, absolventky Botswanské školy pro sekretářky, úspěšně rozšíří pole svého působení o školu psaní na stroji pro muže.

Spolu s autory navštívíte nížinné i vysokohorské čajové plantáže v rozličných denních dobách. Ráno, kdy z plantáží odplouvají mlžné opary a strmá úbočí porostlá svěže zelenými keříky ožívají štíhlými postavami sběraček křehkých čajových lístků, či večer, kdy slunce podmanivou hrou světel a stínů vykouzlí z nespočtu čajových keřů efektní abstraktní obrazce a dodá krajině ještě fantastičtější podobu…

V nenápadné knížce Emanuela Frynty, která poprvé vyšla až dlouho po autorově smrti, se skrývají notoricky známé nonsensové verše prvotně určené dětem, avšak milované mnoha dospělými. K nesmírné oblibě Fryntových básniček výrazně přispěla jejich zhudebněná podoba v písních Petra Skoumala (Ančičky, Krtek, Tygr, Sandály, Vrabčáci, Pět myšů, Pod aj.).

„Haiku i fotografie mají mnoho společného,“ říká Zdeněk Thoma: „v obou případech jde o zachycení jedinečného okamžiku ztvárněného tak, aby ještě dlouho potom, co děj proběhl, mohl na člověka působit neopakovatelnou atmosférou.“ V této malé publikaci budete spolu s autorem putovat svéráznou japonskou krajinou ve stopách mistrů japonské poezie.

V jihovýchodní Asii vznikaly a zanikaly mocné říše, které po sobě zanechávaly podivuhodné architektonické areály.
Monumentální kamenná města byla opouštěna, ztratila se v džungli, upadla v zapomnění. Tři místa jsou výjimečná: Angkor, Pagan, Borobudur. Fotografie, doprovázené krátkým textem, ukazují krásu těchto chrámových areálů i jejich působivé zasazení do krajiny.