Knížka zahajuje novou edici Tygří oko, je určena holkám i klukům, kteří nejen rádi čtou dobrodružné, napínavé, detektivně laděné příběhy, ale také se chtějí dozvědět něco nového a zajímavého z dějin lidstva. Každý díl přenese čtenáře do jiné historické epochy a prostřednictvím ilustrací a faktografických informací, souvisejících s příběhem a začleněných do ilustračního doprovodu, mu přiblíží život našich předků.
Píše se rok 1184. Do Mohuče proudí zástupy zvědavců a hostů, aby byli svědky pasovaní synů císaře Fridricha Barbarossy na rytíře. Také dvojčata Johana a Hagen by se na slavnost ráda vypravila. Jenže jejich tatínek je nechce vzít s sebou. Děti se s jeho rozhodnutím nesmíří a vypraví se do města potají. Když ale cestou najdou ležet v prachu váček plný zlatých a stříbrných mincí, který před nimi vytrousil jezdec v červeném plášti, začíná největší a nejnebezpečnější dobrodružství jejich života…
Eric Hobsbawm patří k nejlepším anglosaským historikům 19. a 20. století. Jeho poslední kniha představuje brilantní syntetický pohled na dvěma světovými válkami poznamenané století. Hlavní důraz v ní Hobsbawm klade na dějinné proměny společenských idejí, které dvacáté století formovaly. Komunismus, fašismus, socialismus, doznívající liberalismus, konzervativismus, myšlenky sociálního státu spolu s mnoha kulturními a uměleckými směry, které krátkodobě či dlouhodobě pohlcovaly intelektuální i konsumní svět, tvoří základní pilíře autorovy jistě velmi subjektivní reflexe „krátkého“ a tudíž hektického věku. Předností Hobsbawmovy knihy je její celosvětový záběr. Autor se v ní nesoustředil pouze na ideový, sociální a politický vývoj Spojených států, Ruska či nejvýznamnějších zemí západní Evropy, ale stejnou měrou se věnoval i problémům jak třetího, tak i dynamicky se rozvíjejícího asijského světa.
Kniha přináší výsledky celoživotního bádání Zdeňky Hledíkové. Profesorka pomocných věd historických Karlovy univerzity předkládá zevrubné sondy zacílené ke vztahu církve a společnosti i k správnímu vývoji v pražském a olomouckém biskupství s důrazem na dobu posledních Lucemburků, jež považuje za vrcholné období české středověké církve. V promyšlených úvahách i drobných příspěvcích se věnuje také širším problémům výzkumu středověkých mentalit, zbožnosti i laické a učenecké kultury.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
Kniha líčí téměř 350 let úsilí matematiků celého světa o nalezení důkazu Velké Fermatovy věty, kterou vyslovil francouzský matematik 17. stol. Pierre de Fermat. Na okraji překladu Diofantovy Aritmetiky si poznamenal, že rovnice xn + yn = zn nemá pro n > 2 řešení v množině přirozených čísel a že zná důkaz tohoto tvrzení, ale nevešel by se mu na okraj knihy. Velká Fermatova věta vypráví strhující příběh tohoto tvrzení, který se prolíná celými dějinami moderní matematiky a dotýká se všech oblastí teorie čísel. Sama věta je pro matematiku poměrně bezvýznamná, nicméně matematikové jsou podobni horolezcům, kteří zdolávají horské velikány jen proto, protože tam jsou. Fermatovu větu dokázal britský matematik Andrew Wiles až v roce 1994.
U příležitosti Svatojakubského roku 2010 vychází v grafické úpravě prestižní výtvarnice Cataliny Estrada nové vydání Coelhova prvního románu, v němž autor líčí svou pěší pouť do Santiaga de Compostela a získanou duchovní zkušenost. Po stopách středověkých poutníků se Paulo pod vedením tajemného Petra, svého mistra, vydává hledat meč, který mu byl už jednou pro přílišnou pýchu a posedlost zázraky odepřen a ukryt kdesi na Svatojakubské cestě. Během náročných zkoušek se vyvíjí i složitý vztah učedníka a mistra ve vzájemném dávání a přijímání.
Kniha se věnuje problematice kolektivní paměti a kolektivního vzpomínání v německých rodinách mluví o době nacismu a holocaustu, resp. generačně podmíněným obrazům a představám o „třetí říši“. Autoři ji napsali na základě rozhovorů s rodinami a jednotlivými příslušníky tří generací. V rodinné paměti se nacházejí především příběhy o utrpení vlastních rodinných příslušníků za pronásledování, teroru, války, bomb a zajetí, přičemž tato témata jsou v rodinách zprostředkována jako fakta. „Nacisté“ ve vlastních rodinách neexistují: „Dědeček nebyl nacista.“ Ve svých tak autoři dospívají k šokujícímu zjištění, že vzpomínky na holocaust mají v paměti německých rodin jen velmi omezené místo.
Vydání knihy podpořil Česko-německý fond budoucnosti.
Román Petr Camenzind, vydaný poprvé roku 1904, založil Hesseho literární věhlas. Zachycuje vývoj mladého umělce, jenž po delším putování a sbírání zkušeností názorových i citových dospívá ke skeptickému postoji v otázce existence umělce v současné společnosti. Hesseho text navazuje na tradici německého vývojového románu a dodnes neztratil nic na svém půvabu a barvitosti.
Ve čtvrté části dračího cyklu se Laurence a Temeraire po dramatickém návratu z Asie připojují ke zbytku „dračích sil“ v Británii. Snaží se šířit v britské společnosti povědomí o ceně, inteligenci a ušlechtilosti draků, které lidé vnímají jen jako zvířata a nebezpečné válečné stroje. Budoucnost jejich vlasti je ohrožena, protože Napoleon chystá invazi. Ohrožena je nicméně i existence samotných draků: zabíjí je záhadná choroba. Laurence a Temerairao odvelí do Afriky, kde mají pátrat po léku. Dostanou se však i na stopu plánům, které ohrožují dračí populaci neméně. Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Triton.
Ve třetím dílu chystané pentalogie se nám postavičky z muminího údolí představí tentokrát v dalších pěti příbězích: o čerstvosti nové lásky a rutině staré lásky, když se Muminek zamiluje; o změnách klimatu, když se muminí údolí promění v džungli; o návštěvnících z vesmíru v kapitole Muminek a Marťani; o kulturním turismu s Muminky u moře; a o společenském životě v údolí Muminků. Mottem tohoto svazku je: Žádný spisovatel se nemůže zatěžovat prkotinami, jako jsou praktické drobnosti.
Po dvou románech z viktoriánské Anglie: Zlodějce a Špičkou jazyka, se současná nejúspěšnější britská spisovatelka kvalitní beletrie představí v jiné době, jiném prostředí i jiném druhu vztahů. Malý vetřelec je zasazený do doby po druhé světové válce, na anglický venkov – do dříve opulentního, nyní chátrajícího sídla, a jeho středobodem je tentokrát heterosexuální vztah. Sídlo je přes dvě stě let domovem zámožné rodiny Ayresových: syn Roddy, který se vrátil z války, se pokouší v rychle se měnící době majetek spravovat, jeho matka usiluje o zachování dekoru, obyčejů a starého pořádku a jeho sestra Caroline, která se vůbec nehodí do role příslušnice vyšší třídy, na sebe bere úkoly, jež dříve plnilo početné služebnictvo, a v holinkách pracuje na zahradě. Do rodiny zcela zásadně zasáhne lékař z blízkého městečka, dr. Faraday, který jako chudý kluk kdysi dům navštívil při jakési dobročinné akci pro chudinu. Celý román má svoji druhou, velice temnou stránku, díky které se zatím poslední román Watersové může směle řadit mezi nejlepší díla duchařské literatury.