Chlívák, cesťák a mrtvý muž Zajda Munro je proklet a odsouzen k odchodu z pozemského světa hned v první větě románu. Ne že by si v životě nestačil užít. Fantazie tohoto velkohubého, samolibého a uhrančivého dandyho je mírně omezená: představit si umí jedině vagínu, a hned nato si tiskne dlaň do rozkroku, aby si ulevil. Ženy hodnotí a svléká pohledem jako neúnavný rentgen a s většinou z nich je hotov si okamžitě na jakémkoli místě zašukat. Už jen to vypadá jako jeho hlavní neřest, ale kromě toho ještě žvaní, pije, kouří, řídí jako magor a občas si rád šlehne. Takový je život hlavního hrdiny Zajdy, obchodního cestujícího s kosmetickými přípravky v Brightonu a okolí, mistra ve svém oboru.
Zajdovi juniorovi, druhému hrdinovi románu, který svého tátu miluje láskou bezpodmínečnou a nekritickou, je devět let. Dvojice Zajda a Zajda mladší není nepodobná otci a synovi z Cesty Cormaca McCarthyho a každopádně je stejně nezapomenutelná. I Zajda se synkem jsou na cestě a zažívají svého druhu apokalypsu, třebaže v caveovském hávu, tedy groteskně utopenou v spermatu, vodce Smirnoff, tabákovém kouři a koksu. Nick Cave je tu ve svém živlu, je to jeho „knižní koncert“ par excelence, nezapře žádný ze svých atributů: je drzoun, komik, provokatér, sprosťák, patetik i moralista najednou.
O největším hitu renomovaného britského nakladatelství Canongate na tento rok, prodanému do třiceti zemí světa, napsal Irvine Welsh: „Kdyby orgasmy byly malé smrti, tak by nám bylo hned jasné, na co hlavní hrdina této knihy sejde ze světa. Smíchejte McCarthyho, Kafku a lidového komedianta, a vyjde vám Zajda Munro. Je to nenechavá četba nesoucí všechny známé Caveovy atributy: horor a lidství skryté pod tenkým povrchem ryčné a hravé odrhovačky.“
První vydání románu odměněného Světovou cenou fantasy vyrovnává jeden z nejpalčivějších čtenářských dluhů vůči anglo-americké fantasy. Svět pro nás nadpřirozených bytostí se může zdát tak malý, že ho snadno přehlédnete, ale když do něj proniknete, obklopí vás,ohromí a navždy změní.Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Triton.
Po Příšerných příbězích strýce Montaguea se ke čtenářům dostává další náklad děsivého čtiva. Tentokrát je vypravěčem strašidelných historek mladý námořník, který se uprostřed bouřlivé noci objeví v málo navštěvované krčmě. Jeho vyprávění jsou povětšinou zasazena do uzavřeného prostoru lodi, kde se hrůza šíří rychleji a nelze před ní uniknout. Setkáváme se s přízraky, piráty i mořskými netvory; dojde však i na zjevení mnohem strašlivější, než o jakých se zdává v nejhorších snech. Kdo je vlastně onen námořník, který umíněně trvá na tom, že všechny jeho historky se skutečně odehrály? V závěru je tato záhada rozluštěna, a nejen tato: ale čtenář by byl možná raději, kdyby se některé věci dozvědět nemusel…
Kniha německé historičky Martiny Winklerové je jednou z nejlepších prací o českých dějinách přelomu 19. a 20. století a o první republice jako takové. Jejím ústředním hrdinou je panslavisticky orientovaný politik Karel Kramář, který společně s T. G. Masarykem patří k nejvýraznějším postavám české politické scény. Winklerová však nepíše klasický životopis. Myšlení a konání Karla Kramáře se úspěšně pokouší zasadit do kontextu doby, do široce pojatých sociálních a kulturních dějin české společnosti.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
Tento v češtině dosud nevydaný román je založen na autorových vzpomínkách na rodný Lowell. Zároveň se z kontextu jeho díla poněkud vymyká, protože Kerouac zde opouští svou oblíbenou a obvyklou kronikářskou polohu a vytváří tajemnou, fabulovanou prózu, v níž se vzpomínky prolínají se sny. Doktor Sax bývá označován za nejlepší Kerouacovu knihu.
Hlavním hrdinou monografie je ruský misionář Stěfan Permský tak, jak jej líčí obšírná legenda sepsaná na přelomu 14. a 15. století Jepifanijem Moudrým. Kniha však není koncipována ani jako biografie, ani jako literárněvědný rozbor poetiky legendy. Autorka v ní rozkrývá, jakým způsobem Jepifanij jakožto jeden z nejvzdělanějších představitelů ruské kultury své doby interpretoval ve velmi konzervativním žánru legendy zcela novátorský misijní počin Štefana Permského. Pro ruskou pravoslavnou církev totiž po celá předchozí staletí stály misie zcela na okraji zájmu, takže vyjímečné bylo již samotné Stefanovo rozhodnutí vydat se do Pouralí a christianizovat tamní národ Permjanů. Navíc se však rozhodl učinit místní jazyk jazykem liturgickým, vymyslel zvláštní písmo abur, poslední abecedu středověké Evropy, a přeložil do tohoto jazyka základní bohoslužebné texty. Tím v rámci pravoslavné církve vytvořil zcela nový fenomén individuálního misionářstvím nevázaného na mocenskou oporu státu a využívající jazyka pokřesťanského etnika jako jazyka liturgického. Z řady příčin však tento model nalezl v ruské církvi výraznější odezvu až ve zcela nových společenských podmínkách 19. století.
Bilingvní vydání slavného románu, který vyšel již v roce 1949 a byl inspirován stalinistickým režimem. Vize totalitní společnosti, kde není místo pro lásku, vlastní názor ani pro víru ve vlastní smysly, varuje před jakoukoli diktaturou moci. Kniha vychází v novém překladu.
Renomovaný britský spisovatel Christopher Hibbert, který
je autorem více než padesáti populárně historických
knih a životopisů, měl ve zvláštní oblibě Itálii. Jistě i proto
se rozhodl vylíčit, jak se španělskému rodu Borgiů podařilo
vyšvihnout se v této zemi i v církvi do nejvyšších
mocenských pozic. Ústřední postavou dynastie jsou Rodrigo
Borgia, tj. papež Alexandr VI., jeho proslulá dcera
Lucrezia a syn Cesare, kterému zajistil nesmrtelnost
Machiavelliho spis Vladař. Je pověst Borgiů – nemravů,
hýřilů, vrahů, kariéristů, úplatkářů, ale i vojenských velitelů
a mecenášů umění – zasloužená? Hibbert si klade
otázku, zda životní styl rodu vedl po zásluze k tomu, že
se jejich jméno stalo synonymem mravní zkaženosti,
nepotismu a hrabivosti. V dramatických, čtivě a barvitě
vykreslených osudech Borgiů, které autor hojně dokládá
i citacemi z dobových pramenů, se zároveň zrcadlí složité
poměry renesanční Itálie.
První souborně vydané deníkové dílo slavného prozaika a esejisty nám umožní nahlédnout přímo pod ruku tvůrce – George Orwell ve svých každodenních záznamech glosuje aktuální politickou situaci, růst zeleniny a snůšku slepic na své zahradě, ale v odbočkách rozvíjí též hlubší filozofické úvahy a analýzy. Kniha obsahuje deníkové zápisky od roku 1931, kdy se autor ještě účastnil poklidného česání chmele, až do roku 1940, když již zuřila druhá světová válka.
Mír trvá už přes půl století, jen málo z nás zažilo válku.
Události poslední doby jsou ale znepokojivé. Vlády nad
Ostravou se ujal jediný muž. V brněnské vile Tugendhat
je připraven převrat. Praha je zachvácena chaosem, její
čtvrti jedna po druhé vyhlašují samostatnost. Bytosti
druhého světa odkládají masky a spirála dějin se roztáčí.
Jen málo z nás zažilo válku, ale to se brzy změní…
Stadion Na Bazalech zalévá krev gladiátorů. Pod Olšanskými
hřbitovy procitají mrtví. Muži, kteří ještě včera
nosili kufříky, vstupují do oddílů domobrany. Zatímco plameny
stravují civilizaci, Města pochodují do války.
Svět se změní. Věk nenávisti je závěrečným dílem fantasy
trilogie Městské války, odehrávající se v naší současnosti.
Videoochutnávka: