Brožované vydání úspěšného kriminálního thrilleru. Policejní vyšetřovatel v Dublinu Rob Ryan se svou kolegyní Cassií Maddoxovou dostanou na starost případ dvanáctileté holčičky brutálně zavražděné v lese blízko místa, kde si před dvaceti lety hrály o prázdninách tři děti a dvě z nich se už nikdy nevrátily. To třetí, které se vrátilo a které si ale vůbec nic nepamatovalo, je Rob Ryan, jenž si kvůli svému traumatickému zážitku dokonce i změnil jméno. Nový případ, který je čím dál jasněji provázaný s onou starou tragédií, otvírá Robovu hluboce skrytou minulost a každá stopa pátrání vede vždycky do lesa. Tana Frenchová je mladá irská autorka, vystudovala herectví a v současné době žije v Dublinu. Její debut z r. 2007 se stal v žánru kriminálních thrillerů senzací roku a záskal cenu E. A. Poea.

I ve svém třetím románu Tana Frenchová dokládá své mistrovství psychologické detektivky. Kniha „Na věrnosti“ byla v roce 2010 zařazena mezi deset nejúspěšnějších titulů roku deníku The New York Times.

Život Franka Mackeyho změnil v devatenácti letech jediný rozhodující okamžik. Jeho dívka Rosie Dalyová, s kterou měli v úmyslu společně utéct do Londýna, nepřišla na smluvené místo srazu v uličce Na věrnosti.
Od té chvíle o ní Frank neslyšel.
Po dvaceti letech Frank stále žije v Dublinu a pracuje u policie na oddělení tajných operací. Se svou rodinou zpřetrhal veškeré vazby. Jednoho dne mu však zavolá sestra, že se našel Rosiin kufr…
Návrat do uliček dětství a dospívání vrhá Franka zpět do minulosti, vyvolává temné polozapomenuté vzpomínky, v jejichž spleti hledá stopy, aby rozluštil případ, který ovlivnil jeho celý dosavadní život.

„V celém životě záleží jen na pár okamžicích. Měl jsem kliku. Já totiž jednomu z těch svých okamžiků pohlédl přímo do tváře a poznal ho.“

Vydání knihy podpořil fond Literature Ireland.

Vražedné tajemství zakódované do nejznámějšího Leonardova obrazu sahá až do dnešních dnů… Ve hře není nic menšího než svatý grál!
Robert Langdon, uznávaný harvardský profesor náboženské symbolologie, pobývá služebně v Paříži, když v jeho hotelovém pokoji zazvoní telefon. Správce uměleckých sbírek v Louvru byl zavražděn. Co s tím má společného profesor historie? Důvod leží hned vedle mrtvého těla: nevysvětlitelná šifra, kterou tam policie objevila. Langdon se pouští do pátrání a k svému ohromení náhle vidí, že kamsi do temnot vede stopa zřetelných nápovědí, viditelných pro všechny, kdo vidět chtějí, obsažených přímo v díle geniálního Leonarda da Vinci. Do hry se zapojí také talentovaná odbornice na šifry a kódy, Sophie Neveuová, a na světlo vycházejí další záhadné souvislosti, naznačující spojení zavražděného s elitní společností, tajným řádem zvaným Převorství sionské, jehož členem byl kdysi i sám Leonardo. Nastává bezdechá honba Paříží i Londýnem, zatímco nepřátelé beze jména a bez tváře se snaží všechno překazit. Pradávné tajemství, jehož zveřejnění by znamenalo přepsání lidských dějin, má zůstat navěky skryto…
Šifra mistra Leonarda je druhou knihou s hrdinou Robertem Langdonem.

V románu-labyrintu proslulého autora se příběh s detektivní zápletkou prolíná s literaturou faktu. Ve svém bytě v nevábné pařížské čtvrti se v březnu 1897 probouzí starší muž a snaží se rozpomenout, kdo vlastně je. Metodou doktora Freuda, se kterým párkrát pojedl, si začíná vybavovat vlastní minulost italského a později francouzského policejního konfidenta, autora fiktivního konspiračního plánu, který pak v rukou jiných začal žít vlastním životem. Téměř všechny postavy (např. Alexandre Dumas) jsou historické, neméně skutečný je i hrdinou sepsaný pamflet.

El. verze bez obrázků.

Román Pražský hřbitov vynesl v srpnu 2011 také italskému spisovateli prestižní Paveseho cenu.

Vizuální videochutnávka .

Dopis Umberta Eca čtenářům:

Devatenácté století překypovalo mnoha tajemnými a strašnými událostmi: nevyřešená a záhadná smrt Ippolita Nieva, Protokoly sionských mudrců, notoricky známý podvrh, který později inspiroval Hitlera k rozpoutání holocaustu, Dreyfusova aféra a četné intriky za účasti tajných služeb rozličných národů, zednářů, jezuitských spiknutí, stejně jako ostatní události, jejichž pravdivost nebyla nikdy prokázána, ale které poskytly bohatý materiál pro 150 let staré fejetony.
Kniha Pražský hřbitov je příběh, ve kterém všechny postavy – s výjimkou té hlavní – skutečně existovaly, včetně hrdinova pradědečka, autora záhadného dopisu Abbému Barruelovi, jenž odstartoval vlnu moderního antisemitismu.
Jediná fiktivní postava novely (která nicméně připomíná mnoho skutečných lidí, dokonce těch dnešních) se stává autorem rozličných výmyslů a spiknutí, a to vše na pozadí vyjímečného coups de théatre, podzemních stok plných mrtvol, lodí, které explodují v oblasti soptícího vulkánu, opatů ubodaných k smrti, notářů s falešnými vousy, hysterických satanistek, černých mší a podobně.
Stejně jako starobylé fejetony i Pražský hřbitov je ilustrovaný. Ilustrace jsou navíc dobové, takže v některých čtenářích mohou vzbuzovat pocity nostalgie a náhlé touhy po starých knihách svého mládí.
Očekávám nicméně i další dva druhy čtenářů.
Ti první nemají ani zdání, že všechny tyhle věci se ve skutečnosti staly, nevědí nic o literatuře devatenáctého století, a jsou proto těmi, kteří berou vážně dokonce Dana Browna. Ti, se sadistickým potěšením, ocení děj knihy jako snůšku perverzních výmyslů, včetně hlavní postavy, kterou jsem se snažil vytvořit coby nejcyničtějšího a nejnepříjemnějšího hrdinu v historii literatury.
Poslední skupina čtenářů ví, nebo přinejmenším cítí, že věci, které líčím, se skutečně staly. Tento čtenář možná ucítí, jak se mu zlehka potí čelo, bude se úzkostlivě ohlížet za sebe, zhasne všechna světla v bytě a pojme podezření, že všechny ty věci se mohou stát znovu, nebo že se dokonce dějí právě teď. A bude si myslet to, co bych rád, aby si myslel: „Jsou mezi námi…“
Umberto Eco

Výklad tradičních rituálů, které mají základní význam v lidském životě, doplněný o příběhy odpozorované z praxe.

Další kniha drobných příběhů, úvah, zamyšlení a filozofických postřehů známého a oblíbeného autora.
Jednotlivé příběhy na sebe nijak nenavazují, každý má úplně jiné téma. Autor přemýšlí nad svým životem, přemýšlí nad maličkostmi, které se kolem něho dějí. Většina knih končí tečkou, tato ne. Je zakončena středníkem. Znamená to, že kniha sice končí, ale život jejího tvůrce ne.
Robert Fulghum se narodil v roce 1937. Životopisci uvádějí, že prošel pestrými životními zkušenostmi a k psaní se dostal v podstatě náhodou. Ne však nelogicky: jako praktický umělec slova působil třeba jako folkový zpěvák nebo unitářský pastor. Ale vedle toho byl i kovbojem, barmanem, obchodním agentem… Řada jeho textů vznikla právě pro potřeby jeho jistě netuctové pastorační činnosti.
Jeho první kniha byla charakterizována podtitulem Neobyčejné přemýšlení o obyčejných věcech a vyšla v roce 1988 pod názvem Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Český překlad vyšel poprvé v roce 1991.
Vřelého ohlasu se dočkaly i další Fulghumovy knihy. Opakovaně se v nich projevuje jeho humorně realistický pohled na svět, úspěšná snaha nazřít každodenní dění z nového úhlu, nalézt podstatné ve zdánlivě marginálním. Podobně výmluvný jako v případě své prvotiny byl Fulghum i při pojmenovávání své další knihy. Český překlad vyšel v roce 1992 pod názvem Už hořela, když jsem si do ní lehal. V roce 1993 se objevily v Čechách další Fulghumovy knihy, pojmenované už lapidárněji Ach jo a Možná, možná ne.

Polský historik, známý v českém prostředí knihou o české šlechtické kultuře pozdního středověku (Po stopách rytířských příběhů) zasvěceným způsobem zkoumá podobu učení o trojím lidu v českém prostředí 14. a 15. století, tedy v době, kdy již v západní Evropě poněkud ztrácelo na síle. Iwanczak zkoumá jak přebírání modelů, zrozených v 11.-12. století, tak jejich adaptaci na české podmínky,na sociálně diferenciovanou společnost, v níž již hrála významnou úlohu dynamicky se rozvíjející města,pro jejichž obyvatele nebylo v tripartitním uspořádání společnosti původně místo. Stejně detailním způsobem však zkoumá i husitskou ideologií ovlivněné první pokusy o popření učení o trojím lidu (Petr Chelčický) a prosazení“republikánského“ vidění světa, v němž přestávalo platit dřívější hierarchické uspořádání.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
Vydání knihy podpořil Polský knižní institut.

Výbor latinských středověkých visiones, tj. vidění, zahrnuje
okolo dvaceti nejznámějších textů, mezi nimi
např. Thurkillovo, Dryhthelmovo, Fursovo či Barontovo
vidění. Jedná se o velice významné doklady specificky
středověkého žánru, vyprávění revenantů, tedy lidí, kteří
zdánlivě zemřeli a při cestě na onen svět jim bylo povoleno
nahlédnout do pekla, očistce či ráje. Někdy se
takového vidění mohlo dostat člověku ve spánku. Ve
všech případech se však jednalo o vyprávění s evidentním
moralistickým podtextem, plné hrozivých i fantastických
výjevů, jež tak dobře známe z obrazů Hieronyma Bosche
nebo dalších středověkých malířů.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Isaak Asimov – při tomto jménu se všem příznivcům
a čtenářům SF vybaví dvě věci – románový cyklus Nadace
a hlavně – tři zákony robotiky: 1. Robot nesmí ublížit
člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo
ublíženo. 2. Robot nesmí neuposlechnout příkazů člověka,
kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním
zákonem. 3. Robot musí chránit sám sebe před zničením,
kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním
nebo druhým zákonem.
Tvůrcem a otcem celé robotické
etiky je právě americký spisovatel I. Asimov. V této
dnes již klasické sbírce nacházíme jedny z nejlepších
povídek, jaké kdy byly na toto téma napsány. A lze jen
dodat, že myšlenky v nich obsažené nijak nestárnou –
spíše naopak.

Alex Ross je zkušený hudební publicista, který ve své knize mapuje v nejširších souvislostech hudbu 20. století. Zaměřuje se na hudbu tzv. vážnou, ale i na její spojitost i s jinými žánry. Klade si otázku, jak to, že výtvarné umění, které také prošlo převratnými proměnami, je široce sdílené a respektované, zatímco moderní hudbě se tak široké pozornosti a pochopení nedostává. Svůj čtivý výklad zasazuje do historického kontextu a odhaluje i překvapivé souvislosti politické. Název knihy je parafrází posledních slov Hamletových i polemickou citací námitky, že moderní hudba se poslouchat nedá. Kniha byla vyhlášena v tradiční anketě New York Times knihou roku 2007 a vyhrála cenu Guardian First Book Award.

Vydání knihy podpořilo Velvyslanectví USA v České republice.